Dne 11. dubna současného roku se mi z hloubi duše a mysli vrátila stará anekdota. A sice, s kým sousedí Sovětský svaz? S kým chce, zněla správná a oblíbená odpověď. Éru Sovětského svazu díkybohu odvál čas, ale bohužel ne tak daleko, jak jsme si při skupinové zvonkohře na klíče v roce 1989 mysleli...

Toho dne zveřejnila Generální advokátka Evropského soudního dvora své stanovisko k žalobě České republiky proti evropské směrnici o zbraních. Nebudu vás zatěžovat opakováním a vysvětlováním právního newspeaku, neboť již udělal kolega Karásek ve svém shrnutí LEX z.s. k stanovisku generální advokátky k žalobě České republiky...

Z textu ovšem vyvstávají zajímavé myšlenky nejen paní generální advokátky, ale celé eurosoudní mašinerie. A zde se dostávám zpět k úvodnímu odstavci v trochu pozměněné podobě.

Nuže sou...občané EU, kontrolní otázka: Jaké pravomoci má EU při tvorbě legislativy s ohledem na Lisabonskou smlouvu (která VÝSLOVNĚ definuje státní suverenitu v oblasti daní, bezpečnosti, sociální a zahraniční politiky)?

Správná odpověď zní: Jaké chce. Dokonce i v tom Sovětském svazu měli jakési zákony a všude tvrdili, že je dodržují, i když to nebyla pravda. Ovšem přístup, že zákony a mezinárodní smlouvy máme proto, abychom si s nimi kdykoliv dle potřeby vytřeli nejen zrak, potvrzený generální advokátkou ESD, to je opravdu novinka.

Představu, že jsme si v EU všichni rovni, již vyléčila ekonomická a migrační krize. Je zbytečné zmiňovat příklad Řecka či Portugalska, které byly (byť popravdě oprávněně) za své špatné hospodaření potrestány, zatímco Francie hospodařící ještě o poznání hůře se ve sdělovacích prostředcích prakticky neobjevila.

V době migrační krize (opět připomínám právní suverenitu států v zahraniční politice dle Lisabonské smlouvy) byly malé státy přehlasovány velkými (a to ještě značně nestandardně většinovým způsobem), které se chtěli zbavit svých novodobých zlatokopů a přeposlat je jako humanitární pomoc dál.

V době normalizace náš velký osvoboditel a první soudruh SSSR, Leonid Iljič Brežněv přišel s termínem „omezená suverenita“. Pro ty, co si onu dobu nepamatují jen připomenu, byla to doba, kdy jste si jako stát mohli dělat naprosto všechno...co vám schválil nejvyšší sovět. Pamětníci si možná právě v tuto chvíli vzpomněli na další anekdotu - jaký rozdíl je mezi svobodou projevu v USA a v SSSR? Žádný, jak občan USA, tak i občan SSSR mohou bez obav a následků kritizovat imperialistickou politiku USA.

Tady si asi řeknete, co se tedy dá dělat, když je to všechno „na levačku“?

Nevíme, jak nakonec dopadne žaloba a jaký bude rozsudek (ze své praxe připomenu, že i v případě prohry záleží na odůvodnění rozsudku, i tam se dá najít mnoho právních kliček), proto ani ve své úvaze nebudu předjímat výsledek. I kdyby nakonec žaloba dopadla špatně, tvorba nové zbraňové legislativy v ČR běží úspěšně dál a jsem si jist, že v době rozsudku ESD budou legislativně použitelné výstupy.

Jednu věc ale v EU zatím ještě nezrušili, a to jsou volby do Evropského parlamentu. Svojí volbou můžeme změnit stávající progresivistické složení EP a tím zabránit tomu, aby vznikla v budoucnu další podobná zhůvěřilost.

Rád bych připomněl, že další revize zbraňové směrnice je plánována na rok 2020. A jen na nás voličích závisí, jaká ta změna nakonec bude.

Apeluji na všechny majitele zbraní, aby k těm volbám opravdu přišli a volili. Lajkování na Xichtoknize ani nadávání v hospodě nám nijak nepomohou. Česká republika je známá jako bašta euroskeptiků, jenže při volební účasti 18 % s tím stávajícím systémem opravdu nezatřeseme.

Aby nedošlo k mýlce, nehoruji zde nutně za CZEXIT, rozpad EU či něco podobného. Horuji za návrat normální politiky prováděné normálními politiky pro normální lidi. Horuji za návrat politiků s realistickým pohledem na svět, politiky odmítající progresivistické, eurofederalistické a jiné fantasmagorické vize.

Osobně bych byl spokojený i s návratem k realistické politice, kterou dříve aplikovalo EHS. A mimochodem za EHS by podobná směrnice neměla šanci projít. Nejen proto, že existovalo právo veta, ale i proto, že tehdejší představitelé EHS dokázali akceptovat národní a regionální odlišnosti.

Takže, přátelé, dost řečí.

Ve dnech 24. a 25. května tohoto roku budou probíhat volby do Evropského parlamentu. Volební místnosti otevírají již pátek ve 14:00 hodin. Takže volit stihnete i cestou na chatu nebo do hospody.

K volbám jděte nejen sami, ale i s partnery, zletilými dětmi, přáteli a všemi, které přesvědčíte. Koho máte volit nechám na vás, jste jistě dosti svéprávní.

Pro ty, kteří do EP ještě nikdy nevolili či se neorientují, odkazuji na článek Výzva k evropským volbám 2019. Navíc v nejbližších dnes zveřejníme odpovědi volebních subjektů na námi zaslané otázky.

A nakonec má oblíbená disciplína, tzv. facka do vlastních řad:

Mnoho majitelů zbraní, kteří jsou dnes oprávněně naštvaní na výslednou podobu směrnice, se mi v osobních rozhovorech přiznalo, že v roce 2014 nebyli volit. Pokud bude i letos volební účast 18 %, pak si postupný zákaz zbraní salámovou metodou opravdu zasloužíme.

Stejně tak neuznávám argument, že našich 21 poslanců nic nezmění. Finů je ani ne polovina než nás a přesto si vydupali co chtěli (výsledkem jejich implementace je rozšíření stávajících práv). A kromě toho jsou jediným národem na světě, který dokázal během pouhé jedné světové války 2x vydrbat s Rusy a jednou s Němci.

Nuže, mene äänestämään!

S úctou váš

Tomáš Trávníček - prezident LEX z.s.