Stanovisko ve věci svěření zbraně kategorie D
MINISTERSTVO VNITRA ČR
odbor bezpečnostní politiky
Nad Štolou 3
170 34 Praha 7
Praha 5. srpna 2014
Stanovisko ve věci svěření zbraně kategorie D
Zákon o zbraních upravuje nakládání se zbraní kategorie D v ustanovení § 15. Toto ustanovení mimo jiné stanovuje:
„Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům.“ (§ 15 odst. 1)
„Držitel zbraně kategorie D nesmí převést vlastnictví ke zbrani kategorie D nebo střelivo do ní na osobu, která k jejich držení není oprávněna, nebo je přenechat takové osobě.“ [§ 15 odst. 5 písm. d)]
Ustanovení § 15 odst. 2 a 3 pak upravují střelbu ze zbraní kategorie D, a to v závislosti na jejich konkrétním typu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že osoba mladší 18 let, nebo osoba s omezenou svéprávností nesmí zbraň kategorie D:
1) nabývat do vlastnictví – nesmí se tedy stát vlastníkem takové zbraně, a to ani koupí, ani jiným způsobem,
2) držet – pojem držení zbraně je vymezen v § 2 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních,
3) nosit – pojem nošení je vymezen v § 2 odst. 2 písm. b) zákona o zbraních.
Ve všech těchto případech se však jedná o samostatné nakládání se zbraní kategorie D a zákon o zbraních v tomto případě svěření zbraně nevylučuje.
Na druhé straně oprávněný držitel zbraně kategorie D nesmí:
a) převést vlastnictví ke zbrani kategorie D, resp. střeliva do takové zbraně na osobu, která není k jejich držení oprávněna; jinými slovy, takový držitel zbraně kategorie D nesmí zbraň osobě mladší 18 let či osobě s omezenou svéprávností např. prodat či darovat,
b) přenechat zbraň kategorie D osobě mladší 18 let nebo osobě s omezenou svéprávností; pojem „přenechání“ se zrcadlově váže k pojmu držení na straně osoby, které je zbraň přenechávána, jinými slovy jde o přenechání zbraně určité osobě, aby s ní samostatně nakládala (srov. např. pojem přenechání zbraně uvedený v ustanovení § 38 odst. 7 zákona o zbraních, které upravuje přenechávání zbraně držitelem zbrojní licence jeho zaměstnanci k plnění jeho pracovních úkolů).
Lze tedy shrnout, že zákon o zbraních svěření zbraně osobě, která není jinak oprávněna nabýt ji do vlastnictví, držet a nosit, nevylučuje.
Oprávněný držitel zbraně kategorie D, který ji svěřuje osobě, která není oprávněna zbraň kategorie D sama držet, musí však v přiměřené míře plnit obdobné povinnosti jako držitel zbrojního průkazu v případě svěření zbraně kategorie A, B nebo C podle § 59 odst. 2 a 3 zákona o zbraních. Především pak je z podstaty věci zapotřebí poučit osobu, které zbraň svěřuje, o bezpečném zacházení se zbraní a střelivem, dbát nutné opatrnosti a zajistit, aby manipulace se svěřenou zbraní a střelba probíhala vždy za přítomnosti odpovědné osoby. Odpovědnou osobou by měla být osoba oprávněná držet zbraň kategorie D (tedy plně svéprávná osoba straší 18 let), nepochybně se však nemusí jednat o držitele zbrojního průkazu; ustanovení § 59 odst. 4 zákona o zbraních se zde nepoužije ani analogicky. Zbraň kategorie D lze přitom svěřit rovněž jen na dobu nezbytně nutnou, a to pouze k provedení střelby na místě, kde lze z daného typu zbraně kategorie D podle § 15 odst. 2 a 3 zákona o zbraních střílet, nebo popřípadě k jiné manipulaci (jinak by se již jednalo o přenechání zbraně, které zákon v případě neoprávněné osoby výslovně zakazuje). Identický přístup se uplatní též tehdy, je-li osobou, které je zbraň kategorie D svěřována, dítě mladší 10 let. Speciální postup, který zákon o zbraních předepisuje v případě svěření zbraně kategorie B nebo C osobě mladší 18 let a zákaz svěření zbraně dítěti mladšímu 10 let (§ 59 odst. 4 zákona o zbraních) se zde nepoužije ani analogicky.