Zde Vám předkládáme soupis reakcí senátních kandidátů z obvodu č. 62 - Prostějov. Kandidáti jsou řazení podle abecedy.

Námi zaslané otázky:

1) Jaké základní principy by měl podle Vás v moderní, svobodné a demokratické společnosti dodržovat zákon o zbraních?

2) Mělo by podle vás být právo na držení a nošení zbraní být součástí ústavního pořádku? Pokud ano, v jaké podobě?

3) Jak by se podle Vás měla řešit současná situace, kdy je evropská směrnice o nabývání a držení zbraní v rozporu s některými částmi českého zákona o zbraních a střelivu?

4) Měli by podle Vás občané mít větší možnost se dobrovolně angažovat na zajišťování bezpečnosti státu? Pokud ano, jak by podle Vás měla taková možnost vypadat?

5) Vaše případné další názory k tomuto tématu, které chcete sdělit svým voličům – střelecké komunitě: (nepřekročte prosím rozsah jedné standardní normostrany A4)

Konkrétní znění emailu/facebookové zprávy, které bylo distribuováno v 95 % případů ve dnech 10. až 13. září:

Předvolební otázky senátním kandidátům 2018

Blažková Irena

 Böhmová Zuzana

 1) Jsem plně pro zachování práva umožňujícího bezúhonnému občanovi nabývat a nosit zbraň související s jeho svobodou a principy demokratického státu, obhajujeme možnost každého občana ČR na efektivní a spravedlivou obranu. Zároveň jsem důrazně proti snahám Evropské komise o další regulaci legálních zbraní a sebeobranných prostředků a považuji stávající legislativní podmínky v této oblasti v České republice za naprosto vyhovující a bezproblémové.

Jakékoli další úpravy zákonů v této oblasti by proto měly být do budoucna dle mého názoru vedeny ne na evropské úrovni, ale měly by být výhradně řešeny vlastní legislativou jednotlivých členských států, a to vždy pouze po nezbytné celonárodní diskuzi.

2) Ne
 
3) Text žaloby uvádí, že EU nemá k přijetí směrnice o zbraních dostatečnou pravomoc. Cílem opatření je totiž zajištění bezpečnosti, za niž jsou odpovědny členské státy. Pravomoci by měla EU – podle výkladu ČR – pouze v tom případě, že by směrnice odstraňovala překážky vnitřního trhu. ČR si dále stěžuje, že EU neposoudila, jaké bude mít směrnice dopady. Směrnice je tak podle Česka nepřiměřená a nevede ani k posílení bezpečnosti, ani k lepšímu fungování vnitřního trhu. Navíc obsahuje řadu nejasných pravidel, což je dalším důvodem k tomu, proč by měla být zrušena. Česká vláda má též za to, že jeden z bodů směrnice je diskriminační a zvýhodňuje Švýcarsko nad ostatními zeměmi. Vysloužilí švýcarští vojáci si totiž mohou ponechat jednu vojenskou zbraň, což země uplatňuje již po dobu padesáti let. A právě takovému systému dává směrnice v článku 6 výjimku. Podle ČR je tedy tento bod pro Švýcarsko přímo „vykonstruován“.

4) S angažováním domobrany na obraně státu nesouhlasím ( nedostatečný výcvik, nebezpečí konfliktů a použití zbraní).

Dopita Pavel Ing. LL.M., MBA

1) Základní princip by měl být ten, že při splnění stanovených podmínek, jako je zdravotní stav, bezúhonost, odborná zkouška včetně praktické části, má občan právo na držení zbraně. Toto právo nemůže nikdo zpochybnit. Žádný úředník nemůže o vydání zbrojního průkazu rozhodovat dle své libovůle. Musí platit jednoduchá rovnice: splníš podmínky, máš právo, nesplníš podmínky, máš smůlu.

Toto musí zůstat v ČR v platnosti. I když chápu snahu některých států EU, která vyplývá ze dvou obav. První je obava z vlastního obyvatelstva. Druhá obava vyplývá z toho, že se jim zemí potulují lidé, kteří nemají žádný úřední záznam, tedy jsou dle jejich informací bezúhonní a měli by po složení zkoušky právo držet zbraň. Jejich snahy z poslední doby mají právě zabránit vyzbrojení možných teroristických buňek. To je to pověstné vylití vaničky i s dítětem. Kdy strach z jedné skupiny obyvatelstva vede k odzbrojení té druhé, přičemž ta první si pro útok vždy něco najde.

Nás se to naštěstí netýká a pokud budu zvolen senátorem, udělám vše pro to, aby se nás to netýkalo ani v budoucnu.

