Zde Vám předkládáme soupis reakcí senátních kandidátů z obvodu č. 59 - Brno-město. Kandidáti jsou řazení podle abecedy.
Námi zaslané otázky:
1) Jaké základní principy by měl podle Vás v moderní, svobodné a demokratické společnosti dodržovat zákon o zbraních?
2) Mělo by podle vás být právo na držení a nošení zbraní být součástí ústavního pořádku? Pokud ano, v jaké podobě?
3) Jak by se podle Vás měla řešit současná situace, kdy je evropská směrnice o nabývání a držení zbraní v rozporu s některými částmi českého zákona o zbraních a střelivu?
4) Měli by podle Vás občané mít větší možnost se dobrovolně angažovat na zajišťování bezpečnosti státu? Pokud ano, jak by podle Vás měla taková možnost vypadat?
5) Vaše případné další názory k tomuto tématu, které chcete sdělit svým voličům – střelecké komunitě: (nepřekročte prosím rozsah jedné standardní normostrany A4)
Konkrétní znění emailu/facebookové zprávy, které bylo distribuováno v 95 % případů ve dnech 10. až 13. září:
Předvolební otázky senátním kandidátům 2018
1. Právo na sebeobranu v případě napadení a narušení soukromého majetku.
2. Právo na držení a nošení zbraní by mělo být v ústavě. Mělo by jasně být specifikováno použití zbraně.
3. Český zákon o zbraních a střelivu by měl být nadřazen evropské legislativě. Suverenita naší země je mi nejvyšší hodnotou a nesmíme přistoupit na omezení práv našich občanů na legální držení zbraní.
4. Naši občané by měli být podporováni v organizacích, které jsou zaměřeny na podporu brannosti. Stát by měl finančně pomáhat a dotovat všechny organizace, které jsou na vlasteneckém a branném přístupu a měl by vytvářet takový právní rámec, který jejich činnost umožňuje.
5.V případě zvolení senátorem budu napříč politickým spektrem hledat shodu na základních bezpečnostních principech. Bezpečnost našich občanů je v mém volebním programu na prvním místě. Podporuji právo občanů na držení střelných zbraní a odmítám všechna omezení ze strany EU. Náš stát musí být suverénní
Vážený pane redaktore, zákon o zbraních je dle mého názoru hodně choulostivé téma. Můj názor je, že povolení držení zbraní by mělo být velice pečlivě zváženo u civilních osob. Náš stát disponuje ozbrojenými složkami, které zbraně používají po pečlivém schvalování. Spíše bych se zaměřil na prevenci, aby občané zbraně nepotřebovali a cítili se v naší zemi bezpečně.
V současném světě je jen krok k zneužití vlastnictví zbraně. Země, kde je povoleno legální držení zbraní, nám sami ukazují, jaká je u nich obrovská kriminalita spojená s rasismem. Je to i jedno z témat mé volební kampaně.
Jen my sami známe naši zemi a myslím si, že zákony by měli být bez podstatného vlivu EU.
Angažovat se občané mohou, jak jsem už řekl tak hlavně v prevenci. Určitě nesouhlasím z domobranami a podobnými aktivitami.
1) Ve Vaší oblasti nejsem odborníkem, přijměte tedy, že odpovědi jsou pouze rámcové. Domnívám se, že ve svobodné a demokratické společnosti by zdraví, svéprávní a netrestaní jedinci měli mít možnost vlastnit zbraň. Je to jejich nezpochybnitelné právo.
2) Ano, ústavní zakotvení je možné a dokonce výhodné z delšího časového hlediska.
3) Je to otázka pro zkušené právníky, měli bychom si ale naše zákony, pokud vyhovují, jako suverénní země umět obhájit.
4) Jako Aktivní zálohy ev. nějaká forma akceptované a formálně uznané domobrany.
5) Vaše aktivity jsou důležité z hlediska z mnoha hledisek, jako volnočasové aktivity, sport ale především jako zajištění výcviku jednotek obrany státu. Díky za ně.
1) Princip svobody obrany vlastní osoby, vlastní rodiny a svého majetku všemi dostupnými prostředky.
