Německá europoslankyně Beatrix von Storch poslala Evropské komisi dotaz ohledně legálního držení zbraní. Konkrétní otázky byly:

1. Kolik z 1000 vražd které jsou ročně spáchány střelnou zbraní (nebo z 10 000 za posledních 10 let) bylo spácháno legálně drženou zbraní nebo zbraní ukradenou legálnímu držiteli? Prosím o údaje za posledních 10 let, rozdělené podle kategorií A, B, C, D, a podle členských států.

2. Kolik bylo za posledních 10 let zneužití zbraní, které byly legálně registrované jako samonabíjecí a upraveny na automatické? Prosím o údaje za posledních 10 let, rozdělené podle členských států a podle skupin B1 až B7.

Na tyto otázky odpověděla komisařka Elżbieta Bieńkowska:

Dne 18 listopadu 2015 přijala Komise zprávu o provádění současně platné Směrnice o zbraních, založenou na důkladné hodnotící studii.

Hodnotící studie poukázala na to, že v mnoha členských státech dochází ke zneužívání legálně držených zbraní. Studie udává příklady souvislosti mezi zločinností a legálním držením zbraní, jak je udávají příslušné úřady členských států. Například ve Finsku se průměrně stane ročně 20 – 30 vražd střelnou zbraní, přičemž z toho legálně drženou zbraní je méně než 16 případů. Jiný příklad je Česká republika, kde byly údajně v roce 2013 legální střelné zbraně zneužívány čtyřikrát častěji než nelegální.

Vedle závěrů této studie také bylo legálně drženými zbraněmi bylo v minulých letech v Evropě spácháno mnoho masakrů, například v Nanterre ve Francii v roce 2002, ve škole ve finském Jokela v roce 2007, v Německu ve škole ve Winnendenu v roce 2009,  masakr v Cumbii v Anglii v červnu 2010 a masakr v obchodním centru Ridderhof v holandském Alphen aan den Rijn v roce 2011. Ve většině těchto masakrů byly často použity samonabíjecí zbraně, ale podrobnější informace nejsou známy.

UN Office on Drugs and Crime (UNODC) Global Study on Homicide 2013 uvedla, že dostupné kvantitativní údaje ukazují, že rozšíření střelných zbraní pozitivně koreluje s úrovní ozbrojené kriminality.

1. Reakce paní komisařky vůbec neobsahuje odpověď na položené otázky.
2. Komise uvádí tři různé studie jako podklady svého návrhu, ale zcela ignoruje ta zjištění a závěry těchto studií, která se jim nehodí:
   • „Většina, ne-li všichni, těchto zastřelených civilistů jsou následky nelegálního držení zbraní“ (str. 20)
   • „Většina nelegálních zbraní je pašovaných, často ze zemí mimo EU“ (str. ii)
   • zdrojem těchto zbraní jsou převážně sítě organizovaného zločinu (str. 12)
3. Příklad České republiky je zmanipulovaná statistika: tvrzení, že „v České republice je trestná činnost páchána čtyřikrát častěji s legálně drženými zbraněmi než s nelegálními” je pravdivé pouze tehdy, pokud do toho započítáme i trestnou činnost páchanou se znehodnocenými zbraněmi, plynovkami, airsoftovými maketami a dalšími zbraněmi, které patří do kat. D. Tato kategorie je v českém zákoně definována odlišně od Směrnice a jsou do ní zahrnuty zbraně, které se podle Směrnice za střelné zbraně ani nepovažují a v České republice k jejich legálnímu držení není třeba zbrojního průkazu, stačí svéprávnost a věk přes 18 let. Trestná činnost s nimi páchaná obvykle spočívá ve vyhrožování a zastrašování, protože doopravdy ublížit se s nimi v podstatě nedá (Zdroj: http://www.mvcr.cz/soubor/odpoved-statistiky-tc-pdf.aspx).
4. Tvrzení, Evropské komise, že „v posledních deseti letech bylo v Evropské unii spácháno 10 000 vražd legálně drženou zbraní“ lze snadno vyvrátit sečtením oficiálních statistik Eurostat, které ukazují, že tolik v té době nebylo ani všech vražd střelnou zbraní dohromady (legální i nelegální), natož pak pouze legálně drženou.
   
