Ve středu 7. 6. prošel druhým čtením ve Sněmovně návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti.

Jedná se zdánlivě o formalitu, ale formalitu nesmírně důležitou: krátký odstavec, který by tato novela přidala, by totiž mocně působil skrze páku základních smluv o EU i Směrnic a zachránil právní nárok zákona dbalých a Policií prověřených českých občanů držet a nosit zbraně, projdou-li přísnými testy a chtějí-li. Je to to samé právo, které v českých zemích existovalo nepřetržitě od roku 1852 až doposud s pouze dvěma výjimkami: dobou nacistické okupace a komunistické diktatury.

Jakkoli ale tato novela – sněmovní tisk 1021 – nyní prošla bez problémů, osobně jsem z galerie Sněmovny viděl tragické nepochopení a předsudky, s nimiž ji při prvním čtením vnímali někteří naši politici. Zvlášť v tomto ohledu „exceloval” pan Kalousek, který nějakou záhadou získal dojem, že je Směrnice zcela neškodná a žádný zákaz zbraní nehrozí. To opakovaně zdůrazňoval a jeho názor opakovala i Česká Televize:

Já vás všechny velmi prosím, abyste v té záplavě emotivních výkřiků, abychom si dokázali to konečné znění té směrnice přečíst a uvědomili si, co nám opravdu zapovídá. (…) Říkat tomuto omezení odzbrojovací směrnice je vyvolávání hysterie. (…) Tady straší lidi něčím, co jim nehrozí. (…) Anebo tomu nerozumím a pojďte nám prosím pěkně pane poslanče říct, v čem to ta legislativní předloha změní.

Poslanec Ondráček na tuto výzvu pana Kalouska reagoval stručně:

Vážený pane poslanče Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího, to, co jste zmiňoval za a) a b), tak za b) je správně. Nerozumíte tomu!

Bohužel však nevysvětlil, čemu konkrétně pan Kalousek na směrnici nerozumí, co v ní špatně pochopil. A zejména v posledních dnech se vyrojily celé zástupy politiků i běžných občanů, kteří zpívají tu samou písničku: prý „uklidněte se, nic nehrozí, žádný zákaz zbraní se nechystá a kdo tvrdí opak, měl by si přečíst Směrnici, protože se v ní nic takového nepíše.”

Jenže ono se to ve Směrnici píše, píše a ještě jednou píše! Směrnice totiž obsahuje hned pět nezávislých paragrafů zakazujících zbraně. Dva z nich mají okamžitou účinnost a za oběť jich má jen v ČR padnout minimálně 40 000 ks (tolik je podle MVČR drženo pušek CZ858, k tomu je nutné připočítat ještě tisíce „kraťasů a sklopek”), další z ustanovení Směrnice zakazuje plošně 99% samonabíjecích pušek i pistolí, a ještě další ustanovení umožňuje Komisi co pět let vydávat seznam jmenovitě zakázaných zbraní jako „přílohu“.

Pojďme si tedy Směrnici přečíst společně – a podívat se na zoubek těm paragrafům a ustanovením z Preambule a vyjádřením Komise, které různí Kalouskové nějakou podivuhodnou náhodou neviděli.

Znění Směrnice se však skládá ze dvou částí: jakési preambule, a samotného paragrafového znění. A preambuli je zcela nemožné pochopit bez znalosti historie Směrnice, protože ta odhaluje budoucnost některých její ustanovení.

Historie Směrnice osvětluje úmysly a budoucí záměry

19. listopadu 2012 se konala konference Evropské Komise „Boj proti nelegálnímu pašování zbraní: kde si stojíme". Tehdejší eurokomisařka pro Vnitro, Cecilia Malmström, tam prohlásila, že Komise musí vykázat činnost pro veřejnost, boj proti pašerákům se Komisi nějak nedaří a tak musí podrobit přísnější regulaci zákona dbalé držitele zbraní: konkrétně

„identifikovat jisté typy civilních palných zbraní, které budou nově zahrnuty do kategorie zakázaných zbraní.”

