Přinášíme Vám ozdrojovaný překlad článku partnerské federace ESSF věnující se zákazu olova. Od přijetí tolik diskutovaného zákazu používání olověného střeliva na mokřadech uplynulo jen pár měsíců, a už je na stole návrh mnohem širšího zákazu olověného střeliva ve všech venkovních prostředích. Kdo čekal, že tento návrh bude založen na důvěryhodných datech a vědeckých argumentech, ten bude těžce zklamán. Originál článku je dostupný zde.

Než se pustíme do analýzy nového návrhu ECHA (momentálně je ve fázi veřejné konzultace), stojí za to si připomenout proces schvalování předchozího omezení olova na mokřadech. Poté, co byl několikrát zamítnut hlasováním členských států ve výboru REACH, byl návrh těsně schválen pouhými 52 % hlasů. Po tomto těsném hlasování toto nejasné a obtížně realizovatelné opatření nabude účinnosti v únoru 2023. Nový návrh omezení začal stejným způsobem, takže se zdá, že historie se bude opakovat. Při bližším pohledu návrh obsahuje mnoho chyb, z nichž dále popisujeme ty hlavní.

Hodnocení zdravotních rizik pro lidi

Hodnocení zdravotních rizik, které ECHA předložila, je chybné, poněvadž je založeno na arbitrárně vybraných kritériích, které nereflektují realitu a nerespektují dosavadní vědeckou literaturu. Ve výsledku jsou pak ojedinělé a mimořádné dávky olova prezentovány, jako by byly běžné.

Dávka olova = průměrné množství konzumované zvěřiny x průměrná koncentrace olova ve zvěřině pocházející ze střeliva

ECHA například odhaduje, že průměrný dospělý konzument zvěřiny^[1] (o hmotnosti 70 kg) zkonzumuje 80,89 kg zvěřiny za rok^[2], což je čtyřikrát až osmkrát více, než nejvyšší hodnoty uváděné v kterékoli veřejné zprávě Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) nebo obdobných úřadů Německa, Francie a Skotska.

- EFSA definuje konzumenty 'velkého množství zvěřiny' jako ty, kdo snědí více než 4 kg zvěřiny ročně^[3]

- úřady pro bezpečnost potravin Německa^[4], Francie^[5] a Skotska^[6] stanoví úroveň 'vysoké/extrémní' konzumace zvěřiny mezi 2 a 18,2 kg za rok.

 To ale není vše. Ani druhý parametr, který se vztahuje k průměrné koncentraci olova ve zvěřině, zřejmě není založen na žádných vědeckých podkladech. Pro začátek: ECHA tvrdí, že koncentrace ve zvěřině ulovené olověnou střelou (kulí) je koncentrace olova téměř sedmkrát vyšší než ve zvěřině ulovené olověnými broky. To na první pohled nedává smysl, protože koncentrace olova v drobné zvěři ulovené broky, jako bažanti a koroptve, by měla být větší než koncentrace olova ve velké zvěři, jako třeba los. Je to ovšem možné, pokud bychom vzorky zvěřiny pro výzkum brali z okolí střelného kanálu, takže bychom nevzali v úvahu zvěřinu ležící daleko od dráhy střely, která tudíž není kontaminovaná.

Hodnoty průměrné koncentrace olova, které ECHA uvádí (0,366 mg/kg pro zvěř ulovenou broky a 2,515 mg/kg pro zvěř ulovenou kulí) nesouhlasí s hodnotami uváděnými ve zprávách národních úřadů pro bezpečnost potravin v EU, jako FSAS (Skotsko)^[7] nebo SNFA (Švédsko)^[8].

Pokud tedy předpokládáme, že dávka olova = průměrné množství zkonzumované zvěřiny x průměrná koncentrace olova ve zvěřině, pak je zřejmé, že přemrštěné odhady obou parametrů činí hodnocení rizik naprosto nedůvěryhodným.

Hodnocení rizika pro životní prostředí

Když se podíváme na odhad rizika pro životní prostředí, tak v první řadě samotné množství olova, které se do životního prostředí uvolní lovem a sportovní střelbou, je evidentně přehnané.

Lovem se má do životního prostředí uvolnit 14 000 tun olova ročně. To by při obsahu 34 gramů olova v jedné nábojnici znamenalo u každého lovce v EU průměrně 67 výstřelů za rok (404.6 milionů nábojnic /6 milionů lovců v EU), což je na průměr dost vysoký odhad.