   Kromě toho lze poukázat, že po přepočítání 10 000 vražd za deset let na 500 miliónů obyvatel Unie do standardní kriminologické statistiky znamená 0,25 vraždy na 100 000 obyvatel/rok, tedy (zjednodušeně) ve stotisícovém městě se stane asi jedna vražda střelnou zbraní za čtyři roky.
5. Jelikož paní komisařce „nejsou známy podrobnosti“ o masakrech, které zmiňuje, dovolili jsme si je dohledat (a rozeslat europoslancům, aby byli vůči podobné demagogii vyzbrojeni náležitými fakty):

 Nanterre (Francie 2002)

V roce 1998 nahlásil psychiatr, ke kterému tento pachatel docházel, že mu vyhrožoval pistolí. Tehdy mu policie mohla zbraně zabavit. V roce 2000 pachateli skončila platnost zbrojního průkazu a nepožádal o prodloužení. Tehdy mu policie měla zbraně zabavit. Pachatel tak dva roky držel zbraně nelegálně, přičemž policie věděla jak tom, že je má, tak o tom, že je nebezpečný. 

Jokela (Finsko 2007), Kauhajoki (Finsko 2008)

Oba masakry byly spáchány malorážkovou (ráže .22) pistolí s kapacitou zásobníku 10 nábojů. To jsou zbraně, které ani Komise nenavrhuje zakázat. (Pokud by ano, bylo by zajímavé se zeptat, jak to neomezí sportovní střelce). 

Winnenden (Německo 2009)

Zbraň sice byla legálně držená, ale nepatřila pachateli, ale jeho otci. Činu by bylo možné zabránit zajištěním bezpečného uložení zbraní tak, aby se k nim nedostaly nepovolané osoby (což podporujeme). 

Cumbria (Velká Británie, 2010)

Masakr byl spáchán loveckou dvouhlavňovou zlamovací brokovnicí a loveckou opakovací malorážkou, tedy zbraněmi, které ani Komise nenavrhuje zakázat. (Pokud by ano, bylo by zajímavé se zeptat, jak to neomezí lovce). 

Alphen aan den Rijn (Nizozemí, 2011)

Pachatel byl již v roce 2006 po neúspěšném pokusu o sebevraždu hospitalizován na psychiatrii, kde mu byla diagnostikována mimo jiné paranoidní schizofrenie. V roce 2008 se opět nejméně dvakrát pokusil o sebevraždu. Odpovědnost za masakr tedy plně padá na holandskou policii, která takto nebezpečnému člověku neodebrala zbraně, ačkoli k tomu měla veškeré potřebné pravomoci. 

Liège (Belgie, 2011)

Tento masakr komisařka Bienkowska nezmiňuje, ale přesto jej uvádíme. Jde totiž zřejmě o nejkřiklavější případ, kdy úřady měly veškeré pravomoci potřebné k zabránění tragédie, ale na svou bezpečnostní úlohu se naprosto neuvěřitelně vyflákly, a pak sváděly vinu na „příliš volný zákon o zbraních“.

Podle státního zástupce měl tento pachatel problémy se zákonem už od mladistvého věku. V roce 2003 byl odsouzen za znásilnění. V roce 2007 u něj policie provedla domovní prohlídku, při které našla 10 zbraní včetně pancéřovky (!) a dvou útočných pušek, 9500 dalších samostatných součástek zbraní, podomácku vyrobené tlumiče, 10 000 nábojů, a 2800 rostlin marihuany.

Za tento drogový delikt a nedovolené ozbrojování byl v roce 2008 odsouzen na pět let, ale odsouzení za nedovolené ozbrojování odvolací soud zrušil, protože pachatel uvedené zbraně držel legálně (! to jinými slovy znamená, že notorický narušovatel zákona odsouzený v minulosti za znásilnění měl pancéřovku a automatické zbraně s vědomím a souhlasem policie!!!).

Z vězení byl podmíněně propuštěn v roce 2010. Zbraně mu nebyly vráceny, ale koupil si nové, mimo jiné automatickou pušku FN-FAL a policejní výbušky, protože ani po tomto všem mu policie neodebrala zbrojní průkaz. Nepovažovala to za potřebné ani poté, co byl krátce po svém propuštění znovu podezřelý ze sexuálního napadení. V den, kdy měl přijít na policii k výslechu ohledně tohoto podezření, místo to svými stále legálně drženými zbraněmi zavraždil šest lidí a 125 zranil.

Text: David Karásek - člen představenstva LEX z.s.