Dnes vychází číslo 1/2013 časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE s tímto úvodníkem:
Jako kluk jsem sbíral leccos. Známky, odznaky, citáty slavných osobností, dokonce (ač z nekuřácké rodiny) krabičky a kartony od cigaret. Na tuto sbírku jsem byl zvlášť pyšný. Cenné úlovky mi vozil hlavně soused – „tirák”, takže jsem v době hluboké normalizace vlastnil i spoustu kousků západní provenience. Sbírka pak jednoho dne padla za oběť stěhování do menšího bytu.
Ať už jsem sbíral cokoliv, jedinými mými limity byly dostupnost, finanční a časové nároky a prostorové možnosti. Sběratelé zbraní jsou na tom o dost hůře. Kromě běžných mantinelů jim ruce svazuje i zákon. Jsou v podstatě do značné míry loutkami v rukou pánů zákonodárců. Nějaká pomazaná hlava posune zákonnou hranici označení zbraně za historickou tam a zase zpátky a jen málokdo z těch, co zvednou ruku pro, vůbec tuší, jaké problémy tím jedné skupině občanů způsobí. A když se nakrásně politici dohodnou, že zbraně do rukou lidu prostě nepatří, zbydou sběratelům namísto cenných kolekcí jen oči pro pláč.
Ale i když se se zákonem zrovna nehýbe, musí být sběratel zbraní obezřetný. Měl by dbát o své zdraví, nesmí moc pít (nebo to aspoň umně skrývat) a vůbec se musí chovat vzorně. Vždy jednou za pět let mu to totiž policisté (a ošetřující lékař) při žádosti o obnovení zbrojního průkazu sečtou. Obvinila vás rozvádějící se manželka z domácího násilí? Pohádal jste se se sousedem nebo se dostal do konfliktu v hospodě? Rušil jste noční klid či se zúčastnil zakázané demonstrace a urazil třeba zasahujícího policistu? Pokud se vám to stalo opakovaně, se sbírkou se můžete rozloučit. To se filatelistovi stát nemůže...
Prostě sběratelem zbraní nemůže být kdekdo, jak se dočtete i v našem tématu měsíce na stranách 58 až 63.
A ještě něco: Za pár dnů tu máme nový rok. Tak hodně štěstí, zdraví a přesných zásahů!
Petr Kučera, šéfredaktor Z&N
Na straně 76 si dále můžete přečíst článek Švýcarsko: I po zpřísnění vzorem liberalismu.
Článek publikujeme s laskavým svolením šéfredaktora časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE.