Vážení členové a příznivci,
proběhlo první kolo senátních voleb. Doufáme, že Vám informace námi shromážděné byly k užitku při rozhodování. Blíží se druhé kolo, ve kterém se ve zbylých 25 obvodech rozhodne, kdo bude nakonec novým nebo opětovným senátorem. Druhé kolo senátních voleb je chronicky známé nízkou volební účastí. O to větší váhu má hlas každého, kdo přesto k volbám jde. Minulý rok ve sněmovních volbách dělilo jednotlivé kandidáty pouhých několik stovek nebo i desítek hlasů - tak málo může v druhém kole rozhodnout.
Proto jsme pro vás shromáždili odpovědi postupujících kandidátů, ve kterých předkládají své názory na právo na držení zbraní. Nezapomněli jsme ani na jejich hlasování (pokud již dříve byli v Senátu či Sněmovně), které je jistě lepším ukazatelem než odpovědi.
Řeči se vedou, ale hlasování se počítá!
Možná se váš oblíbený kandidát nedostal do druhého kola. I přesto se podívejte na postupující dva, třeba vás nakonec jeden osloví. Samotná volební účast ukazuje politikům, že občanům není lhostejno, kdo v Senátu sedí; o to pozorněji pak jim naslouchají, když je občané přijdou žádat, aby hájili jejich práva. Anebo si naopak řeknou, že s těmihle lidmi se vůbec nemusí bavit, protože ti k volbám stejně nepůjdou.
Takže běžte a hoďte svůj hlas. Může být rozhodující.
Tomáš Trávníček - prezident LEX z.s.
Senátní volby 2018
Senátní volby 2018 - kandidující exposlanci
Senátní volby 2018 - odpovědi kandidátů - rozcestník obvodů
Řeči se vedou, ale hlasování se počítá!
1) Jaké základní principy by měl podle Vás v moderní, svobodné a demokratické společnosti dodržovat zákon o zbraních?
2) Mělo by podle vás být právo na držení a nošení zbraní být součástí ústavního pořádku? Pokud ano, v jaké podobě?
3) Jak by se podle Vás měla řešit současná situace, kdy je evropská směrnice o nabývání a držení zbraní v rozporu s některými částmi českého zákona o zbraních a střelivu?
4) Měli by podle Vás občané mít větší možnost se dobrovolně angažovat na zajišťování bezpečnosti státu? Pokud ano, jak by podle Vás měla taková možnost vypadat?
5) Vaše případné další názory k tomuto tématu, které chcete sdělit svým voličům – střelecké komunitě: (nepřekročte prosím rozsah jedné standardní normostrany A4)
- Nejsou-li u postupujícího kandidáta odpovědi, znamená to, že nám je do doby vydání tohoto článku nedodal.
- U kandidujích exposlanců najdete informace o tom, jak hlasovali ke sněmovnímu tisku 1021. Tedy ústavní změně.
- U obhajujících senátorů najdete informace o tom, jak hlasovali o Petici a ústavní změně.
V Senátu hlasovala o Petici: zdržela se. V Senátu hlasovala o ústavní změně: PROTI.
Dobrý den,
naše současná zákonná norma dle odborníků zcela vyhovuje, a proto s tímto kvalifikovaným názorem lze jen souhlasit.
S pozdravem Milada Emmerová
V Senátu hlasoval o Petici: nepřítomen. V Senátu hlasoval o ústavní změně: nepřítomen.
V Poslanecké sněmovně hlasoval k ústavní změně:PRO.
V Senátu hlasoval o Petici: pro. V Senátu hlasoval o ústavní změně: ZDRŽEL SE (počítají se pouze hlasy pro, tedy "zdržel se" je v praxi totéž jako "proti")
1) Zákon by měl stanovit pravidla pro držení a nošení zbraní tak, aby na straně jedné zaručoval pravidla dostatečné bezpečnosti pro občany státu, tedy minimalizoval rizika z držení a nošení sbraní a na straně druhé nevytvářel zbytečná opatření, která nemají patřičný efekt a zároveň působí šikanozně na držitele legálních zbraní.
2) Právo na držení a nošení zbraní by nemělo být součástí ústavního pořádku.
3) Opatření v nové evropské směrnici o nabývání a držení zbraní považuji za šikaňozní a zároveň ve vztahu k účelu k jakému má směřovat za neefektivní (boj proti terorismu). ČR by měla začít vyjednávat výjimku z této směrnice.
4) Dle mého názoru by bylo vítané, pokud by občané v případě zájmu mohli projít určitým výcvikem, který v případě např. napadení státu by jim umožnil se zapojit efektivně do obrany státu.
1) Myslím, že v našem státě je držení zbraní regulováno zákonným opatřením, které je vyhovující.
2) Právo na držení zbraně zakotvit do ústavy lze obtížně. Jedná se nejspíš o formulaci práva na přiměřenou obranu své osoby a rodiny.
3) Je třeba trvat na našich zákonných normách a rozporovat Evropskou směrnici.
4) Švýcarský model funguje jen ve Švýcarsku. Podle mého názoru by měla být dána možnost vojenské přípravy pro co nejširší mužské populaci.
5) Držení zbraní je démonizovaná, přitom většina incidentů je spáchána nelegálními zbraněmi.
V Senátu hlasoval o Petici: zdržel se. V Senátu hlasoval o ústavní změně: PRO
1) V zásadě je nynější legislativní ukotvení těchto principů vyhovující, s dostatečnou mírou kontroly. Sám jsem několik let držitelem zbrojního průkazu skupiny E a příprava a zkoušky k jeho získání byly oprávněně striktní. Tzv. "americky" model téměř volného nakupování střelných zbraní nevede k větší míře bezpečí společnosti, jak je vidno ze zkušeností z USA. Alternativou je posílení Aktivních záloh AČR či jiných forem de facto domobrany.
2) zde záporná odpověď- s odkazem na komentář výše.
3) Upřednostnit naši legislativu, i při riziku konfrontace s EU směrnicemi a judikaturou, rozpor řešit přirozeně eskalovaným jednáním s protistranou hájit nejen v tomto případě naší suverenitu v pro nás klíčových rozhodovacích procesech. Nacházet v tomto kontextu spojence v dalších zemích EU.
4) Zcela určitě ano, znovu odkazuji na komentář v bodě 1. Tedy Domobrana, dejme tomu po vzoru Švýcarska, dále aktivní vzdělávací proces s praktickým nácvikem sebeobranných dovedností a to nejen střeleckých, po vzoru např. Izraele. Posílit personálně i logisticky Aktivní zálohy AČR. Zapojit v tomto dobrovolném, ale prestižním úsilí i členy Mysliveckého svazu, kteří jsou většinově dobře organizovaní střelci. Podporovat modernizaci stávajících a vznik nových střelnic, zde třeba s využitím zkušeností bývalých členů AČR, myslivců, bývalých příslušníků PČR. Zapojit a finančně ocenit, nejen v tomto procesu veterány AČR.
5) Svůj vzkaz střelecké komunitě bych rád koncipoval jako prosbu o mou podporu v senátní volbě. Pokud budu zvolen, velmi rád a velmi důrazně budu prosazovat vše, co jsem výše uvedl, i ve spolupráci s našimi poslanci, senátory a zastupiteli v krajské a municipální samosprávě. Musíme klást důraz na smysluplné vyzbrojení části obyvatel, abychom mohli společně pomoci naší armádě a policii chránit to , co je nám drahé. Jsme v této zemi více než 1000 let a musí zůstat naše- v tom nejvlastnějším smyslu slova.
V Senátu hlasoval o Petici: nepřítomen. V Senátu hlasoval o ústavní změně: nepřítomen.