2) Osobně bych právo na držení zbraně pro ochranu zdraví a majetku občanů rád v Ústavě viděl.

3) Směrnice, na rozdíl od Nařízení, se musí implementovat do našeho právního řádu samostatným zákonem. Zde vidím ještě prostor pro některá narovnání nejproblematičtějších částí. I když bude opačná snaha ze strany EU. Pak je tu samozřejmě ta možnost se změnou Ústavy, kdy Ústava je nadřazena právu EU.

4) Zde vidím dvě roviny, aktivní a pasivní. Začnu tou, která je mi bližší, tedy pasivní. Ta spočívá ve fyzické připravenosti pro takovou činnost, jenž by se dala využít v případě potřeby. Sám se několik let účastním OCR závodů (Spartan Race, Army Run a další, fotku z ArmyRun 2018 přikládám). Forma těchto závodů dává dobré fyzické i dovednostní předpoklady pro případné zajištění bezpečnosti státu nebo pomoc při živelné katastrofě. I když aktivně v tuto dobu tito lidé nijak nevystupují. Vidím zde prostor pro podporu ze strany státu. Například výstavba cvičišť, podpora závodů a podobně. Do této skupiny řadím i dobrovolné hasiče.

Druhá rovina je aktivní. Máme tu formu Aktivních záloh AČR pro ty, co se opravdu chtějí připravovat profesionálně. Protože beru v potaz, že ne každý se chce angažovat až tímto způsobem, podporoval bych ještě třetí možnost, která leží někde mezi nimi. Nebudu záměrně psát slovo domobrana, to by mohlo splývat se stávajícím občanským subjektem. Dnes to ještě není až tak na pořadu dne, ale při zhoršení bezpečnostní situace, by občané měli mít možnost se aktivně účastnit na posílení bezpečnosti na úrovni obcí a čtvrtí. Rozhodně si ale nemyslím, že by obrana státu měla ležet na bedrech nějakých občanských sdružení. Tu musí vždy zajišťovat arm&a acute;da a tu musíme po ní požadovat.

5) Střelectví a střelecké spolky mají u nás dlouhou historii a budu doufat a udělám pro to vše, aby měly i dlouhou budoucnost.

Fidrmuc Jaroslav Mgr.

Halašová Dagmar Mgr.

1) Měl by být především spravedlivý! Měla by být zcela jasně definována nutná sebeobrana. Není možné, aby to bylo často na výkladu daného soudce. Člověk má právo se bránit, pokud takto činí v mezích zákona. Nemůže však být poté roky tahán po soudech za to, že chránil život svůj nebo svých blízkých. Pokud bych to přehnala, tak bych použila frázi ,,Můj dům, můj hrad". Nejde to samozřejmě takto zjednodušit, ale naše legislativa by se tímto měla řídit. Měla by stanovit mantinely, ze kterých by se mělo vycházet. Nesmí být však možné jeho zneužití.

2) ANO, lidé mají mít právo držet a nosit zbraň, pokud splní požadované podmínky. V poslední době se toto téma hodně skloňovalo ve vztahu k evropské směrnici 2017/853, kdy by České republice mohlo ústavní zakotvení  pomoci v boji proti této směrnici. Jako senátorka bych určitě takovou změnu ústavy podpořila.

3) Rozhodně bychom ji implementovat neměli! Podle mne, je lepší platit postih za neimplementaci, než implementovat takový paskvil do naší současné zákonné úpravy. Nezapomínejme také na to, že směrnice počítá dopředu s tím, že každé dva roky dojde k její revizi. Když si to spojíme s prohlášením šéfa Evropské komise Junckera, který současnou podobu směrnice považuje za málo ambiciózní, tak co příjde příště? Tuto směrnici, jak je nám zvykem, příjmeme, jak se říká po Švejkovsku", ale co bude s těmi dalšími? Poté se už nevyhneme omezení slušných držitelů zbraní, sportovních střelců nebo myslivců.

4) Rozhodně bych nechtěla vytvářet nějaké novodobé Lidové milice, ale dokážu si představit model založený na tradici Národních gard z období první republiky, která by byla inspirovaná např. i dnešním modelem z USA. Neviděla bych cestu, aby držitel zbrojního průkazu = Národní garda. Pokud by byly, ale stanoveny jasné podmínky, jak by se držitelé ZP mohli podobným způsobem v případě krize zapojit do obrany našeho státu, byl by to krok dle mého soudu správným směrem. Především v dnešní době, kdy se naše armáda opírá o profesionální armádu, která je určitě na vysoké úrovni, ale počtem nemůže být nikdy dostatečná.