Hned na to, v lednu 2013, Komise ustanovila „Komisní pracovní skupinu pro palné zbraně” (EC TF Firearms) pod vedením Fabia Mariniho s oficiálním cílem

„do konce roku předložit komuniké ohledně postupů pro deaktivaci a určení, které zbraně se zakáží.”

Záhy následovalo komuniké COM(2013) 716, které na základě zfalšovaného průzkumu veřejného mínění, který si Komise objednala u „neziskovek a obětí zbraní, aby nám poskytl alternativu k dotazníku ENTR z roku 2012” požadoval zákaz („přenesení do kategorie A”) téměř všech samonabíjecích zbraní „vzhledově podobným” nějaké zbrani automatické, a k tomu omezení kapacity zásobníků, zbrojní průkaz na vzduchovky atd. České zastoupení Evropské Komise však přitom označilo za lháře každého, kdo varoval proti hrozícímu „zákazu zbraní” a to stejným argumentem, jaký od nekritických zastánců EU zní i nyní: „žádný zákaz zbraní nehrozí, je to jen neškodný návrh”.

Tak určitě. V listopadu 2015 přišly teroristické útoky v Paříži. Žádný z nich nebyl veden legálně drženými zbraněmi – teroristé použili vojenské automaty Kalašnikov z arzenálů bývalé Jugoslávské armády, které bez problémů propašovali přes hranice EU. Ale co se nestalo?! Pouhých pár dní po útocích se jakýmsi „kouzlem” objevil Návrh Směrnice COM(2015) 750, který „překvapivě” obsahoval přesně to, co navrhovalo „pouhé neškodné komuniké COM(2013) 716”: přesně ty zákazy samonabíjecích zbraní, povinnou registraci vzduchovek a dětských hraček na zbrojní průkaz, a zákaz libovolné zbraně vizuálně podobné nějaké automatické (což jsou téměř všechny), o jakých předtím české zastoupení Komise, analytici i politici ujišťovali, že v žádném případě nehrozí.

Návrh COM(2015) 750 ale nemohl projít. A to proto, že byl plný faktických lží (jako že předělat samonabíjecí civilní pušku AR-15 na vojenský automat trvá několik minut) a proto, že by skutečně přikázal registraci vzduchovek, zapalovačů a dětských hraček, která by paralyzovala Policii a udělala zločince z každého, komu by na půdě zůstala zapomenutá hračka. Viz odbornou analýzu, která prošla jak českou Sněmovnou, tak Europarlamentem. Díky odporu veřejnosti a heroickému vyjednáváním českých Europoslanců, kterým nakonec Komise „uplatila” všechny spojence výjimkami na míru, byly nakonec ty nejstrašnější pasáže zmírněny ve výborech EP, zejména IMCO pod vedením paní Vicky Ford.

Komise se přesto nevzdala. Zcela otevřeně deklarovala, že výsledná Směrnice „není dostatečně ambiciózní” – čtěte: zákaz není dost přísný. A když tedy nemohla všechny samonabíjecí zbraně zakázat přímo a hned, naplánovala to zákeřněji.

Paragrafové znění: ďábel se skrývá v detailu

Když z jejích historických vyjádření, konferencí a dokumentů víme, že cílem Komise je zakázat civilní držení samonabíjecích zbraní, v první fázi zejména odvozených od AR-15 a podobných, a že jí současná podoba zákazu zbraní přijde příliš mírná, konečně pochopíme význam nejednoho Článku z paragrafového znění Směrnice. Ta totiž obsahuje ne jeden, ne dva, ale hned pět různých zákazů zbraní skrze pět různých paragrafů, z nichž každý dopadá na něco trošku jiného. Začněme tikající časovanou bombou.  