1) Přesně takové, jaké má současný zákon o zbraních. Tedy právo držet zbraň pro osobní obranu by mělo být dostupné všem lidem vyjma těch, u nichž jsou obavy, že by držení zbraně mohli zneužít.
2) Pokud by se tak stát mělo, mělo by se jednat o povýšení současného zákonného práva na právo ústavní. Tedy jednalo by se o právo držet zbraň k osobní obraně. A stát by se tak mělo, pokud by po takovém posílení tohoto práva volala větší část veřejnosti.
3) Současnou směrnici je možné provést do českého právního řádu tak, aby práva současných držitelů nebyla nijak poškozena. Zároveň je třeba ale dávat EU najevo nesouhlas s tímto směřováním evropské úpravy. Jako prevenci proti dalšímu zpřísňování. A také je třeba hledat další spojence mezi státy EU a principiálně zvrátit evropský trend omezovat práva legálních držitelů zbraní.
4) Takovou možnost by měl mít každý, kdo o to stojí. Pravidla pro její realizaci by měla zcela organizovat armáda, jako garant bezpečnosti ČR. A ta by měla mít právo také určité osoby odmítnout.
5) Přála bych si, aby byla střelecké veřejnosti zachována pravidla, které máme. Jsou funkční a bezproblémová. Můžeme je dílčím způsobem vylepšovat, reagovat na určité mezery, které se zjistí třeba při takových nešťastných událostech, jako bylo neštěstí v Uherském Brodu. Zásadně však není důvod k jakýmkoli principiálním změnám či zpřísňování pravidel.
V Senátu hlasoval o Petici: pro. V Senátu hlasoval o ústavní změně: PRO.
1) Každý by měl mít právo za jasně daných okolností držet zbraň. Zároveň by měly být přísné tresty za nelegální držení zbraně. Trestné činy se valnou většinou stávají nelegálně drženou zbraní.
2) Tohle je předmětem aktuální diskuse a nejste první, kdo se ptá. Odpovím stejně, jako předtím. Nemám definitivní názor, zda je třeba držení zbraně zakotvit do Ústavy. Nechal bych si poradit od kolegů, kteří se tomuto tématu v ODS dlouhodobě věnují. Ale zároveň na rovinu říkám, že otevírání Ústavy za současné situace vidím jako nebezpečné. Jsou strany, které touží po změně Ústavy směrem k omezení našich svobod. A proto se bojím, aby další pokus o zanesení práva na zbraň nebyl zneužit k nějakému přílepku.
3) I za cenu sankcí bych byl pro nepřijetí. Směrnice terorismus nevyřeší a větší bezpečnost nepřinese. Naopak trestá ty poctivé. Zároveň je však třeba hlídat, aby vláda při předkládání zákona reagujícího na směrnici nepřinesla ještě horší zákon. Bohužel je u nás smutnou tradicí, že jsme často papežštější než Papež a děláme si zákony horší, než co přijde z Bruselu. Prováděcí zákon o GDPR budiž nejaktuálnějším příkladem.
4) Určitě větší možnost zapojení bych vítal. Asi by se dalo například víc ulevit firmám, které uvolňují své zaměstnance na cvičení aktivních záloh. Obecně je třeba ale začít od úplných základů, základních návyků, smyslu státu a jeho obrany. Ale opět říkám, nejsem expert, ale mám obrovskou výhodu, že v ODS jsou lidé, se kterými tato témata mohu řešit.
5) Je dobře, že se vede aktivní diskuse. Ale příklad ústavního práva na držení ukázal, že problematika je vnímána dost černobíle. Proto je třeba nadále vysvětlovat a diskutovat.
