Vážení přátelé,

letos slaví náš spolek 25 let své existence. Za tu dobu jsme dokázali hodně. Ubránili jsme právo vlastnit, držet a nosit zbraně pro řádného běžného občana jak doma, tak i proti EU, podíleli jsme se na vzniku smysluplné legislativy, ukázali úředníkům v Bruselu, že nejsme kolonie ani sbor kývacích hlav, založili sportovní disciplínu LOS, která se asi nejvíc blíží praktickému použití zbraně ve stresové situaci, pobratřili (a posestřili) s mnoha zahraničními organizacemi podobného zaměření, etablovali se ve světové střelecké asociaci WFSA.

A to nemluvím o tom, že jsme se počtem rozrostli z party kamarádů na spolek s tisícovkami členů.

Nyní se spolupodílíme na tvorbě nového zákona o zbraních, který zachovává současná práva a zároveň reflektuje, že již k dorozumívání nepoužíváme hliněné destičky a kouřové signály, ale počítače a internet. Zároveň se snažíme přesvědčit bruselské koryfeje, že zákaz olova pro střelbu (a třeba i rybaření) opravdu není dobrý nápad.

Jelikož jsem poslední zakládající člen v představenstvu, byl jsem požádán kolegy, abych vám, hlavně novým členům řekl něco o historii našeho spolku. Zde mi vytane na mysli slavná scéna z filmu Tajemný hrad v Karpatech, kdy hostinský posilní svého kmetózního předka mohutnou lampou pálenky a kmet začne své vyprávění slovy „dávno pradávno tému co na čórtově hrádě...“. Já se pokusím být méně patetický, ale ten nápad s lampou pálenky se mi líbí. Nuže posilněn douškem pálenky vás tu vítám a dobře poslouchejte.

Kdo se za nás postaví?

Všechno začalo v roce 1998 po vydání legendárního článku Přemka Lišky, šéfredaktora časopisu Střelecká revue, který se jmenoval Kdo se za nás postaví? v čísle 1/1998. Článek samotný vyvolal v době předinternetové v Čechách pravou senzaci a do redakce Střelecké revue začaly proudit tisíce dopisů. Jeden z nich byl tehdy i ode mě s nabídkou pomoci vzniku nějaké organizace na podporu práv majitelů zbraní. Tou dobou chystala projekt vzniku české verze NRA parta nadšenců kolem legendy české sportovní střelby Jiřího Otty. Mezi zakladatele dále patří Standa Gibson, Jula Jobbik, JUDr. Jana Hubená a Emil Fejer.

Ono to vlastně ve světě začalo mnohem dříve. Po rozpadu sovětského komunistického bloku zvítězila na západě idea, že teď už bude všechno lepší a když nebudou potřeba zbraně pro armády, tak je vlastně ani nebudou potřebovat ani obyčejní lidé. Místo násilí se budeme všichni objímat a vše vyřešíme obchodem a diskusí. V devadesátých letech za prezidenta Clintona došlo k razantnímu omezení zbraní v USA, přidala se Austrálie zákazem všeho samonabíjecího a dovršila to v roce 1997 Velká Británie zákazem všeho. Kromě toho i v OSN vznikl panel IANSA, který měl za úkol vymyslet, jak dostat od lidí zbraně a sešrotovat je. Původně to začínalo jako bohulibý projekt, kdy zbraně měly být primárně odebírány milicím a ozbrojencům v násilných konfliktech. Jenže skutečný účel už byl tehdy jiný…

První evropská směrnice o zbraních a vznik sdružení LEX

A to nemluvím o vzniku a schválení první regulační směrnice EHS (předchůdce EU) č. 477/EHS/91, která původně pouze upravovala vzájemný obchod se zbraněmi mezi členskými státy a jednotlivci a státy navzájem. Jenže politici pochopili, že tahle směrnice se dá i stejně dobře použít na utahování šroubů.

Aktuální obrázek je z prvního oficiálního článku LEXu zveřejněného ve Střelecké Revui v čísle 7/1998

A ještě mi dovolte jednu malou exkurzi do historie zbraňové legislativy v našich zemích. V době Rakouska-Uherska v roce 1852 vznikl první regulativ týkající se vlastnictví zbraní civilisty. Ovšem jeho účel nebyl ani tak lidem zbraně sbírat či jim ztěžovat přístup, ale vyloučit osoby kriminální a duševně choré. Sám zbrojní patent byl docela liberální a vydržel nám i celou první republiku.