Článek 17: co pět let zakážeme další zbraně změnou přílohy

Článek 17
„Do 14. září 2020 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, včetně kontroly účinnosti jejích ustanovení, případně doprovázenou legislativními návrhy týkajícími se zejména kategorií palných zbraní uvedených v příloze I”

Hádejte, co obsahuje ona „Příloha I.” Směrnice?

Správně, „řazení palných zbraní do kategorií” A – „zakázané”, B – „na povolení” a C – „s povinnou registrací”.

Tento paragraf tak říká, že pokud se Komisi nepovedlo vynutit si zákaz některých samonabíjecích zbraní nyní (například těch z konstrukční rodiny AR-15 či platformy Izmaš AKM), smí to za pět let zkusit znova. A po dalších pěti letech to bude moci zkusit znova, a zakázat ještě více samonabíjecích zbraní. A po dalších pěti letech znova. A tak dále, až dosáhne svého historického cíle. Slyšeli-li jste o „Salámové metodě” zákazů, tady ji máte černé na bílém jako konkrétní paragraf Směrnice.

Ovšem v ryze geniální podobě: pochopte, zpřísňování okruhu zbraní, na který se má vztahovat zákaz, má být velmi kradmé. Pouze maličká noticka, úprava přílohy. Tak by si Komise mohla prosadit postupný zákaz všech samonabíjecích zbraní bez nepříjemné pozornosti veřejnosti a skandálního válcování demokratické vůle členských států.

V USA, jejichž protizbraňovými politiky jako Nanci Pelosi se Komise inspirovala, měla taková příloha jmenovitě zakázaných zbraní 110 položek, které se však skrze klauzuli „a podobné a odvozené“ vztahovala ještě na stovky či tisíce dalších, než byla zrušena jako šikanózní a prokazatelně ničím nepomáhající bezpečnosti.

Právě kvůli tomuto paragrafu Směrnice je zcela klíčové nyní prosadit Novelu ústavního zákona o bezpečnosti: jedině ta dovede ochránit náš funkční zákon o zbraních i práva do budoucnosti proti gradualistické taktice Komise, která přeci „nic nezakazuje, jen doplňuje přílohu”.

Článek 19, zákaz první: cokoli může nabít jakýkoli zásobník je zakázáno

Článek 19(1)a) ii)
v kategorii A se doplňují nové body, které znějí: „
7. Jakékoli z těchto samonabíjecích palných zbraní pro střelivo se středovým zápalem:
a) krátké palné zbraně, které umožňují vystřelit více než 21 nábojů bez opětovného nabití, pokud:
ii) je do ní vloženo odnímatelné zásobovací ústrojí s kapacitou vyšší než 20 nábojů;
b) dlouhé palné zbraně, které umožňují vystřelit více než 11 nábojů bez opětovného nabití, pokud:
ii) je do ní vloženo odnímatelné zásobovací ústrojí s kapacitou vyšší než 10 nábojů.”

Tady se skrývá největší zákeřnost a trojský kůň Směrnice, protože obsahuje buď téměř totální zákaz zbraní, nebo naopak nic – záleží jen na výkladu.

Tento paragraf svým zněním zakazuje každou zbraň, do které by hypoteticky šel nabít zásobník s kapacitou nad 10, resp. 20 ran (zbraň má takovou kapacitu, pokud je do ní vložen takový zásobník). A protože takový zásobník může vytisknout na 3D tiskárně kdokoli k jakékoli zbrani, tento paragraf svým zněním plošně zakazuje všechny zbraně, do nichž lze nabít jakýkoli zásobník – protože samotná možnost nabití zásobníku technicky umožňuje nabít zásobník s nedovolenou kapacitou.

Od zákazu všech zbraní se zásobníkovou šachtou nás drží jen jedna jediná věta: douška

Pouhá možnost nasazení zásobovacího ústrojí s kapacitou více než 10 nábojů do dlouhých palných zbraní a 20 nábojů do krátkých palných zbraní není určující pro kategorizaci palné zbraně do určité kategorie.