V Poslanecké sněmovně hlasoval k ústavní změně: nepřítomen (ve Sněmovně byl ke schválení třeba souhlas 3/5 VŠECH poslanců, nepřítomnost je tedy efektivně totéž jako proti)
1) Současná právní úprava zákona o zbraních a střelivu je fungující a splňuje podmínky v moderní, svobodné a demokratické společnosti. Není důvod, kvůli hrozbě terorismu a zločinům, které jsou převážně páchány nelegálně drženými zbraněmi než legálními, naší právní úpravu tohoto zákona více regulovat a obtěžovat naše občany.
2) Současný stav považuji za vyhovující.
3) Naše právní úprava je dostatečně fungující a pro mnoho států příkladem. Přijetím částí evropské směrnice, které jsou v rozporu s některými částmi českého zákona, by byla naše současná právní úpravu zbytečně destabilizována.
4) Ne, současná právní úprava dostatečně umožňuje dobrovolné angažování občanů na zajišťování bezpečnosti státu v rámci aktivních záloh, které jsou součástí záloh ozbrojených sil České republiky podle zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze.
V Poslanecké sněmovně hlasoval k ústavní změně: proti.
1) Náš současný zákon je zcela vyhovující a vyvážený. Sám jsem držitelem ZP téměř dvacet let, přednášel a zkoušel jsem adepty myslivosti z předpisů, vč. z. O zbraních a střelivu.
2) domnívám se, že to není nutné. Důležité je zachovat v co největší míře současnou právní úpravu
3) Je nutné najít znění, které bude co nejméně obtěžovat zodpovědné a legální držitele zbraní. Hysterie kolem zbraní EK byla přemrštěná a neadekvátní. Omezovat i sběratele nebo kluby vojenské historie nad rámec současného zákona je populismus. Obzvláště, když teroristé více škody páchají auty.
4) Řešením jsou aktivní zálohy AČR. Samozřejmě i spolky, např. SDH, nebo v omezené míře myslivci. Osobně jsem velmi zdrženlivý k domobraně. Lidové milice už jsme tady měli také. Potřebujeme hlavně dostatek profesionálů, doplněné zmiňovanými aktivními zálohami.
5) věřím ve zdravý rozum. Musíme najít řešení v implementaci, které nakonec nebude znamenat zásadní omezení současného stavu. Zpřísnění dává smysl např. v rychlejší spolupráci mezi lékaři a policií u duševně nemocných, aby jim byl ZP a zbraně odebrány (Uherský Brod), popř. častější prohlídky držitelů ZP.
1) Legislativa o zbraních má především zajistit právo na držení legálních zbraní a upravovat pravidla jejich nabývání.
2) Současná právní úprava o zbraních v legislativě České republiky je správná a odpovídá tomu, do jaké míry by měl mít stát kontrolu nad tím, kdo je držitelem zbraně. Proto nepovažuji za šťastné řešit aktuální problémy řešit vtělením práva držet zbraň přímo do ústavy.
3) Myslím, že v tomto ohledu je chybou, že se Česká republika neodhodlala dříve podat žalobu k Evropskému soudu proti úpravě práv, které vzešly ze strany EU.
Pokud budeme neúspěšní v aktuálně podané žalobě je potřeba usilovat o národní podobu legislativy, kde si zachováme současnou úroveň práv a povinností a využijeme všech možností, které nabízí i některá ustanovení Lisabonské smlouvy aneb nevylučuji i využití ústavního práva.
4) Myslím, že existuje jedna zásadní možnost v trestnim právu - krajní nouze a nutná obrana. Bohužel v současné době se v naší zemi stává, že stát adekvátnost obrany v kontextu konkrétní situace nepotvrdí a to je třeba změnit.
A předpokládám, že stát bude nadále pokračovat v podpoře oficiálních možnosti jako jsou vojenské zálohy určené pro zajištění především vnější bezpečnosti. Osobně vidím obrovský potenciál po odborné diskuzi i k dalším podobným projektům například v kompetenci ministerstva vnitra.