Za nacismu bylo možno za držení zbraně dostat zdarma popravčí četu pro sebe i svoji rodinu. Poválečná léta byla jakýmsi návratem k prvorepublikové praxi a zároveň předehrou pro brutální komunistický režim, který následoval.

Ovšem je zde určitá zajímavost. Komunistický režim vlastnictví zbraní nezakazoval. Dokonce obsahoval klausuli o tom, že řádný občan ČSSR má právo atakdále atakdále. Ovšem ďábel se skrývá v detailu a za bolševika to spočívalo v tom, že kdo je řádný občan rozhodovala komunistická strana. Takže nejsi ve straně? Nesouhlasíš se vstupem vojsk? Nebyl jsi prvního máje v průvodu? Smůla.

V devadesátých letech po pádu režimu na věčné časy byl přijat přelomový zákon č. 288/1995 Sb., který jasně stanovoval, že občan, který splní určité podmínky, tak dostane zbrojní průkaz.

A nyní zase zpět k historii spolku LEX. Pro nás to tehdy byla úžasná doba a všichni mysleli, že to bude „nafurt“. Jenže brzy už to tak být nemělo. Na podzim roku 1998 připravil tehdejší ministr vnitra Václav Grulich (ČSSD) novelu, která měla razantně zpřísnit nabývání zbraní, hlavně kategorie B (na povolení). Např. u skupiny ZP pro sebeobranu měl žadatel prokázat, že je více ohrožen než většina obyvatel a že vlastnictví zbraně toto riziko sníží. Rozhodování o vydání ZP mělo být na tzv. „správním uvážení“ (česky libovůle). To už měl LEX naštěstí zakládací listiny a chystala se historicky první valná hromada v hotelu Kettner na I.P. Pavlova.

Historicky první petice na téma zbraní v novodobé historii

První velkou akcí LEX byla petice proti chystané novele (viz obrázek - Historicky první petice majitelů zbraní, Střelecká revue 1/1999). Petice posbírala 9700 podpisů, což bylo v době analogové velké číslo. Petice byla předána Parlamentu ČR a otevřela LEX cestu k politikům.

Výsledkem bylo zamítnutí novely dne 21. května 1999. Posléze se odporoučel i pan ministr Grulich. Nový ministr vnitra, Stanislav Gross prohlásil, že bude vytvořen zcela nový zákon o zbraních a přizval LEX i další subjekty k jeho tvorbě. V roce 2002 byl představen nový zákon o zbraních č. 119/2002 Sb. Tento zákon, byť mnohokrát novelizován, platí dodnes.

Tím ale činnost LEX zdaleka neskončila. LEX nadále pokračoval a pokračuje v legislativní činnosti. Účastnili jsme se všech novelizací a tvorby všech doprovodných předpisů, podařilo se nám zamezit snahám zavést plošné psychotesty z dílny tehdejšího ministra Bublana, zabránili jsme emotivním návrhům na drastické zpřísnění po masakru v Uherském Brodě.

Začali jsme se věnovat propagaci a osvětě, účastníme se společenských akcí, výstav, střeleckých soutěží, poskytujeme rozhovory médiím, přednášíme o zbrojní legislativě, nutné obraně, pomáháme lidem připravit se na zkoušky na získání zbrojního průkazu, pomáháme lidem, kteří potřebují právní poradu či pomoc, pořádáme petiční akce nebo pomáháme s peticemi partnerských organizací.

Vznik Lidové obranné střelby

A také jsme založili v roce 2004 sportovní disciplínu Lidová obranná střelba (LOS), která simuluje reálné použití zbraně ve stresových podmínkách. Tedy ne, že by střeleckých disciplín bylo málo, ale kdysi jsme se v jedné televizní debatě názorově střetli s jedním známou odpůrkyní zbraní, který tvrdil, že jsou nám ty pistole stejně k ničemu, když to reálně neumíme použít.