U sportovní střelby na asfaltové holuby ECHA odhaduje, že na 'typické venkovní střelnici pro střelbu na asfaltové terče' se ročně vystřílí 10 000 kg olověných broků. Tento odhad je založen na horním odhadu spotřeby broků na jedné konkrétní střelnici, kterou lze sotva považovat za 'typickou'.^[9] Výsledný odhad celkového množství olova uvolněného do životního prostředí při sportovní střelbě – 35 000 tun ročně – je mimo realitu. Přesnější odhady jsou někde pod polovinou tohoto množství.

Podíváme-li se na studii primárních otrav suchozemských ptáků, je na první pohled zřejmé, že mnoho ptačích druhů bylo za studie buď vyloučeno, nebo se předpokládalo, že mají stejné stravovací návyky a riziko kontaminace, ačkoli žijí ve zcela odlišných ekosystémech. Ve výsledku nebylo možné určit, které druhy studie považuje za 'ohrožené', tudíž nebylo možné výsledný odhad nijak ověřit.

Ze cca 20 studií, na které se zpráva ECHA odkazuje, lze pouze pět považovat za víceméně reprezentativní. Jejich objektivitu dále zpochybňuje úzké geografické vymezení, protože pocházejí pouze ze třech zemí: Velké Británie (2)^[10], Španělska (2)^[11] a Dánska (1).^[12] Kromě toho se zabývají pouze konkrétním počtem jednotlivých otrav, aniž by řešily poměr těchto otrav k celkové populaci druhu. Navíc většina studií (britské a španělské) zkoumala případy otrav v bažantnicích, kde se intenzívně loví (a tudíž střílí). Bažantnice jsou malé ve srovnání s ostatními loveckými oblastmi, kde se střílí mnohem méně, proto statistiky otrav v bažantnicích nejsou reprezentativní.

Důležitější ale je, že odhad naprosto ignoruje jiné způsoby otrav z jiných zdrojů, jako otravy potravou kontaminovanou olovem z okolí dolů, skládek a průmyslových oblastí. Otravy olovem ze střeliva tak činí pouhý zlomek z celkového počtu otrav.

Nakonec lze poukázat na to, že podle odhadů ECHA je ohroženou otravou olověnými broky ohroženo 135 429 204 ptáků – ani o jednoho méně, ani o jednoho více – a každý rok jich na otravu olovem (při předpokladu 1% mortality) uhyne 1 354 292. To jsou velmi přesná čísla, ačkoli netušíme, jak k nim ECHA došla.

Můžeme uzavřít, že výběr arbitrárně zvolených parametrů a ignorace existující vědecké literatury o této specifické problematice, chybějící vědecké důkazy v některých oblastech a použití statisticky nedůvěryhodných dat činí zprávu ECHA vědecky chybnou a celkově nepřesnou.

Má-li toto být dokument, na jehož základu bude Evropská komise psát návrh omezení, které dopadne na milióny občanů EU, pak se obáváme, že výhled do budoucnosti je dost pochmurný.

foto: Jaroslav Vogeltanz 

zpracoval: David Karásek - analytik a člen představenstva LEX z.s.

Doplnění LEX (zdroj: Evropská myslivecká federace - FACE):

[1] „Konzumenty zvěřiny“ se rozumí lidé, kteří konzumují zvěřinu často nebo ve velkém množství; ECHA je definuje jako horních 5 % výzkumného vzorku. ECHA také předpokládá, že všichni myslivci a jejich rodinní příslušníci patří do této skupiny.

[2] ECHA ve své zprávě ve skutečnosti neuvádí údaj 80,89 kg/rok, což je údaj na první pohled nevěrohodný; píše o 113 gramech denně zvěřiny ulovené olověnými broky a 109 gramech zvěřiny denně ulovené olověnou kulí. (ECHA 2021, str. 159)
ECHA dále uvádí u dětí do 1 roku, které jsou konzumenty zvěřiny (tedy všichni rodinní příslušníci myslivců) konzumaci 0,65 a 1,66 gramu zvěřiny na kilogram živé váhy a den, což u dítěte vážícího 5 kg vychází dohromady na 4,24 kg zvěřiny zkonzumované během prvního roku života.
U batolat ve věku 1-3 roky uvádí spotřebu 1,13 a 1,22 g na den a kilogram, což u dítěte vážícího 12 kg vychází na spotřebu 14,67 kg zvěřiny ročně.

