Uplynul už hezký čas po volbách do europarlamentu, které se pro téma zachování práva na zbraň staly rozhodně přelomovými – šlo je totiž zpětně vnímat, když již ne jako cíl, tak coby dobrý prostředek. Zkrátka jakýsi účelový nástroj, který doufejme, může opět trochu pomoci zamezovat alternativě případného neuváženého a populistického „odzbrojení“ všech slušných občanů u nás v budoucnu.        

Za prvé se poprvé podařilo toto téma masivně zviditelnit v médiích – míněno tedy nejen v těch vysloveně odborných jako doposud, ale i takových, kde by zbraně mohly do té doby být sotva jen pozitivněji zmiňovány. Ty jsou zde obvykle prezentovány, když už ne jako zavrženíhodný odporný strašák společnosti, tak spojovány téměř výhradně jen s nějakým politováníhodným excesem jednotlivcem či dokonce „šíleným střelcem“. To se dost změnilo a jak prostřednictvím tisku, tak dokonce i z televize začínala zaznívat o mnoho vyrovnanější osvěta, která má rozhodně šanci postupně ovlivňovat širší veřejnost a odstraňovat některá dogmata, šířená nezřídka jak senzacechtivými (až bulvárními) reportéry a novináři, tak i občas nějakým tím populistickým politikem. Některým z takových, kterého z absence jiného programu občas zkrátka napadne, že nahozením zákazu zbraní (vedle „oblíbených“ restrikcí násilných počítačových her či tak lákavého omezování vlastnictví tzv. „bojových psů“) urve potřebnou společenskou pozornost a možná i nějaké ty body. A my, vlastníci zbraní, střelci a myslivci naši veřejnost zkrátka postupně na svou stranu přetahovat potřebujeme. Musíme ji holt postupně i pozitivně názorově ovlivňovat a bořit tak některé škodlivé mýty a letité předsudky. Je zřejmé, že nadávání po hospodách, nekonečné rozhovory na střelnicích a „přesvědčování přesvědčených“ nám zkrátka v této věci moc nepomohou…   

A za druhé, v rámci eurovoleb se vlastně povedlo nevídané a do té doby nemyslitelné. Pojednou se mnozí z politiků, kteří po stále větším ohlasu Petice počali pomalu rozeznávat potenciál asi 350 tisíc vlastníků zbraní (tedy hezkou řádku případných voličů) najednou začali o témata zbraní a jejich případných zákazů vehementně zajímat. Nebo se dokonce překvapivě tvářit coby jejich odvěcí zastánci a až zarytí sympatizanti. Jako domino efekt se pak přidávali další a další. Někdy i takoví, kteří by se někdy možná přidali i již zmíněné jejich skupině, jiní, co by se zas jinak takového méně politicky korektního tématu zas poněkud štítili, anebo se nad takovou věcí jen shovívavě usmáli.

Navíc i vedení četných politických stran nyní pochopilo, že slibování funkčního zdravotnictví, rychlejších soudů či levnějších dálnic, které se poté nikdy neuskuteční, nikoho moc už zrovna neoslovuje. A že právě držitelé zbraní jsou podstatnou zájmovou (a zajímavou) skupinou, která již může mít sakra význam – a které je tedy zapotřebí vhodně podstrojovat. Doufejme, že do evropské instituce se dostali i takoví z nich, kteří budou naše zbraně hájit. Když už ne ve jménu skutečného přesvědčení či lásky ke zbraním, tak alespoň z hlediska mazaného politického kalkulu, počítající s následným vděkem obrovské komunity jejich vlastníků (a tak případného kladného ohlasu v dalších volbách). Nám to může být koneckonců jedno. Pokud nám pomohou a právo českého (a případně evropského) občana na zbraň dále jakkoliv hájit budou, nemusíme ani zkoumat jejich konkrétní pohnutky – pro nás zde účel doslova slaví prostředky. I když zas bude dozajista zajímavé a v následném údobí se prokáže, jak to z politiků se svými „zbraňovými programy“ myslel vážně. Ať již v Bruselu, nebo v doma v Čechách… 