5) Zmiňovanou problematikou se i s ohledem na svou předešlou mnohaletou profesi zabývám také v současnosti. Je to velmi obsáhlé téma, ke kterému nelze dát jednoduchá stanoviska. Proto uvedené odpovědi považujte, prosím, opravdu za velmi zkratkovité. Nabízím - v případě zájmu - osobní setkání k tomuto tématu. V rámci širšího prostoru bude možné se nejenom k uvedeným konkrétním dotazům vrátit, ale možná je doplnit komentářem i k souvisejícím oblastem.
V Poslanecké sněmovně hlasoval k ústavní změně: PRO.
1) Zákon o zbraních, tak jak je aktuálně platný v ČR, považuji za správný. Ptáte-li se na principy, pak platí totéž. Tedy bezúhonný občan ČR, splní-li předepsané podmínky, má mít možnost vlastnit a nosit zbraň, ať již pro potřeby sběratelství, sportu, lovu či ochrany života, zdraví a majetku. Preferuji v této věci princip svobodné volby, ale i přiměřené státní kontroly. Zjednodušeně řečeno tak, jak tomu bylo doposud.
2) Tato otázka je na širší diskusi. Dosud nebylo ukotvení práva na držení a nošení zbraně v ústavě nutné a tato otázka vyvstala až nyní po příchodu nové směrnice EK. Zasahovat do ústavy jen kvůli snaze obejít nějaké nařízení EU nepovažuji za správné, byť lidsky tuto snahu chápu. Pokud bychom uvažovali o zasazení práva na držení a nošení zbraně do ústavy, mělo by se jednat o krok, který bude potvrzovat či rozšiřovat reálnou svobodu a práva občanů České republiky bez ohledu na momentální tlaky EK. V takovém případě zavedení práva na držení a nošení zbraně do ústavy podporuji.
3) Jako rodilý moravák nemám ve zvyku se problémům jakkoliv vyhýbat či je obcházet ve smyslu "Aby se vlk nažral a koza zůstala celá (např. právě změnami ústavy). Zastávám názor, že ČR má tuto zcela nesmyslnou směrnici omezující jen a pouze ty, kteří zákony již dnes dodržují, striktně, otevřeně a jasně odmítnout bez ohledu na hrozbu sankcí a až potom řešit, jak to udělat, aby to v EU papírově sedělo. Konkrétně tím myslím, vynutit si výjimku.
4) Jsem zastáncem svobodné volby a otevřených možností. Tedy pokud existuje širší veřejný zájem o participaci na ochraně státu, jsem jedině pro. Již dnes máme aktivní zálohy, které se těší solidnímu zájmu, a tuto cestu bychom měli podporovat a rozšiřovat, aby byla ještě zajímavější a přístupnější. Dobrovolné spolky by pak měly vznikat právě pod záštitou aktivních záloh, které budou jejich činnost dozorovat, koordinovat a podporovat. Má-li být činnost dobrovolníků efektivní a smysluplná, je jednotný výcvik a schopnost kooperace zcela zásadním faktorem při řešené jakékoliv krizové situace od živelných pohrom až po válečný konflikt. Institut aktivních záloh v tomto považuji za ideální stav, který je více než hoden státní i veřejné podpory.
5) Tvrdím, že společnost, v níž jsou "ti hodní" schopni a ochotni se bránit, je bezpečnou a sebevědomou společností. Občané, kteří dobrovolně přijmou v rámci zákona zodpovědnost za vlastní bezpečí i bezpečí druhých, jsou ochotni investovat čas a peníze do zajištění zbrojního průkazu a zbraně, případně vstoupí do aktivních záloh a jsou k dispozici pro případ krizové situace, jsou pro mne zářným příkladem lidí, kteří si zaslouží respekt a podporu státu i společnosti.
