Toto je překlad rozhovoru s Dr. Gary Kleckem, který je profesorem kriminologie a trestního práva na Floridské státní univerzitě v Tallahassee a autorem knihy *Z bezprostřední blízkosti: Střelné zbraně a násilí v Americe*.

Profesor Kleck je také členem Americké unie občanských svobod, Amnesty International USA a mnoha dalších politicky liberálních organizací. Je celý život voličem Demokratické strany. Není a nikdy nebyl členem NRA, Handgun Control Inc., ani jiné organizace propagující držení či omezování zbraní, ani od žádné podobné organizace nikdy nedostal žádné příspěvky na výzkum.

(Poznámka překladatele: rozhovor jsem poněkud zkrátil, v originále (viz konec článku) měl jedenáct stránek)

Schulman: Doktore Klecku, mohl byste nějak všeobecně shrnout, co Váš průzkum objevil nového?

Kleck: Inu, průzkum vykázal výsledky zhruba stejné jako mnoho průzkumů, které proběhly předtím. Ukazuje, že obranné použití střelných zbraní je poměrně časté a zřejmě častější než jejich použití ke zločinu. Tento průzkum se od ostatních lišil v tom, že u lidí, kteří použili zbraň v obraně, zjišťoval, jak často tak učinili. Ptali jsme se lidí, zda použili zbraň k obraně v posledních pěti letech a pokud, tak kolikrát, a ptali jsme se na detaily, co se přesně stalo. Ujistili jsme se, že každý sdělený případ bylo skutečně obranné použití zbraně proti člověku v souvislosti se zločinem, kde skutečně došlo ke střetu mezi pachatelem a obětí, nikoliv že například někdo se zbraní v ruce zkoumal podezřelý zvuk vzadu za domem, zatímco tam ve skutečnosti nikdo nebyl.

Schulman: Dobrá. Vy jste tedy definoval, co má být "použití v obraně". Je to použití při skutečném střetu s člověkem pokoušejícím se spáchat zločin. Je to tak?

Kleck: Ano.

Schulman: Nepočítaje v to použití zbraně policisty, zaměstnanci bezpečnostních agentur a příslušníky armády?

Kleck: Přesně tak.

Schulman: Kolik lidí tedy ve Vašem dotazníku odpovědělo, že v posledním roce použili střelnou zbraň na obranu proti osobě pokoušející se spáchat zločin?

Kleck: Jako podíl to bylo 1.33 % odpovídajících. Když tento výsledek vztáhnete na celou populaci, dává to 2.4 miliónu použití střelné zbraně v obraně za rok.

Schulman: A pokud bychom se soustředili pouze na krátké střelné zbraně?

Kleck: Pak by to bylo kolem 1.9 miliónu.

Schulman: Kolik jste měli celkem odpovídajících?

Kleck: Celkem jsme uskutečnili 4978 rozhovorů.

Schulman: Takže zhruba 50 lidí z 5000 odpovědělo, že v minulém roce použilo zbraň k obraně proti zločinu?

Kleck: Ano, krátkou zbraň.

Schulman: Krátkou zbraň. A celkový počet použití jakékoli střelné zbraně je o trochu vyšší.

Kleck: Přesně tak.

Schulman: Takže celkem by to bylo 55, 56 lidí?

Kleck: Tak nějak.

Schulman: Dobře. Dovedu si ovšem představit kritiku, která poukazuje na to, že z odpovědí padesáti nebo pětapadesáti lidí odvozujete dva nebo dva a půl miliónu použití zbraně. Kde je tady statistická validita?

Kleck: Nu, proto jsme to také zjišťovali i za celých posledních pět let. Celkový počet lidí, kteří nám řekli "Ano, už jsem někdy zbraň k obraně použil", byl mnohem vyšší, i když to nesedělo úplně, patrně proto, že lidé s časem zapomínají. Ale za posledních pět let to bylo 200 případů, což celkem odpovídá.

Schulman: Rozeberme si tyto případy, pokud to lze. Kolik těchto obran bylo proti ozbrojeným lupičům? Kolik proti bytovým zlodějům? Kolik proti pokusům o napadení nebo znásilnění?

Kleck: Kolem 8% obranných použití zbraně bylo proti sexuálné motivovaným zločinům, například pokusu o znásilnění. Okolo 29% to bylo napadení s jinou motivací než sexuální. Třiatřicet procent zahrnovalo vloupání nebo jinou krádež v domě. Dvaadvacet procent bylo přepadení. Šestnáct procent byl nedovolený vstup na pozemek. Některé případy ovšem zahrnovaly víc než jeden zločin.