Tehdy jsme se zamysleli a uznali jsme, že tohle byl asi nejméně slabomyslný výrok dotyčné dámy, která se dlouhou dobu na svém facebookovém profilu chlubila tím, že raději mluví, než myslí.

A skutečně, disciplína, která by se blížila reálnému použití zbraně tu chyběla. Buď to bylo moc terčové nebo nepraktické. Jednu dobu jsme zkoušeli flirtovat i s IDPA, ale sezdali jsme, že tato disciplína je příliš americká, jak pojetím, tak i legislativně. Některé postupy používané tehdy v této disciplíně by naše justice trestala nepodmíněně.

Proto jsme ji zkusili „naroubovat“ na naše právní podmínky, ale nakonec jsme se rozhodli, že bude nejlepší si vytvořit disciplínu vlastní. Koneckonců právní řády a možnosti použití zbraní v jednotlivých státech jsou natolik rozdílné, že univerzální disciplína stejně nevznikne. Od té dobry se pravidelně konají závody, zpočátku jen krátkými zbraněmi, ale dnes je možno si zastřílet vším, co náš právní řád umožňuje, tedy i dlouhou kulovou i brokovou.

Mezinárodní vztahy a nová evropská směrnice

Jak LEX rostl, tak jsme navazovali spolupráci s mnoha domácími a zahraničními organizacemi, až jsme se nakonec stali členy WFSA, což je světová organizace zaštiťující mnoho států a střeleckých disciplín.

To se nám velice hodilo v přelomovém roce 2015, kdy po teroristickém útoku v pařížském Bataclanu se Evropská unie pokusila přistřihnout střelcům nejen křídla ale hlavně hlavně. Tady to také nebyl blesk z čistého nebe. O přípravách na restrikci se ve Evropě mluvilo už cca dva roky předtím a tento masakr poskytl zakazovačům skvělou záminku.

Vše začalo jako technická novelizace směrnice 477/EC/91, jenže tentokrát se tam zatoulaly takové perly, jako zákaz všech samonabíjecích zbraní a podstatné omezení všech ostatních.

To nás chtě nechtě vrhlo do evropské a mezinárodní politiky. Ačkoliv jsme s tím před tím neměli žádné zkušenosti museli jsme se velice rychle přizpůsobit a reagovat. LEX se tak poprvé zúčastnil celého připomínkového procesu, jednal v Europarlamentu, oslovoval europoslance, jednal s ministry, spolupracoval s národními a mezinárodními organizacemi.

Ačkoliv se nepodařilo novelu eurosměrnice zcela zamítnout, podařilo se nám a dalším organizacím prosadit asi tu nejméně stupidní variantu, která byla v roce 2018 schválena a následně naším ministerstvem vnitra velmi ohleduplně vtělena do našeho právního řádu.

A zde by mohlo moje vyprávění skončit a stejně jako onen filmový kmet bych mohl znovu spokojeně ulehnout na pec a ponořit se do ovčích kůží. Jenže člověk míní a blbec mění, jak říkala moje babička. Když už si člověk myslí, že s lidskou blbostí alespoň remízoval, když už nevyhrál, objeví se další blbec, který nám dokáže, že lidská blbost a vesmír jsou nekonečné.

Jakkoliv současné jednání o budoucí podobě české zbraňové legislativy vypadá uspokojivě, v bruseli vymysleli další špek. Když už se jim nepodařilo zakázat zbraně, jak chtěli, zkouší alespoň pod rouškou boje za lepší zítřky zakázat lidem náboje formou zákazu používání olova ve střelách.

Ačkoliv dle doprovodných argumentů tento boj vypadá krásně a pokrokově, kouká z toho klasická demonstrace moci a kontrola nad lidmi, jak ono příslovečné péro z gauče.

Ale nebojte, nevzdáme to a budeme bojovat dál. Držíme se totiž moudrosti pana Wericha, který tvrdil, že když moudřejší ustoupí, tak lidská blbost zvítězí bez odporu.

Jsme s vámi a vy buďte s námi, budeme se vzájemně potřebovat. Nic nekončí, naopak vstupujeme do dalšího kola.

Ing. Tomáš Trávníček - zakládající člen LEX, LOS a stávající prezident LEX z.s.