Věřím, že stát má dávat lidem především prostor k rozvoji a garantovat co nejširší možnou svobodu. Vybalancovat váhu svobody a jistot je věčným a neustávajícím politickým bojem, kde já stojím rozhodně více na straně svobody a sní spojené zodpovědnosti. Proto jsem sám držitelem zbrojního průkazu, konkrétně pro lovecké účely a účely ochrany života, zdraví a majetku.
V Poslanecké sněmovně hlasovala k ústavní změně: PRO.
1) Zákony obecně jsou zde primárně od toho, aby pomáhaly a usnadňovaly život každého občana v ČR. Primární je tedy občan, stát se má chovat tak, aby občanovi vyšel maximálně vstříc (a samozřejmě ideálně, aby byl spokojen i stát). Stát ale ne vždy uvažuje stejným způsobem a snaží se převzít onu primární roli občana, tj. mnohé zákony se připravují na míru státu a nikoli na míru občana. Jednou z mála výjimek je náš zákon o zbraních; norma, jejímuž vzniku předcházela rozsáhlá odborná diskuze napříč společností, aby byla nalezena rovnováha mezi vstřícností k občanům a naplnění požadavků státu. A to se tehdy povedlo. Povedlo se to proto, že stát tímto způsobem dal najevo, že svým občanům věří. Navíc náš zákon o zbraních patří mezi skutečně nejlepší předpisy tohoto druhu na světě. Tedy princip důvěry považuji za zásadní. Důvěra mezi státem a občanem je základním kamenem, na kterém má stát nejen zákon o zbraních.
2) Ano, mělo. Líbila se mi cesta novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, kterou jsem v minulém volebním období podpořila v Poslanecké sněmovně. Osobně bych se ale nebránila ani diskuzi o implementaci práva na držení a nošení zbraní přímo do Ústavy ČR nebo možnosti rozšířit o právo na zbraň katalog základních práv v Listině základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku.
3) Podle mého názoru bychom neměli zbraňovou směrnici implementovat a snažit se zajistit legislativní cestou změnu hry; totiž cestou relevantní změny v ústavním pořádku hrát kartu bezpečnosti státu, ze které je zákazová směrnice EU diskvalifikována.
4) Občan je součástí státu a měl by mít právo se podílet na zajišťování jeho bezpečnosti. Co této premise chybí k dokonalosti, je její vhodné zařazení do stávajícího systému. Já bych podpořila myšlenku vzniku dobrovolných autonomních branných spolků, které by metodicky řídila Armáda ČR. Tyto spolky by podléhaly přísnější proceduře již při vzniku nebo při přeměně na branný spolek ze strany MO ČR, které by prověřovalo kromě odborné způsobilosti zejména skutečnost, zda motivace ideová není v rozporu s ústavními základy našeho státu. Armáda ČR by poskytovala takovým aprobovaným branným spolkům přiměřený výcvik a odbornou a v teorii i materiální (střelivo) podporu.
5) Celý život prosazuji konzervativní pohled na svět. Základem státu je pro mne rodina. Moje rodina je doma v České republice. Chci mít právo bránit svoji rodinu i Českou republiku. Nechci, aby mi toto právo mohl kdokoli odejmout. Nebudu nikdy na straně pokrytců, kteří se postupně snaží připravit naši republiku o její suverenitu a z našich sebevědomých občanů učinit ovce bez vlastní vůle. Do posledního dechu budu bránit svobodu každého občana proti vrchnostenské zvůli. Protože bez svobody budeme pouhými otroky.
V Senátu hlasovala o Petici: zdržel se. V Senátu hlasovala o ústavní změně: PRO.
V Senátu hlasoval o Petici: pro. V Senátu hlasoval o ústavní změně: PROTI.
1) Jsem přesvědčen, že současný český zákon o zbraních je dobrý a dostačující z hlediska práva na držení i z hlediska regulace držení zbraní.
2) Dosavadní úpravu považuji za dostatečnou, osobně necítím potřebu měnit v této věci ústavu ani ústavní zákony.