Jenže tato douška není součástí paragrafového znění Směrnice: je jen v její preambuli. A proto je zoufale slabou ochranou, jejíž zrušení či odignorování okamžitě aktivuje plošný zákaz všech zbraní se zásobníky. Včetně opakovacích loveckých kulovnic jako např. CZ 527, které používají myslivci – takže toliko k mylnému přesvědčení pana Kalouska, že

Myslivecká jednota, která pořádá demonstrace na různých místech naší republiky, vybavena brokovnicemi a kulovnicemi, kdokoliv z nich si bude chtít koupit dalších deset brokovnic a dalších deset kulovnic, tak si je může koupit a žádná evropská směrnice mu v tom nebrání.

Brání, pane Kalousku, brání! Paragrafové znění jasně zakazuje i lovecké kulovnice se zásobníkovou šachtou, protože do nich hypoteticky lze nabít zásobník s kapacitou nad 10 nábojů. Pouze douška mimo paragrafy, ve zdůvodnění Směrnice, je od aktivace takového zákazu dělí.

Ale přejděme z legislativních zákeřností a „časovaných bomb” k třem zákazům, které zcela otevřeně platí již nyní a výkladem se obejít nedají.

Článek 19, zákaz druhý: další pokus zakázat moderní sportovní pušky

Článek 19(1)a) ii)
v kategorii A se doplňují nové body, které znějí:
„6. Samočinné palné zbraně, které byly přeměněny na samonabíjecí palné zbraně, aniž je dotčen čl. 7 odst. 4a.”
 

Co je „přeměna samočinné na samonabíjecí” zbraň? Selským rozumem bychom řekli, že fyzická přeměna konkrétní zbraně. S takovou Směrnice okamžitě zakazuje „pouze” veškeré české civilní pušky CZ858, Hermex, CSA a další, které využily skladové zásoby armády a byly přestavěny na civilní skrze fyzická konstrukční opatření znemožňující střelbu dávkou. Všichni jejich majitelé, a těch je jen u klonů CZ858 na 40 tisíc, jsou potrestáni za zločin bez oběti. Kdyby naivně neposlechli zákon a koupili si na černém trhu neregistrovanou automatickou Vz.58., kterých se z vojenských skladišť ztratily celé bedny, nic by jim teď nehrozilo. Ale že se zákona v dobré víře drželi, mají o své doposud legální, vyšperkované zbraně přijít.

Za odlišného výkladu, konsistentního s historickými proklamacemi Komise, se ovšem pod tento bod vejdou i všechny zbraně, které jsou „přeměněny” pouze konstrukčně, tzn. téměř všechny samonabíjecí pušky zkonstruované po roce 1952 (podrobněji viz níže). To není jen nějaká paranoidní dedukce: že si Komise přeje zakázat jmenovitě celou konstrukční rodinu zbraní AR-15 (a ostatní moderní samonabíjecí pušky) je její cíl nepokrytě od roku 2012 a ve Směrnici to říká dokonce jmenovitě a oficiálně (viz níže).

Článek 19, zákaz třetí: zakážeme SBR a něco už vám najdeme

„8. Dlouhé samonabíjecí palné zbraně (tj. palné zbraně původně určené ke střelbě z ramene), které mohou být zkráceny na délku kratší než 60 cm, aniž by pozbyly funkčnost, prostřednictvím skládací nebo teleskopické ramenní opěry nebo ramenní opěry, kterou lze odstranit bez použití nástrojů.”

Tento paragraf znamená, že pokud si někdo v dobré víře koupil tzv. „kraťase” – např. civilní samonabíjecí odvozeninu AKS-74U, nebo naprosto civilní AR-15 se 7“ hlavní – najednou se mu jeho zbraň přesouvá do zakázaných.

