Další díl naší nové rubriky je tu, dnes s poměrně často vídanou otázkou.

Registrace zbraní se provádí v Centrálním Registru Zbraní (CRZ). Obchodník ani nemusí nic „ohlašovat“, licencovaný prodejce má povinnost změnu v CRZ zaznamenat, takže při nákupu v prodejně systém o změně ví dříve, než zbraň dojde nový majitel zaregistrovat. Je pravdou, že v tuto chvíli není nikterak sledována a vyhodnocována četnost změn v registru. Pro méně zkušeného občana může zmíněný nákup více kusů v krátké době znít jako něco výjimečného, ale ač nejde o stav běžný, nelze ho nazvat ani zcela ojedinělým.

• Mezi držiteli ZP je nemálo sběratelů, kteří si občas pořídí například ucelené sady zbraní v počtu několika kusů.
• Podobně k hromadným převodům dochází například v případech dědění, či třeba převodu zbraní v rodině, když třeba dědeček skončí s myslivostí či pozbude např. zdravotní způsobilost.

Je tedy nutno si uvědomit, že automatické vyhodnocení systémem by mnohem častěji přivádělo policisty z OSZBM na falešné „stopy“. Zároveň by bylo třeba nadefinovat co je to „moc“ a za jaký časový úsek.

Je v pořádku nákup tří zbraní? Pěti? Osmi? A co třeba jedné zbraně každých 14 dnů v rozmezí 2 měsíců? Nebo jedné zbraně měsíčně po dobu půl roku?

Jak vidíte, pokud by se takovou „kontrolku“ do CRZ PČR rozhodla implementovat, je otázkou správné definice, aby byla vůbec účinná. Systém, který bude indikovat podezření při každém druhém převodu začne být velice rychle ignorován jako nespolehlivý, systém, který bude jednoduché obejít například rozložením nákupů do delšího časového intervalu, zase nebude nic platný. Důležitou premisou však zůstává, že takový systém nesmí zasahovat do práv a svobod, nesmí nikoho stigmatizovat.

U střeliva je situace ještě složitější. Laikovi se může zdát, že nákup 1000 kusů nábojů je opravdu velký, výjimečný, neřku-li přímo alarmující (alespoň tak to někteří podávají). Opak je ale pravdou – střelec, který se věnuje svému koníčku a chodí více-méně pravidelně trénovat, nezřídka tento objem použije během tří až čtyř návštěv střelnice.

Objeví-li se někde výhodná nabídka odvislá od odebraného množství (protož střelivo je v tomto pohledu jen zboží, třeba jako mléko s lepší cenou za karton než po kuse), není výjimkou, že si střelec nakoupí střelivo do zásoby (a doma bezpečně uloží dle litery zákona), aby ve výsledku ušetřil.

To se ale stále bavíme o běžném hobby střelci, který se jen chová zodpovědně a věnuje se tréninku v manipulaci a střelbě. Sportovní střelci dynamických disciplín, jako třeba IPSC, trénují daleko více – ročně běžně vystřílí vyšší desítky tisíc nábojů. Dá se tedy předpokládat, že případná automatická „kontrolka“ by u nich svítila v podstatě konstantně.

A v neposlední řadě je třeba si uvědomit, že k napáchání škod netřeba mít u sebe 1000 nábojů (což je asi 13 kg, jen tak pro představu, v závislosti na typu), ale stačila by pouhá jedna krabička. Jak vidno z výše uvedeného, stavět celý „kontrolkový“ systém na jedním excesem nedává valného smyslu.

Daleko větší smysl spatřujeme v propojení poněkud jiných databází, ale o tom zase někdy příště.