2) Ano pro všechny prověřené dospělé občany, instruované, bezúhonné, a psychicky stabilní.
3) Toto bohužel souvisí přímo s tím, kvůli čemu já vlastně kandiduji do Senátu, protože z pozice "občana" nemohu nic změnit.
Více viz níže:
4) Já jsem i pro brannou povinnost v délce přiměřené době, potřebné k osvojení si zacházení se zbraněmi a přípravě k obraně rodiny, domova a Vlasti v případě potřeby/napadení - cca mon. 6 měsíců pro všechny dospělé muže.
Odpověď na otázky 3.) a 5.):
Důvodem, proč se vůbec účastním voleb ( a také důvodem, proč jsem ještě znovu (v mém věku) začala studovat Právo na VŠ úrovni, bylo před pár lety zjištění, že v naší Ústavě máme jistý Čl. 10, který říká, že našim zákonům, našemu právnímu řádu, a tedy i naší Ústavě jsou nadřazeny! všechny Mezinárodní Smlouvy, které naše země (nebo za ni oprávněné a pověřené osoby) ratifikuje. Aktuální znění našeho Ústavního zákona je platné od roku 1993.
Z pohledu laika (zatím..) z tohoto faktu pro mne logicky vyplývá, že naše země nemá svoji Suverenitu a Svobodu rozhodování o svém osudu, pokud je v tomto směru na dohled jakákoliv ratifikovaná Mezinárodní Smlouva. A to nejenom např. smlouvy s EU a NATO, ale i s Ugandou, Kongem, nebo třeba se zahraniční firmou pana Šťávy DIAG HUMAN, které již platí naše Republika miliardy za prohranou Arbitráž! To je pro mne nepřijatelné, protože nemohu akceptovat, že naše děti budou ve vlastní zemi podřízené cizincům a jejich zájmům. A to chci změnit.
Národní tragédie ovšem nastává, když si uvědomíme (což se mně stalo…), že stejně jako my, tak i naše Vláda, náš Parlament, a s nimi i celá naše státní administrativa, MUSÍ také poslouchat.
Ale bohužel ne nás, občany, kteří si je zvolili k vedení našeho Státu….a kteří je platí.
Někdo z nich poslouchá sice s menším nadšením, někdo přesvědčený, že je součástí NĚČEHO VĚTŠÍHO, a většina poslouchá pro peníze. Ale poslouchat MUSÍ VŠICHNI!
A musí poslouchat, protože NAŠI STÁTNÍ SUVERENITU JSME ZTRATILI zavedením Článku č.10 do naší Ústavy v roce 1993, a podpisem Lisabonské Smlouvy.
TÍM JSME ZNOVU ZTRATILI I NAŠI SVOBODU!
Článek 10 totiž říká, že naší Ústavě jsou NADŘAZENÉ Mezinárodní Smlouvy !
A ne jen nějaké Smlouvy, jako např. Smlouvy s EU a NATO, ale všechny, i ty, které má náš Stát od té doby podepsané například s Ugandou. (A v případě rozporu mezi naším Zákonem - i Ústavním, a Mezinárodní Smlouvou, se použije vždy Mezinárodní Smlouva!)
Znamená to, že to, co rozhodnou v Bruselu ti, které nikdo nevolil, nebo v Americe ti, které si někdo jmenoval, MY MŮŽEME DO NAŠEHO PRÁVNÍHO ŘÁDU POUZE „IMPLEMENTOVAT“, a MUSÍME SPLNIT! I vlastní tvorba je této optice podřízená.
Funkce naší poslušné vlády se tedy omezuje na mačkání „Ano“ tlačítek v Poslanecké Sněmovně.
Proto zřejmě Parlament chrlí tolik „inovativních“ nových zákonů. Nenadřou se, protože mají předchystáno – pouze ke kosmetické lokální úpravě, a ke schválení a následnému zavedení (implementaci).
To je, z mého pohledu, celá naše aktuální zákonodárná procedura - pro mne nepřípustná.
Proto kandiduji, a toto chci změnit. Chci, abychom byli opět Hrdým a Svobodným národem.
Z pozice Senátora mohu podávat návrhy změny Zákona. A to chci udělat.