Komise se zde zcela očividně inspirovala americkými federální zákony o tzv. „Short Barreled Rifles” neboli SBR, které byly zpřísněny v 60. letech legislativou GCA právě s cílem udělat přes noc zločince z lidí, kterým někde doma zůstala zapomenutá puška kratší než 26" neboli 66cm nebo potenciálně zkrátitelná pod 66 cm, za každou cenu jim „něco najít“ i pokud jsou jinak zcela bezúhonní a zbraně jim zabavit. A také k tomu byla až absurdně zneužívána: policisté například třímetrovou pákou urvali navařený nástavec prodlužující hlaveň, aby ji tím zkrátili na délku „nelegální SBR“ a „usvědčili“ majitele.

V USA se proto poučili a o pár let později GCA (o které se ukázalo, že se inspirovala nacistickými zákony o zbraních) zneškodnili zákonem FOPA, psaným právě na ochranu držitelů zbraní před šikanou úřadů a zneužíváním GCA. Ale zatímco FOPA v EU nehrozí, šikanózní a extrémně zneužitelnou GCA zřejmě Komise považuje za skvělou inspiraci.

Opět, co s takovými zbraněmi má jejich majitel dělat v našem kontextu? Má je jít odevzdat na policii pod hrozbou přísného trestu, jako když u nás řadu kategorií zbraní zakázali nacisté a poté komunisté? Budou mu zabaveny? A co mají dělat ti, kteří si nejsou jisti, zda jejich zbraň nespadne do kategorie SBR pokud jim úřady hrubou silou ukroutí svár na úsťovém nástavci (legislativa EU hovoří o technických požadavcích na sváry, které majitel nemůže posoudit, úplně stejně jako GCA, která toho zneužívala)?

Článek 5: komu najdou zapomenutý zásobník, tomu zabaví všechno

Nejprve šikovná formulka, kterak zabavit zbraně komukoli skrze retroaktivní kriminalizaci:

Článek 5(3)
„Členské státy zajistí, aby bylo povolení nabývat a povolení držet palnou zbraň zařazenou do kategorie B odňato, pokud se zjistí, že osoba, které bylo povolení uděleno, má v držení zásobovací ústrojí, které lze nasadit na samonabíjecí nebo opakovací palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem a které:
a) může pojmout více než 20 nábojů, nebo
b) v případě dlouhých palných zbraní může pojmout více než 10 nábojů, ledaže bylo této osobě uděleno povolení podle článku 6 nebo povolení, které bylo potvrzeno, obnoveno nebo prodlouženo podle čl. 7 odst. 4a.”

Až doposud byly zásobníky naprosto neregulované: kdo chtěl, děti nevyjímaje, mohl mít doma jakýkoli zásobník, protože zásobník je jen inertní kus kovu a když by někdo, kdo zákony ignoruje, chtěl velkokapacitní zásobník, stejně si jej naohýbá ve svěráku nebo vytiskne na 3D tiskárně.

Komise se zde ovšem zachovala geniálně zločinně: když vymyslela, že se zásobníky najednou škrtem pera přesunou z naprosto neregulovaných do nejpřísněji zakázaných, postavila tím nad krk každého držitele zbraní Damoklův meč. Nikdo si totiž nemůže být zcela jist, že se mu někde doma neválí zapomenutý zásobník z „doby neregulované“. Tím spíše, že mu jej do domácnosti jako neregulovaný mohla přinést návštěva, dítě, předchozí majitel. Ale pokud by se u někoho takový zásobník našel (a to nechci ani spekulovat o možnosti, že by mu byl účelově podstrčen), dotyčný má obratem přijít o všechny své zbraně.

Zabavování a potenciální výjimka

Když jsme si popsali pět zákazů zbraní, podívejme se, co na náhlé přesuny zbraní, které jejich majitelé zakoupili v dobré víře, do kategorie „A – zakázané”, říká Směrnice:

Článek 6
Aniž je dotčen čl. 2 odst. 2, členské státy přijmou veškerá vhodná opatření vedoucí k zákazu nabývání a držení palných zbraní (…) zařazených do kategorie A. Členské státy zajistí, aby tyto palné zbraně (…) byly zabaveny.

Ano, vážený čtenáři, zabaveny. Aby si někdo nedělal plané naděje – článek 2 odst. 2 se týká „nabývání nebo držení palných zbraní a střeliva (…) ozbrojenými silami, policií nebo orgány veřejné moci, tam tedy záchranu nehledejte.

Jenže tady vznikl poněkud problém: Ústavní pořádek mnoha členských států neumožňuje po komunisticku zbraně jen tak znárodnit. Když stát něco zabaví, musí za to vyplatit adekvátní náhradu. A ta jde u samonabíjecích pušek od řádově desítek až po nízké stovky tisíc korun. Komise to poslanci byla donucena reflektovat, protože australský model – zvýšit zdanění, aby bylo z čeho zaplatit plošné zabavení statisíců takových zbraní – není průchozí kdyby pro nic jiného tak proto, že stále ještě neprošla daňová unie. Směrnice tak ve finále obsahuje tento paragraf:

„4a. Členské státy mohou potvrdit, obnovit nebo prodloužit povolení pro samonabíjecí palné zbraně zařazené do kategorie A bodů 6, 7 nebo 8 v případě palné zbraně, která byla zařazena do kategorie B a byla zákonně nabyta a registrována před 13. červnem 2017, pokud jsou splněny další podmínky stanovené v této směrnici. Členské státy mohou dále povolit, aby tyto palné zbraně byly nabyty jinými osobami, jimž členské státy udělily povolení v souladu s touto směrnicí ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853

Ale dámy a pánové, co to datum? Poslední zveřejněná verze této regulace byl Návrh směrnice COM(2015)750. Ta byla oficiálně zveřejněna 18. 11. 2015. Od té doby Směrnice prošla změnami ve výborech Europarlamentu a byla schválena 14. 3. 2017 – ale její finální znění zůstalo před občany utajeno až do 17. května 2017 (!), resp. do 24. května 2017 kdy vyšla ve Sbírce zákonů EU číslo 60 (L 137).

Směrnice musí být členskými státy transponována 14. září 2018. Do té doby se nadále funguje podle starých zákonů. Termín 13. června 2017 jako rozhodné datum, po kterém budou zbraně co – vyvlastněny? – tedy Směrnice stanoví otevřeně retroaktivně 15 měsíců před svou účinností!

Co bylo účelem takového pošlapání práva? EU zde evidentně cíleně tajila znění Směrnice před občany tak dlouho, aby měli na vyběhání si povolení (pouze v pondělí a středu), koupi v budoucnu zakazovaných zbraní a jejich registraci (opět pouze po+st) tak, aby jim směly zůstat na výjimku, pouhých 26 dní (z toho jen 7 pracovních na potřebnou byrokracii)! To vše proto, aby si nemohli pořídit „do zásoby” zbraně, o kterých pochopí, že je Komise chce zakázat v příští „ rozhodovací pětiletce”.

Jenže co tedy bude se zbraněmi, které si někdo zaregistruje v „šedé zóně” 15 měsíců od platnosti do účinnosti Směrnice? Nikdo neví. Jak se Komise překotně snažila toho co nejvíce zakázat, vygumovala právní jistotu.

Duch Směrnice: děsivá preambule – a jedna dočasná záchranná brzda

Paragrafové znění ovšem není vše. U článku 19 jsme se již setkali s odkazem na preambuli Směrnice, resp. její první hlavu.

Ta obsahuje další děsivé klauzule – které je samozřejmě nutné interpretovat ve světle historicky prokázaných, letitých cílů již od listopadu 2012: zakázat samonabíjecí zbraně prostě proto, že se eurokomisařům nelíbí a protože když pašeráci a teroristé zákazy ignorují, Komise vykáže činnost a „zahojí se” na zákona dbalých občanech, kteří jsou povinni snášet její šikanu. A tak si pojďme rozebrat nezajímavější články této části Směrnice.

(15) Pro nejnebezpečnější palné zbraně by měla být ve směrnici 91/477/EHS stanovena přísnější pravidla, aby kromě některých omezených a náležitě odůvodněných výjimek nebylo možné tyto palné zbraně nabývat, držet ani s nimi obchodovat.

Co jsou to „nejnebezpečnější palné zbraně” – automaty střílející dávkou? Ale ty jsou zakázány již přes deset let! Proto se jich tyto věty týkat nemohou. Z toho jasně plyne, že zde Směrnice mluví o zákazu zbraní samonabíjecích, střílejících jednotlivými ranami – přesně stejnými slovy jako v listopadu 2012, kdy celá tato iniciativa Komise začala.

(22) Palné zbraně určené pro vojenské použití, jako například AK47 a M16, které umožňují volitelný režim střelby a mohou být ručně přepínány na samočinný nebo samonabíjecí režim palby, by měly být zařazeny jako zbraně kategorie A, a proto by měly být pro civilní použití zakázány. V případě jejich přeměny na samonabíjecí zbraně by měly být zařazeny do kategorie A bodu 6.

Nejsou snad útočné pušky AK-47 a M16 již dávno v kategorii A? Jsou! Tak co do ní chce Směrnice nově „zařazovat”? Tady narážíme na ten samý problém, jako v původním znění Směrnice: od roku zhruba 1952 se nevyrábí téměř žádné nové samonabíjecí pušky, které nemají i konstrukčně podobné, resp. příbuzné samočinné (automatické) modely. Každý výrobce chce totiž prodávat jak na civilní trh, tak armádě a policii. Civilní varianty jsou přitom důmyslně konstruované tak, aby je na automatické nemohl předělat nikdo, kdo by stejně neměl vybavení k výrobě úplně celé automatické zbraně.

Proto se v odborné praxi hovoří např. o „puškách (konstrukční) rodiny AR-15”, do které patří tisíce různých modelů pušek odvozených z podobné základní konstrukce: naprosto civilní modely pro lov a sport, které pravidelně vítězí na mistrovstvích světa, ale i modely „LEO”, tedy určené pouze pro státní ozbrojené složky.

Totéž platí o „puškách (konstrukční) rodiny AK”: zahrnují jak vojenské automaty Kalašnikov jako AK-12, tak naprosto civilní lovecké a sportovní modely jako Izmaš Vepr a Izmaš Sajga. Ale Komise chce zakázat kompletně celou konstrukční rodinu. A do té patří téměř všechny samonabíjecí pušky, které civilisté mají v držení.

Jdeme dál: nyní jsou na řadě zásobníky.

(23) Některé samonabíjecí palné zbraně mohou být snadno přeměněny na samočinné palné zbraně, a tím by mohly představovat hrozbu pro bezpečnost. Dokonce i bez takové přeměny by mohly být některé samonabíjecí palné zbraně velmi nebezpečné, mají-li vysokou kapacitu co do počtu nábojů. Samonabíjecí palné zbraně s neodnímatelným zásobovacím ústrojím umožňujícím střelbu vysokého počtu nábojů a samonabíjecí palné zbraně v kombinaci s vysokokapacitním odnímatelným zásobovacím ústrojím by proto měly být pro civilní použití zakázány. Pouhá možnost nasazení zásobovacího ústrojí s kapacitou více než 10 nábojů do dlouhých palných zbraní a 20 nábojů do krátkých palných zbraní není určující pro kategorizaci palné zbraně do určité kategorie.

Článek 19(1)a) ii) z paragrafového znění je implementací právě tohoto požadavku z Preambule, jehož dovětek je tím jediným, co brání totálnímu zákazu všech zbraní schopných pojmout zásobník – tedy nejenom 99% samonabíjecích zbraní, ale i odhadem třetiny opakovacích. Jenomže ten dovětek se do paragrafového znění jakousi podivnou náhodou nedostal: figuruje jen v preambuli Směrnice.

Kdyby tento dovětek do Směrnice nebyl protlačen; nebo kdyby z ní byl opět vyjmut; nebo kdyby byl i jen ignorován, protože v paragrafovém znění chybí; zákaz zbraní by byl téměř totální.

Občanům by zbyly jen zlamovací brokovnice a kozlice, pár opakovaček se zásobníkovou schránkou namísto zásobníkové šachty, brokovnice „pumpy“, zhruba dva modely prehistorických pistolí, a nějaké revolvery. Jinak nic. Statisíce všech zbraní se zásobníkovou šachtou by byly zakázány a zabaveny.

Jak do toho patří novela ústavního zákona?

Co ale bude za pět let, až Komise dostane svou pravidelnou šanci napravit „nedostatečně ambiciózní regulaci” a zakázat další kategorie zbraní, jmenovitě extrémně populární rodinu pušek AR-15 s průměrnou cenou od 25 do 90 tisíc Kč? Bude stát konfiskovat a vyplácet odškodné na úkor třeba důchodů?

Co bude s lidmi, kteří si koupili zbraň v „šedé zóně“ mezi rozhodným datem 13. června 2017 a počátkem platnosti Směrnice?

A co bude s jakýmikoli jinými držiteli zbraní, pokud se Komise v budoucnosti pokusí doslovně přidržet paragrafového znění Směrnice a bez ohledu na předmluvu zakáže každou zbraň, do které technicky lze nabít „příliš kapacitní” zásobník? Nebo „záchrannou brzdu“ z předmluvy jednoduše za pět let vymaže?

Nebo když Komise za pět let v souladu s povinností, kterou sama sobě šikovně uložila, „jenom malinko upraví Přílohu I.” – a tím elegantně převede do kategorie zakázaných naprosto libovolné zbraně, které se jí zachce zakázat?

Řekne potom stát

„Promiň, občane, ale šanci zachovat tvá práva a tvé zbraně jsme propásli, takže tvůj majetek bude zkonfiskován a my zvýšíme státní dluh, abys dostal odškodné dle zákona”?

Naši vážení politici! I pokud jste optimisté, snad vás tento rozbor přesvědčil, proč se statisíce Čechů - držitelů zbraní, jejich rodinných příslušníků, a lidí, kteří zbraně nemají, ale jejich držení vnímají jako lakmusový papírek diktatury či totality, důvodně obávají Směrnice EU (2017)853.

Článku 17, který Komisi dává právo zakázat co pět let další a další kategorie či typy zbraní pouhou úpravou přílohy.

Článku 19, který zakazuje absolutně každou zbraň schopnou nabít jakýkoli zásobník, pokud Komise obejde právně ne zcela závaznou doušku ve „zdůvodnění”, a každopádně od září 2018 zakazuje zbraně délky „SBR“ a desítky tisíc CZ858 a podobných pušek.

A zkušenost s pěti lety lhaní ze strany Komise i jejího zastoupení, falešných útěch a bagatelizací od politiků, jen aby se ty nejhorší obavy zhmotnily právě v návrhu Směrnice.

Novela ústavního zákona o bezpečnosti není przněním Ústavy, protože k výčtu, že se na bezpečnosti ČR nějak mohou podílet elektrikáři, plynaři a instalatéři, přidává i držitele legálních zbraní.

Vyzývám vás tedy: přidejte k „servisním službám” i držitele legálních zbraní. Když pro nic jiného, tak proto, aby se museli přestat důvodně obávat změn Směrnice nebo jejího pouhého výkladu!

Děkuji vám.

Ondřej Turek
Autor je člen LEX

Další články autora

Kdopak nám to chce zakázat zbraně? Vítr vane z Ženevy
Všichni Evropané jsou lupiči dobytka!
Vnitro neprosazuje žádné „právo střílet podezřelé spoluobčany“
Páni poslanci, mýlíte se: ústavní zákon o obraně má smysl