3) Pokud je směrnice legislativně špatná ( a takové signály jsou a byly zmíněny i při projednávání na senátním výboru), je třeba se bránit oficiální cestou a směrnici třeba řešit i žalobou (v současné době se podle mých informací již děje). Také by bylo dobré zapojit typickou českou chytrost a případné vady a nedostatečné vymezení některých pojmů ve směrnici přetavit při implementaci do našeho práva v náš prospěch. Implementaci je také třeba provést tak, aby naše současná úprava práva nošení zbraně neutrpěla. Vidím v tom principiální obranu proti případnému stupňování požadavků na další omezování ze strany EU v budoucnosti, se kterými bych zásadně nesouhlasil.
4) Občané takovou možnost mají, armáda nabízí možnou angažovanost členstvím v armádní záloze, včetně pravidelných cvičení se zbraněmi. Velmi si vážím všech, kteří se takto připravují. Myslím, že tato oblast je velmi dobře legislativně ošetřena (úpravy zákona prošly nedávno Senátem) a zájemcům vytváří velmi dobré podmínky pro účast v armádních zálohách.
Pokud bychom měli pocit, že je ohrožena vnitřní bezpečnost země, tak po doložení patřičných důkazů budu první, kdo bude propagovat nárůst výdajů na posílení řad policie, která má ze zákona vnitřní bezpečnost zajistit.
5) Nebojme se, všechno dobře dopadne!
V Poslanecké sněmovně hlasoval k ústavní změně: ZDRŽEL SE (počítají se pouze hlasy pro, tedy "zdržel se" je v praxi totéž jako "proti").
1) Dlouhodobě podporuji ochranu práv a svobod a bojuji proti jakémukoli jeho omezování ze strany státu. Zákon o zbraních by měl tyto principy reflektovat.
2) Vnímám velice bedlivě kroky Komise, která reagovala mimo jiné i na tragédii v Paříži. Bohužel byl zvolen naprosto špatný́ směr, tedy zásah do práv a svobod držitelů legálních zbraní, což v žádném případě nemůže vést ke zvýšení naší bezpečnosti. Naopak musíme důsledně potírat nelegální obchod se zbraněmi. Legálně držené a zaevidované zbraně nepovažuji v tomto ohledu za žádné riziko. Nicméně nepovažuji za vhodné, aby byla Ústava ČR upravována ve smyslu vtělení práva držet zbraň. Domnívám se, že právo držet zbraň je dost dobře upravitelné běžnou legislativou.
3) Považuji za správné rozhodnutí nechat směrnici posoudit Evropským soudním dvorem.
4) Již v současné chvíli existují možnosti, jak se mohou občané dobrovolně angažovat na zajišťování bezpečnosti státu – aktivní zálohy. Ty považuji za vhodné řešení.
5) Dovolte mi se jen stručně představit. Mé jméno je Herbert Pavera a jsem v našem regionu jediným kandidátem, který́ se téměř tři desítky let potkává s občany a řeší to, co je trápí. A oni to ve volbách opakovaně oceňují. Pro kandidaturu do Senátu jsem se rozhodl poté, co jsem získal nejširší podporu stran a hnutí, spolků, osobností, ale i běžných občanů. Jako senátor bych chtěl využít svých bohatých zkušeností ze školství, z řízení samosprávy, z politiky, z práce ve prospěch občanů, obcí, škol a podnikatelů. Rád by dokázal, že politika se dá dělat slušně a poctivě.
V Senátu hlasoval o Petici: nepřítomen. V Senátu hlasoval o ústavní změně: nepřítomen.
Dobrý den,
z pověření pana senátora Sulovského zasílám tento krátký text, jako jeho názor k věci.
"Nevidím žádný důvod omezovat legální držení zbraní, protože pokud existuje riziko jejich zneužití (např. k terorismu), tak jedině z nelegálních zdrojů, určitě ne ze strany legálních držitelů zbraní.
Druhá věc je samotná platnost evropské směrnice, která je bohužel závazná a nezmění to ani tuzemské populistické zákonodárné aktivity na uklidnění voličů.
Zvrátit to mohla žaloba evropskému soudnímu dvoru, ta ale byla zamítnuta.
Paradoxně je to Liisabonská smlouva, kterou široká veřejnost podporovala a nyní díky tomu bohužel sklízímě trpké ovoce bruselského diktátu ve všech ohledech. Je to tedy mnohem širší otázka, přesahující "zbraňovou problematiku" a vyžaduje zásadní změnu právních vztahů s EU se zachováním např. tzv. Shengenu, aby to byla skutečně spolupráce a ne diktátura"
S pozdravem
Mgr. Patrik Bičovský,
asistent senátora Ing. Leopolda Sulovského
V Poslanecké sněmovně hlasovala k ústavní změně: PRO.
1) K držení sportovních a loveckých zbraní by měl mít přístup bezúhonný občan starší 18 resp. 20 let, samozřejmě po složení příslušných zkoušek a psychologického vyšetření. Považuji stávající právní úpravu u nás v této věci za dostačující. V případě změny zákona bych pouze zpřísnila pravidla pro nošení zbraní (vyloučit tuto možnost v případě agresivního chování, přítomnosti drog, alkoholu). Nesouhlasím se snahami Evropské komise o další regulaci týkající se legálně držených zbraní a sebeobranných prostředků.
2) Stávající legislativu v této oblasti považuji za dostačující. S evropskou směrnicí, schválenou letos v březnu, vyjádřila ČR nesouhlas. I do budoucna by podle mého názoru měly tuto problematiku řešit jednotlivé státy samostatně, vlastní legislativou. A případným změnám by měla předcházet nezbytná celonárodní diskuze.
3) Považuji za správné, že ČR se proti směrnici ohradila žalobou s tím, že EU překročila svou pravomoc, neposoudila možné dopady v jednotlivých zemích. Směrnice nevede k posílení bezpečnosti, ani k lepšímu fungování vnitřního trhu, a navíc zvýhodňuje jednu zemi – Švýcarsko – nad ostatními zeměmi. Směrnice je tedy diskriminační a měla by být zrušena.
4) Podmínky pro dobrovolnou účast občanů na zajišťování bezpečnosti státu by musely být velice přesně definovány (například povinnou účastí na výcviku, zacházení se zbraní, střelbách). V současné době se obávám možných negativních dopadů s angažováním domobrany na obraně státu, proto s ní nemohu souhlasit.
V Senátu hlasoval o Petici: nepřítomen. V Senátu hlasoval o ústavní změně: PROTI.
V Senátu hlasoval o Petici: zdržel se. V Senátu hlasoval o ústavní změně: PRO.
1) Každý, kdo splní zákonem definované podmínky a je zdravotně způsobilý, má mít právo držet zbraň pro sportovní účely, výkon myslivosti a pro osobní ochranu a ochranu vlastního majetku a obydlí.
2) Ano, držení a nošení zbraní by mělo být součástí ústavního pořádku. Tato část, by měla být vtělena přímo do Ústavy ČR. Pro tuto úpravu jsem již v Senátu hlasoval a můj názor se nezměnil.
3) Změnou Ústavy a správnou implementací.
4) Na bezpečnosti státu se již občané mohou podílet vstupem do aktivních záloh. Rád bych však v budoucnu podpořil úpravu, která občanům dá větší právo hájit si své obydlí. Dosavadní praxe se mi hrubě nelíbí. Není povinností zkoumat, jestli je obrana majetku přiměřená nebo ne. Slušný občan si přece nemůže nechat líbit mnohdy beztrestné řádění zlodějů. Rád bych spolupracoval na úpravě právního řádu ve smyslu "castle doctrine".