[3] Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) 2010. ‘Scientific opinion on lead in food’. EFSA Panel on Contaminants in the Food Chain (CONTAM). EFSA Journal 8(4), 1570. Doplněno 22. března 2013, předchozí verze publikována 20. dubna 2010 (‘EFSA 2013’). https://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/1570

[4] Za „časté konzumenty zvěřiny“ považuje Německo osoby, které jedí 200 g zvěřiny aspoň 10x ročně (2 kg.) Za „extrémní konzumenty zvěřiny“ považuje osoby, které jedí 200 g zvěřiny alespoň 90x ročně (18 kg).
Spolkový institut pro hodnocení rizik, ‘Safety of game meat obtained through hunting’ (LEMISI). 19. prosinec 2014.
https://www.bfr.bund.de/cm/349/research-project-safety-of-game-meatobtained-through-hunting-lemisi.pdf

[5]  Za „častého konzumenta“ je považován ten, kdo sní více než 350 g zvěřiny týdně, tj. 18,2 kg/rok.
Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES). 2018. Stanovisko ke zdravotním rizikům spojeným s konzumací zvěřiny, pokud jde o chemické kontaminanty životního prostředí (dioxiny, polychlorované bifenyly (PCB), kadmium a olovo). Avis de l’ANSES Saisine No. 2015-SA-0109. ANSES, Maisons-Alfort Cedex.
https://www.anses.fr/fr/system/files/ERCA2015SA0109.pdf

[6] Skotský úřad pro standardizaci potravin (FSAS) na základě průzkumů považuje za „vysokou konzumaci“ 331,5 g zvěřiny týdně, tj. 17,2 kg ročně.
Pickering et al., ‘Habits and behaviours of high-level consumers of lead-shot wild-game meat in Scotland’, Harris Interactive Ltd, 1. říjen 2012.
https://www.foodstandards.gov.scot/downloads/Final_Report_(2).pdf

[7] Skotský úřad pro standardizaci potravin (FSAS) uvádí průměrnou koncentraci olova v jelení zvěřině 0,195 mg/kg (13x méně než ECHA). V ulovených bažantech uvádí mediánovou koncentraci 0,078 mg/kg (4,7x méně než ECHA) a u koroptví 0,169 mg/kg (2,1x méně než ECHA).
FSAS 2012. Risk to human health from exposure to lead from lead bullets and shot used to shoot wild game animals. https://www.foodstandards.gov.scot/downloads/Risk_Assessment.pdf

[8] Podle švédského národního úřadu pro potraviny je průměrná koncentrace olova v mletém losím mase 0,9 mg/kg (2,8 méně než ECHA). U srnců a divokých prasat to bylo 0,25 mg/kg (10x méně než ECHA).
Bjerselius R, Halldin Ankarberg E, Kautto A. 2014. Lead in game meat: Risk management. Swedish Food Agency. Report 18 část 4.
https://www.livsmedelsverket.se/globalassets/publikationsdatabas/rapporter/2014/2014-report-18-part-4-lead-in-game-meat-risk-management.pdf

[9] Údaj 10 000 kg/rok byl převzat ze záznamů Chemical Safety Report v roce 2020 (CSR 2020). V tomto kontextu je použití takového extrémního případu správné, protože CSR se zabývá bezpečností životního prostředí. ECHA však tento údaj bere jako „typickou střelnici“ a odhad celkového množství olova používaného při sportovní střelbě získala vynásobením této extrémní hodnoty počten střelnic. Jelikož detaily dokumentu CSR 2020 nebyly zveřejněny (ačkoli se na něj návrh ECHA hojně odkazuje), nevíme, o kterou konkrétní střelnici se jedná.

[10] Potts, G. 2005. Incidence of ingested lead gunshot in wild grey partridges (Perdix perdix) from the UK. European Journal of Wildlife Research, 51, 31-34.
Butler, D. A., Sage, R. B., Draycott, R. A., Carroll, J. P. & Potts, D. 2005. Lead exposure in ring‐necked pheasants on shooting estates in Great Britain. Wildlife Society Bulletin, 33, 583-589.

[11] Soler-Rodríguez F, Oropesa-Jiménez AL, García-Cambero JP, Pérez-López M. 2004. Lead exposition by gunshot ingestion in Red-legged Partridge (Alectoris rufa). Veterinary and Human Toxicology 46:133-134.
Romero D, de José A, Theureau JM, Ferrer A, Raigón MD, Torregrosa JB. 2020. Lead in terrestrial game birds from Spain. Environmental Science and Pollution Research 27.

[12]  Clausen B., Wolstrup C. 1979. Lead poisoning in game from Denmark. Danish Review Game Biology 11: 1-22.