Už je tomu sedm let, kdy Emil Markup s pár přáteli začal pořádat závody na motivy Lidové obranné střelby pro příslušníky aktivních záloh Armády ČR. Šlo mu hlavně o to, že armádní výcvik ve střelbě, ačkoliv prošel značným pokrokem od „lidově-demokratických“ dob, stále se provozuje spíše ve strnulejší podobě než v akčním a dynamickém duchu.

Proto se kdysi obrátil na LEX z žádostí o pomoc při pořádání takového závodu. LEX v té době již provozoval velice úspěšnou a populární disciplínu Lidová obranná střelba, kde si každý může vyzkoušet zacházení a střelbu ze své zbraně v podmínkách reálnějších, než je klasické statické střílení na střelnici z jednoho místa. V tomto případě ještě bylo nutné upravit pravidla pro tuto soutěž na potřeby armády, která se nezabývá pouze obrannou střelbou jednotlivce, ale širokou škálou úkolů. které musí moderní voják plnit. Výsledkem byl první ročník soutěže nazvané Čelákovická patrola, který se konal kde jinde než na známé střelnici v Čelákovicích u Prahy za podpory místního střeleckého klubu a zejména pak Pavla Dadáka (reportáž z 5. ročníku si můžete přečíst v článku: Čelákovická patrola).

Letošní, již v pořadí sedmý, ročník se uskutečnil opět v Čelákovicích v sobotu 23. listopadu. Za oněch sedm let se rozrostl do poměrně velkého podniku se zajímavými střeleckými situacemi s účastí střelců Aktivních záloh z celé republiky. Sobotní závod měl pro závodníky připraveno celkem šest velice zajímavých střeleckých situací s použitím neméně zajímavých zbraní, se kterými se člověk často nesetká.

První situaci nazvanou Nepřítel v budově řešil závodník brokovnicí a protivníky mu byly kovové padací terče poppery. Situace byla pro střelce postavena dosti nepřehledně a z pohledu diváka byly vidět rozdíly mezi těmi, kteří o taktické střelbě něco vědí a ostatními. Zkušení střelci řešili zadání hlavně s důrazem na taktiku než na čas. Hlavní zbraní při řešení takových situací je mozek a správné vyhodnocení terčů a postupu. Pár střelců zkusilo řešit úlohu ála Rambo-style, ale sami posléze pochopili, že jejich reálná životnost v boji by byla malá.

Druhá situace nazvaná Trnitá cesta ke svobodě spočívala ve střelbě z klasické svazarmovské malorážkové pistole Pavlíček na 3D terč postavy (tzv. taktický Ted) a následně střelby z „ukořistěné“ ČZ 50 na zbylé terče věznitelů. Ačkoliv to byla klasická LOSí „kropička“ při pohledu na pistoli Pavlíček jsem si vzpomněl za svá dětská léta ve Svazarmu a ačkoliv se mi po té době rozhodně nestýská, střelba z Pavlíčka mi udělala vyloženě radost.

Třetí situace se jmenovala Masakr v parfumerii. Opět jedna z klasických situací na čištění místností, ovšem okořeněná tím, že první skupina útočníků se likvidovala naráz, a to ručním granátem v podobě petardy. Po vyčištění vchodu „granátem“ závodník použil náš starý známý samopal vzor 58.

Ve čtvrté situaci nazvané Friendly fire řešil závodník vleže různě vzdálené terče útočníků dobývajících hájený perimetr. Použitou zbraní byl v tomto případě kulomet UK vz. 59. Opět lahůdka, se kterou se člověk běžně na střelnici nesetká. Situace byla zajímavá, jen jsem se trošičku zarazil nad názvem. Termín friendly fire totiž označuje situaci, kdy na vás nedopatřením střílí vaši vlastní spojenci. V takovém případě je ovšem ironické takovou fire považovat za friendly…

Pátá situace se jmenovala Copak to šustí ve křoví. Závodník po signálu natáhl závěr pistole vz. 82 se zásobníkem ve zbrani, doběhl ke krytu, kde řešil 3 fototerče. Finta byla v tom, že fototerčů bylo ve skutečnosti šest (3 terče 3 rukojmí) a na fotkách se přehazovaly symboly zbraní a neterčů, takže každý závodník měl terče a neterče jinde (počet byl zachován).

K této situaci mělo mnoho závodníků nelichotivé komentáře. Tedy ne k situaci samotné, ale k přidělené erární pistoli vz. 82, se kterou naši udatní soudruzi hájili hráz socialismu. Tato pistole se neukázala jako vhodná k obraně vlasti a v této soutěži bohužel své neduhy opět prokázala. Každému závodníkovi během střelby alespoň jednou spadl kohout do přední polohy a se spolehlivostí nabíjecího cyklu to bylo také dosti loterijní. Ovšem líbilo se mi vysvětlení pořadatele - tuhle pistoli jsem vám sem dal proto, abyste si vážili toho, co máte dneska…

Poslední, šestá, situace se jmenovala Pancéře útočí. Střelbu zde předpokládal každý, ovšem střelbu ze skutečné PRG (byť s cvičnou vložnou hlavní) nikdo. Závodník byl před střelbou seznámen se zacházením s RPG. Poté si ji připravil ke cvičné střelbě. Po signálu vyřešil přijíždějící tank, RPG odložil a vyskakující posádku řešil pistolí.

Na závodě byly pěkné nejen připravené situace a předvedené zbraně, ale i perfektní organizace závodu a skvělá kuchyně. Za to patří Emilovi Markupovi a partnerům veliké uznání. Jako prezident LEX jsem poctěn, že se na podobné akci můžeme účastnit a přiložit své ruce a zkušenosti ke zdárnému dílu.

Tomáš Trávníček - prezident LEX z.s.