Ale nechme dále volby volbami – i my sami budeme zas muset přispět k tomu, abychom nakonec nestříleli jen tak prakem (a to ještě možná potajmu, někde v hlubokém lese).   Každý z nás se musí dále pokoušet ovlivňovat dění ohledně hrozících restrikcí v oblasti zbraní a sebeobranných prostředků i z této republiky. Akce Petice, která zanedlouho dosáhne zajímavou hranici 20 tisíc signatářů (a kvapem přibývají další…), rozhodně jen tak skončit nesmí. Nenechme to prosím usnout a sbírejme podpisy. Shánějme dál a dál podporu pro toto hnutí, které rozhýbalo a dohromady stmelilo tolik lidí – vždyť i to je v českých podmínkách vlastně zázrak. Motivací ať nám je nejen zvýšení šancí, že snad nedopadneme jako některé země na západ od nás, ale už i proto, že energie a čas tolika občanů, kterou do akce Petice již vložili, přeci k užitku být do budoucna musí.

Spojme proto v tomto dále spravedlivém tažení síly. Nestrkejme dále hlavu do písku (tj. třeba to seberou jen těm druhým a zrovna mě to nechají...). A zejména, nehledejme rozdíly či zapomeňme všichni prosím na osobní antipatie - i ty mezi jednotlivými zájmovými skupinami. Někteří možná nemají rádi myslivce, z těch prý někteří zas zrovna „nemusí“ airsofťáky, co jim pobíhají po lese. Sportovní střelec, provozující malorážkové disciplíny by zas třeba klidně nechal sebrat lidem „ty zbytečné pistole a samopaly“. Lidí, poučme se v zemích směrem na západ – zde páni shora nejen využili zmíněných třenic, ale ještě se snažili tendenčně rozeštvat všechny, co by se mohli spojit k účinnému odporu (např.: nebojte, zakážeme jen nošení zbraní, omezíme jen ty krátké, myslivci a sportovci rozhodně nemusí mít strach…). A pak dopadli zpravidla špatně všichni. Známý systém ořezávání koláče – jakmile se „omezovací lavina“ spustí, už se zastavit pak nedá… Snažme se tak na toto pole " společného občanského odporu" nezavlekávat nějaké v tomto ohledu velmi malicherné konkurenční zájmy či mezilidské osobní třenice. Prohrát můžeme snadno pak svorně - a všichni naráz.  

A na závěr. Někteří prý petici kupříkladu nechtěli také podepsat, že je „od Pavla Černého“. Chápu, že mě nemusí mít všichni vždy rádi, aniž jsem jim k tomu dal nějaký zásadní důvod či paradoxně nikoliv. Ale je nutné si uvědomit, že Petice – to nejsem opravdu jen já, ale dnes kvanta lidí, co se na ní podíleli a podílejí – majitelé zbraní, obchodníci, střelci, myslivci. Nejde tedy o mě, ale o věc samotnou. Mě osobně zatím ona Petice stála jen spoustu práce a o komerční (či výdělečnou) věc opravdu nejde. A začal jsem to dělat pro to, aby mě, tak jako vám, mé zbraně zůstaly. A také, abych se možná jednou nemusel stydět, že jsem se proti tomu nepokusil něco udělat. Pokud proto Petici podpoříte, neděláte to tedy kvůli mé osobě, ale jen a jen kvůli sobě samotným. Jak řekl nedávno jeden moudrý člověk: „každý by měl sehnat pro toto hnutí tolik podpisů, kolik má doma zbraní – tolik důvodů pro to totiž má“. Takže, vaše možnost obrany, koníčky nebo obživa jsou snad tím pravým důvodem, ne rozhodně nějaká „podpora Pavla Černého“. Ten Vám může být doslova šumafuk, Vaše zbraně pevně věřím, že ne.

Raději proto všichni společně vyhrajme a uhajme v Čechách do budoucna své právo na zbraň. Nenechme se proto čímkoliv demotivovat a dělejme pro to dál maximum. Má to přeci smysl – naše legislativa, která je v současné Evropě (a i většině světa) dosti ojedinělou, není žádným neměnným stavem a samozřejmostí. A obrana něčeho takového rozhodně za to stojí. A my přeci o své práva a zbraně u sebe doma „v plecháči“ či za pasem bojovat dále hodláme. Já alespoň ano. A doufám, že Vy též.

Mgr. Pavel Černý