Mgr. Miloslav Jančík je advokát, který má s obhajováním sebeobranných situací bohaté zkušenosti. Mimo jiné obhajoval i Pavla P. z Olomouce v záležitosti, o které se můžete dočíst v tomto Speciálu SR. Zeptali jsme se, jakou úlohu vlastně má obhájce v případech nutné obrany.

Ta úloha ideálně začíná hned na začátku. Pokud je obhájce přítomen už na místě činu, má možnost mnoho věcí ovlivnit. Proto je z mého pohledu nejlepší, když mne zavolají okamžitě, i kdybych kvůli tomu měl ve tři ráno vylézt z postele. Znám kriminalistické metody a postupy, takže mohu dohlédnout, že skutečně byly zajištěny všechny stopy a nic se nezanedbalo. Mohu říct: Pánové, ještě se podívejte támhle, jestli tam není otisk, a tady udělejte stěr! Mohu zajistit, že záchranka uschová zakrvácený oděv, který by jinak v nemocnici dost možná ve spalovně proletěl komínem, a důkazy by byly pryč.

Pak následuje podání vysvětlení, lidově výslech podezřelého. Dochází k němu několik hodin po činu a z pohledu obhajoby je extrémně důležitý – obránce vypovídá ve stresu a rozrušení a malý detail nebo nesprávná formulace může velmi pomoci, nebo uškodit. Policisté se tomu občas snaží napomoci všelijakými návodnými otázkami typu a nemohl jste udělat tohle? nebo a to jste nevěděl, že…? V tom okamžiku je potřeba, aby vedle vyslýchaného obránce seděl obhájce, který tyhle otázky okamžitě zarazí. V řízení před soudem se sice k podání vysvětlení nesmí přihlížet, ale součást spisu to je – a zakažte soudci, aby si ho přečetl, zvlášť když to státní zástupce náhodou zmíní.

V tomto výslechu podezřelého se také definují role. Existuje skutečně oficiální policejní postup, podle kterého se ten, kdo je více ublížený, považuje za poškozeného, a ten druhý za pachatele. Takže v protokolu velmi pravděpodobně každá strana vyfasuje přesně opačnou roli, než jakou měla ve skutečnosti. Je třeba na to nepřistoupit a od začátku trvat na své roli obránce s protistranou jako útočníkem. Tedy nikoli přišel ke mně pan poškozený s tím, že mi dá přes držku, ale přiblížil se ke mně útočník, který mne chtěl napadnout.

Obhájce také může pomoci naformulovat výpověď tak, aby si sedla do patřičných skutkových podstat odpovídajících trestných činů. Výpověď byla jsem napadena, dotyčný pod pohrůžkou použití zbraně vyžadoval vydání hotovosti, já jsem cítila strach o život, proto jsem hotovost vydala, je mnohem lepší než, no on mi tam mával nožem a já jsem nevěděla co… Pro posuzování nutné obrany je důležité vnímání bránící se osoby, proto je třeba zdůraznit: Pociťoval jsem strach o život/zdraví/manželku/děti…

 Skutečně je dobré u tohoto předběžného výslechu mít obhájce, zejména pokud útočník už byl trestán, a tudíž to není jeho první výslech. Takový člověk už přesně ví, co má říkat a kdy má mlčet, zatímco slušný člověk je tu v nevýhodě a potřebuje někoho, kdo bude stát na jeho straně a poradí mu.

Pak následuje obvinění z trestného činu, typicky vraždy nebo pokusu o ni, nebo ublížení na zdraví – těch případů, kdy se obránce bránil s následky pro útočníka a následně vůbec nebyl obviněn, je minimum. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba do tří dnů podat stížnost – ne že by to bylo něco platné, ale pokud ji nepodáte, tak ani v případě vyhraného sporu nemáte nárok na náhradu nákladů a škody. Jinak je to k ničemu.

V přípravném řízení nezáleží na tom, jestli jste vinní, ale jestli jste podezřelí, a to jste v očích orgánů činných v trestním řízení téměř vždy. Tedy v praxi, nikoliv podle teoretických pouček a litery zákona. Policie i státní zástupci mají tendenci se na to dívat způsobem máme mrtvolu, máme střelu, máme zbraň, máme pachatele, máme přiznání – tak to napíšeme na vraždu, uděláme si čárku a nutnou obranu ať si řeší soud. Podle stejných pravidel poté obvykle následuje vazba – nikdo si přece nelajsne nechat na svobodě obviněného z vraždy…

Je dobré, když si obhájce hned při prvním úkonu, u kterého je přítomen, nechá zaprotokolovat, že chce být vyrozuměn o všech úkonech, které se ve věci budou dělat, jako jsou výslechy svědků, rekonstrukce, expertizy a další. V přípravném řízení je sice formálním garantem zákonnosti státní zástupce, ale já jako obhájce bych určitě chtěl raději být u všeho, abych si byl jistý, že se na nic nezapomene.

Při řízení před soudem pak podle nového trestního zákona může obhajoba předkládat znalecké posudky, které mají stejnou důkazní váhu jako posudky předložené státním zástupcem či vypracované na zadání soudu. Státní zástupci je nemají rádi, protože – skutečně vyřčenými slovy jedné státní zástupkyně – jim kazí práci. Tyto posudky obvykle také zajišťuje obhájce, zejména pokud si je obviněný nemůže zajistit sám, jelikož sedí ve vazbě.

(Ukázka z právě vydaného Speciálu Střelecké revue „Braňte se!“)

Text: David Karásek