Schulman: Můžete nám říci, kolik případů se odehrálo na něčím pozemku a kolik jich bylo mimo soukromé pozemky, kdy dotyčný měl zbraň u sebe nebo v autě?

Kleck: Ano, ptali jsme se, kde se incident odehrál. 72% se odehrálo doma nebo blízko domu, kde zbraň nemusela být "nošena" v právním smyslu slova. Zhruba další 4% se odehrály v domě přátel. Další čtyři procenta se staly v autech zaparkovaných na parkovišti.

Schulman: Proč jsou výsledky Vašeho průzkumu natolik v rozporu s informacemi, které získáváme například od policie?

Kleck: Tak pro začátek, lidé mají pádné důvody, proč o použití zbraně k obraně nemluví s policií, nebo, když na to přijde, ani s výzkumníky, jako jsem například já. Jedním z těchto důvodů je například, že lidé například nevědí, jestli jejich použití zbraně bylo legální; nebo i když věří, že bylo, nevědí, jestli vůbec zbraň na daném místě směli legálně mít. Mohou se například domnívat, že zbraň musí být registrována, a nebyla, nebo mohou mít zbraň i zcela legálně, ale nevědí, jestli ji smějí nosit.

Schulmann: Dobrá. Promluvme si tedy o tom, jakým způsobem byly tyto zbraně pro obranu skutečně použity. Kolik lidí například zbraň pouze ukázalo, kolik vystřelilo varovný výstřel, a kolik jich na pachatele skutečně vystřelilo a třeba trefilo?

Kleck: To jsme také zjišťovali, od reakcí tak mírných jako například slovní zmínka o zbrani až po skutečné zastřelení pachatele.

Schulman: Mohl byste to rozebrat na procenta?

Kleck: Jistě. V některých případech ale lidé učinili několik těchto věcí najednou, například slovní oznámení, že má zbraň, a současné namíření, nebo i střelba.

Schulman: Dobrá.

Kleck: V 54% případů se jednalo o slovní oznámení, že dotyčný má zbraň. V 47% se jednalo o namíření zbraně. V 22% se ze zbraně střílelo. Ve 14% případů se střílelo přímo na osobu, čímž myslím to, že nešlo o varovný výstřel, ale obránce se pokoušel pachatele opravdu střelit. A v 8% obránce pachatele skutečně zranil nebo zabil.

Schulman: V osmi procentech zranil nebo zabil. Přesněji to nevíte?

Kleck: Kolik bylo zraněných a kolik zabitých? Ne. Tuto otázku jsme považovali za příliš citlivou. I když ve dvou případech nám odpovídající sami poskytli informaci, že pachatele opravdu zabili. Mějte ale na paměti, že těchto 8% je založeno na tak malém počtu vzorků, že je třeba to interpretovat s velkou opatrností.

Schulman: Odpověděl někdo na otázku, zda někdy použil zbraň a pak zjistil, že toto použití bylo neoprávněné?

Kleck: Tuto otázku jsme nepokládali, i když jsme se odpovídajících ptali na to, o jaký zločin se podle jejich názoru pachatel pokoušel. Do průzkumu jsme tedy počítali jen ty případy, kdy byl obránce přesvědčen, že byl proti němu páchán zločin.

Schulman: Máte nějaké informace o tom, jak byli ozbrojeni pachatelé?

Kleck: Ano, na to jsme se také ptali. Ve 47.2% případů byl pachatel ozbrojen, z toho v 13.6% krátkou zbraní a v 4.5% jinou střelnou zbraní.

Schulmann: Tedy zhruba v jednom případě z šesti byl pachatel ozbrojen střelnou zbraní.

Kleck: Přesně tak.

Schulman: Dobře. A zbytek?

Kleck: 18.1% bylo ozbrojeno nožem, 2% jiným ostrým předmětem, 10.1% tupým předmětem a 6% jinou zbraní. Opět, někteří pachatelé měli víc než jednu zbraň.

Schulman: Vyšly při průzkumu najevo ještě nějaké jiné okolnosti, které Vás překvapily?

Kleck: Jedna taková věc, které pro mne byla překvapivá, bylo kolik lidí při použití zbraně skutečně pachatele zranilo. Předchozí průzkumy nebyly tak rozsáhlé, takže nemohly jít do takových detailů, ale jisté okolnosti ukazovaly, že počet incidentů, kdy došlo ke zranění, byl poměrně malý. Proto pro mne bylo překvapením, že tolik lidí použilo zbraň tímto způsobem.

Rozhovor byl převzat z knihy "Stopping Power" od J. Neila Schulmana, kterou lze zdarma stáhnout na jeho stránce http://www.pulpless.com/0576.html