5) Naše legislativa je jedna z nejlepších na světě. Pokud by se měla ale v některých ohledech měnit, viděla bych prostor např. ve snazších možnostech nabývání zbraní a doplňků kategorie A. Zpřísňování však dle mého soudu není rozhodně dobrým krokem a ani není na pořadu dne, protože k tomu není žádný důvod.

Chalánková Jitka MUDr.

1) Zákony obecně jsou zde primárně od toho, aby pomáhaly a usnadňovaly život každého občana v ČR. Primární je tedy občan, stát se má chovat tak, aby občanovi vyšel maximálně vstříc (a samozřejmě ideálně, aby byl spokojen i stát). Stát ale ne vždy uvažuje stejným způsobem a snaží se převzít onu primární roli občana, tj. mnohé zákony se připravují na míru státu a nikoli na míru občana. Jednou z mála výjimek je náš zákon o zbraních; norma, jejímuž vzniku předcházela rozsáhlá odborná diskuze napříč společností, aby byla nalezena rovnováha mezi vstřícností k občanům a naplnění požadavků státu. A to se tehdy povedlo. Povedlo se to proto, že stát tímto způsobem dal najevo, že svým občanům věří. Navíc náš zákon o zbraních patří mezi skutečně nejlepší předpisy tohoto druhu na světě. Tedy princip důvěry považuji za zásadní. Důvěra mezi státem a občanem je základním kamenem, na kterém má stát nejen zákon o zbraních.


2) Ano, mělo. Líbila se mi cesta novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, kterou jsem v minulém volebním období podpořila v Poslanecké sněmovně. Osobně bych se ale nebránila ani diskuzi o implementaci práva na držení a nošení zbraní přímo do Ústavy ČR nebo možnosti rozšířit o právo na zbraň katalog základních práv v Listině základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku.


3) Podle mého názoru bychom neměli zbraňovou směrnici implementovat a snažit se zajistit legislativní cestou změnu hry; totiž cestou relevantní změny v ústavním pořádku hrát kartu bezpečnosti státu, ze které je zákazová směrnice EU diskvalifikována.


4) Občan je součástí státu a měl by mít právo se podílet na zajišťování jeho bezpečnosti. Co této premise chybí k dokonalosti, je její vhodné zařazení do stávajícího systému. Já bych podpořila myšlenku vzniku dobrovolných autonomních branných spolků, které by metodicky řídila Armáda ČR. Tyto spolky by podléhaly přísnější proceduře již při vzniku nebo při přeměně na branný spolek ze strany MO ČR, které by prověřovalo kromě odborné způsobilosti zejména skutečnost,  zda motivace ideová není v rozporu s ústavními základy našeho státu. Armáda ČR by poskytovala takovým aprobovaným branným spolkům přiměřený výcvik a odbornou a v teorii i materiální (střelivo) podporu.


5) Celý život prosazuji konzervativní pohled na svět. Základem státu je pro mne rodina. Moje rodina je doma v České republice. Chci mít právo bránit svoji rodinu i Českou republiku. Nechci, aby mi toto právo mohl kdokoli odejmout. Nebudu nikdy na straně pokrytců, kteří se postupně snaží připravit naši republiku o její suverenitu a z našich sebevědomých občanů učinit ovce bez vlastní vůle. Do posledního dechu budu bránit svobodu každého občana proti vrchnostenské zvůli. Protože bez svobody budeme pouhými otroky.

Krchňavý Jan PaedDr.

 Makový Pavel

 Michek Petr Mgr.

 Obrtel Marek pplk. v.z. MUDr.

1) Z mého pohledu by měl zachovávat právo držet zbraň pro každého bezúhonného a způsobilého občana za účelem sebeobrany (tedy ochrany zdraví, života a majetku), provozování koníčků včetně sběratelských aktivit, případně k výkonu zaměstnání.

V širším slova smyslu by měla legislativa stran držení a užívání zbraní umožňovat držiteli legálně držené zbraně účinně se bránit agresorovi, který nezpochybnitelným způsobem vykoná na jiném akt agrese s možností ohrožení jeho života a zdraví. Jakož i nezpochybnitelným způsobem naruší intimitu jeho obydlí, například násilným překonáním mechanických překážek na vstupu do objektů apod. V takových případech by měl být napadený v legislativní výhodě před agresorem.

2) Za „normálních okolností“ bych na tuto otázku odpověděl slovy, že současná „zbraňová legislativa“ České republiky je velmi kvalitní a přísná, ale přitom funkční a smysluplná, takže dalších úprav či vtělení ustanovení o právu na držení a nošení zbraní do Ústavy ČR není zapotřebí.

