Vzhledem k reakci veřejnosti na návrh nařízení vlády o technickém provedení některých zbraní se domníváme, že je záhodno objasnit některé  skrytější technické detaily této legislativy.

Prvním, nepříliš skrytým detailem je tvrzení, že vláda není oprávněna takové nařízení vydat. Již při zběžném pohledu do zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, zjistíme, že obsahuje § 79 - zmocňovací ustanovení, ve kterém jsou tato oprávnění obsažena.

Druhým, již poněkud zákeřnějším detailem je rozdělení expanzních zbraní v našem zákoně podle konstrukce. Současný zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, rozděluje expanzní zbraně na dvě skupiny: odpovídající dovolenému výrobnímu provedení, které patří do kat. D (§ 7f), a neodpovídající dovolenému výrobnímu provedení, které patří do kat. A (§ 4a, odst. 5). Podobu dovoleného výrobního provedení v současnosti určuje vyhláška ministerstva průmyslu a obchodu č. 370/2002 Sb. Evropská směrnice č. 853/2017, o nabývání a držení zbraní, však stanoví, že do 14. září 2018 má dovolené výrobní provedení expanzních zbraní stanovit Evropská komise prováděcím předpisem.

Tímto prováděcím předpisem může být směrnice (EU) nebo nařízení (EU) – podle našich informací ještě ani sama Komise neví, kterou formu použije. Směrnice je závazná pouze pro státy - pro občany není závazná, dokud ji členský stát neimplementuje do svého práva. Oproti tomu nařízení (EU) je přímo účinné a právně závazné pro stát i jeho složky (tedy včetně policie) i občany bez nutnosti implementace. Poněkud zjednodušeně řečeno, nařízení (EU) se stává platným právem ve chvíli, kdy ho Komise vydá. Je přitom téměř jisté, že technické požadavky v něm obsažené se budou od dosavadních značně lišit.

Tedy přístup „nepřijmeme nic a necháme si náš dobrý a vyvážený zákon o zbraních“ může vést k tomu, že v České republice najednou nebudou téměř žádné expanzní zbraně odpovídat dovolenému výrobnímu provedení, a tudíž budou podle našeho současného zákona spadat do kategorie A, tj. do zbraní zakázaných. A to všechny, včetně těch, které už občané mají.

Předpokládáme, že první, co vás teď napadlo, je „no tak prostě neposlechneme“. Problém je ovšem v tom, že policie musí jednat v souladu s platným právem, což pro vlastníky těchto zbraní představuje riziko trestně-správního a v krajním případě i trestního postihu. Držitelům ZP tak minimálně hrozí ztráta spolehlivosti a těm, kteří uvažují o získání ZP, nesplnění podmínky spolehlivosti v budoucnu. Aby se tomu předešlo, je třeba platné právo změnit - což je právě cílem předmětného návrhu nařízení vlády.

Jsme přesvědčeni, že teď je už zřejmé, že přináší-li tento návrh nařízení vlády některým skupinám legálních držitelů zbraní problémy, řešením není tento návrh odmítnout, ale změnit, neboť návrh nařízení vlády je ve skutečnosti jakýmsi nárazníkem, chránícím práva legálních držitelů zbraní před automatickou implementací „natvrdo“. V tomto smyslu jsou také koncipovány připomínky našich organizací.

V Praze dne 6. září 2018

Tomáš Trávníček – prezident LEX – sdružení na ochranu práv majitelů zbraní, z.s.

Martin Šavel – předseda Iniciativy spolků vojenské historie ČR