Jelikož ale okolnosti kolem směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS EU naprosto normální nejsou a já osobně tento akt EU vůči jejím občanům nazývám „terorem“ a navíc mám důvodné podezření na jeho programové řízení, jsem jednoznačně PRO úpravu Ústavy ČR prostřednictvím ústavního zákona zakotvujícího ústavní právo občanů na vlastnictví zbraní za podmínek jasně definovaných v zákoně ČR.

3) Já se dlouhodobě netajím svými postoji ke „smysluplnosti“ setrvávání v tak neschopné, nereformovatelné a neokolonialisticky se chovající instituci, jakou je EU a jsem přiznivcem vystoupení z EU a navázání volných obchodních a hospodářských vztahů s jakoukoliv zemí či zeměmi, se kterými to bude pro naši vlast výhodné. Tím by se samozřejmě řešil i problém diktatury EU v oblasti zbraňové legislativy.

Protože však situace tak jednoduchá a přímočará zdaleka nebude, byl bych pro jasné, pevné a rozhodné stanovisko bojkotu této směrnice s tím, že jde o hrubé vměšování se do vnitřních záležitostí členské země a co je nejdůležitější, niterně ji to zasáhne v oblasti vnitřní i vnější bezpečnosti. A to je z hlediska národní vlády nepřijatelné. Naprosto obdobně jako Maďarsko či Polsko bojkotují povinné přijímání ilegálních migrantů. Kličkování a úhybné manévry formou polovičatých řešení bych nedoporučoval, takto uchopený problém nás stejně jednoho dne doběhne. Míč je na naší straně hřiště a góly musíme dávat sami...

4) Zcela jistě ano! Každý, kdo trochu vidí do skutečného stavu obranyschopnosti a zajištění bezpečnosti naší země a jeho obyvatelů, musí pochopit, že naše země je naprosto bezbranná a nepřipravená. Já na tomto místě musím říci, že komplexní řešení této situace spatřuji v reformě ozbrojených sil naší země, založené na domobraneckém modelu švýcarského typu, adaptovaného na české podmínky. Není to jen vysoce efektivní způsob téměř okamžitého navýšení obranné kapacity, ale je to také jediný mně známý ufinancovatelný způsob řešení. Toto by si zasloužilo podrobnější rozbor a popis, ale otázka směřuje spíše ke stávající situaci.

Nezáleží vcelku na tom, jak by byla občanská iniciativa pojmenována. Nikoho asi zrovna u mne nepřekvapí, že jistý vzor spatřuji v Orbánem založené maďarské domobranecké struktuře, kterou stát také vystrojil, vyzbrojil a vycvičil a jistým způsobem ji i financuje. Něco podobného se dá tvrdit i o Polsku, kde byla domobrana státem spíše tolerována?

V našich podmínkách by však pro začátek mohly vzniknout střelecké kluby pod hlavičkou jedné registrované organizace a nebo samy jako zapsané spolky a na jejich bázi postavit občanskou obrannou iniciativu, mající oporu v legislativě, jak kdysi navrhoval ministr Chovanec.

Nejdůležitější je, aby skončila ona schizofrenní situace, kdy stát, vědom si řady bezpečnostních rizik, odmítá využít dobrovolníků, ochotných a schopných bránit svou vlast, kteří si navíc veškeré vybavení a výcvik hradí ze svých prostředků...

5) Podle Ústavy ČR jsme v Článku 1 suverenním a svébytným státem! Toto povědomí nám však vydrží jen o devět článků dále, neboť již v Článku 10 a 10a je uvedeno, že mezinárodní zákonné normy jsou nadřazeny těm českým!

Jedním z největších projevů suverenity státu je jeho schopnost obrany proti agresi a připravenost na krizové situace všeho druhu. To samozřejmě úzce souvisí s právem občana držet a nosit zbraň. Mezi držiteli zbrojních oprávnění existuje velmi zdravé klima o jejich obrovské odpovědnosti za držení, nošení a použití zbraně. Argumenty „evropských odzbrojovačů“ o zvýšení kolektivní bezpečnosti občanů, o zabránění páchání teroristických útoků legálně drženými zbraněmi jsou samozřejmě zcela liché a neopodstatněné. Naprostý opak je pravdou.

Nenechme se tedy odzbrojovat. Buďme suverenním státem. Argumenty jsou na naší straně!

A končím slovy Xaviera Schwytzgübela z pravicové Švýcarské lidové strany. „Zbraně ztělesňují naši identitu, náš demokratický systém, naši svobodu. Švýcarsko odjakživa stálo na systému domobrany, civilistech, kteří sloužili v armádě. Lidé měli vždy zbraně doma a starali se o ně“.

Sekaninová Božena