Sportovní střelba má u nás dlouholetou tradici a netřeba dodávat, že tradici podloženou úspěchy. A jak vidno, nemusí se bát ani o svou budoucnost. Jednou z nadějí je i Johanka Vinšová, která se dokázala velmi rychle propracovat k úspěchům v rámci České republiky. A my jí moc přejeme, aby jednou přidala i úspěchy mezinárodní.

Vím, že jste od malička měla mnoho zájmů, kroužků… Kdy u vás zvítězila střelba a jak jste se k ní dostala?

Ke střelbě jsem se dostala v lednu roku 2010, mělo to celkem prostý důvod. Jednoduše mě bavilo střílet na táboře a na poutích, tak jsem se rozhodla, že to zkusím, když jsem objevila stránky mého současného klubu. Kromě toho jsem zkoušela i jiné věci, balet, tanec, plavání a 8 let jsem chodila do ZUŠ kreslit a malovat.

Přestat s kreslením se mi nechtělo, ale nebyl na to čas. Mimo to chovám výstavní plemeno zakrslých králíků, takže když někomu povím, že střílím a chovám králíky, tak si to většina upraví na to, že střílím králíky. Někdy je to vtipné, ale upřímně, občas, když na to nemám náladu, tak mě to dokáže naštvat.

Začínala jste klasickou vzduchovkou vleže?

Ano, ale bylo to jiné oproti lámací vzduchovce - kabát, řemen, kruhová mířidla... O tom jsem nikdy předtím neslyšela.

Nebyl přechod na malorážku pro celkem křehkou dívku příliš velkou změnou?

Musím přiznat, že malorážku jsem ve svých 12 letech upřímně nenáviděla, to jsem ještě netušila, jak daleko se posunu o dva roky později. Ani pláči jsem se v té době nevyhnula.

S jakou puškou jste malorážkovou střelbu začínala?

Nevím teď přesně, co to bylo za značku, nejspíše nějaká „uralka“, pokud chápete, co tím myslím.

Zlepšil přechod na sportovní malorážku značky Anschütz vaše výsledky?

Nebylo to jen přechodem na jinou zbraň, ale i změnou trenérů a stylu trénování. Nicméně ano, rozhodně to mělo velký vliv.

Chápu, že většina tíhy leží na střelci. Kolika procenty k úspěchu přispěje vynikající zbraň?

To netuším, naši trenéři často říkají, že dobrá zbraň neznamená vždy dobrého střelce, ale jistě na tom má hodně vysoký podíl vybavení celkově. Zrovna teď jsem na soustředění v Plzni a na vzduchovce jsme si zkoušeli trénink bez oblečení, pouze s rukavicí a botami a musím přiznat, že to je velký rozdíl.

Zůstala jste u značky Anschütz? Máte vyzkoušené i jiné zbraně?

Obě mé zbraně, malorážka i vzduchovka, jsou značky Anschütz, ale na rozdíl od malorážky, kterou mám už 2,5 roku pořád tu samou (Anschütz 1901 s českou pažbou), vzduchovky jsem vystřídala už asi čtyři - nejprve vzduchovku na ležáka od České zbrojovky, poté Feinwerkbau 500 - s tou jsem měla dlouho osobní rekord 371 bodů.

Poté jsem dostala těžší zbraň, opět Feinwerkbau model P70, a s tou se můj osobák zvýšil o 2 body na závodech v Brandýse nad Labem. No a teď mám Anschütz 8001, jelikož je lehčí a byla by prý škoda ji věnovat mezi ležáky.

Jaké byly sportovní zbraně od České zbrojovky?

Jednu takovou vzduchovou pušku jsem měla jako ležák a pak chvíli i ve stoje, ale byla pro mě už moc lehká.

Je značka zbraně, po které jako sportovec toužíte?

Co se týče malorážky, kdybych měla k dispozici jen tak 130 tisíc, tak bych je rozhodně investovala do zbraně Anschütz Challenger a taky bych si chtěla vyzkoušet vzduchovku Feinwerkbau model 800x.

Pochlubte se svými úspěchy…

Můj největší úspěch za ty 4 roky, co se střelbě věnuji, mě tehdy doslova šokoval. Byl to můj teprve sedmý malorážkový závod celkově a čirou náhodou to bylo právě MČR v kulových disciplínách před dvěma lety. Nic jsem od toho nečekala, a pak jsem v disciplíně SM60 kategorie dorostenek vybojovala 1. pozici s 591 body. Ještě předtím jsem se ve stejné disciplíně na finále ČPTM dostala na 3. místo s nástřelem 585 bodů. O rok později jsem se stala s nástřelem 590 bodů v SM60 vicemistryní Středočeského kraje (sloučení 3 kategorií - dorostenci, dorostenky a ženy, juniorky) a vítězkou memoriálu J. Vlčka v kategorii dorostenek. V létě jsem pak byla na finále ČPTM s 586 body až čtvrtá.

Co se VzPu týče, tam nemám zatím žádné extra úspěchy, snad kromě 2. místa na letošním MČR v kategorii družstev spolu s kolegyněmi Borkovcovou a Gürtlerovou.

Vím, že jste byla velmi blízko dosažení nejvyššího možného bodového stavu…

To bylo právě to MČR a o rok později také to mistrovství Středočeského kraje, pokaždé jsem tomu fakt skoro nemohla uvěřit. Pocit je to skvělý, nicméně, je stále ještě co zlepšovat.

Olympijští střelci často říkají, že velké procento neúspěchu může být v hlavě. Je to tak? Dokáže vaše soustředění při závodě rozhodit špatná nálada, stres, prostě blbý den?

Rozhodně ano, například u mě je psychický stav často rozhodující. Většinou to tak mám u vzduchovkových závodů a projevuje se to tak, že když je mi vše kolem závodu jedno (ale ne zase úplně doslova), výsledek bývá mnohem lepší, než když mám nějaká vyšší očekávání.

S malorážkou se mi to stalo například na loňském MČR, kdy jsem podlehla tlaku okolí kvůli titulu z roku 2012 a byla jsem až šestá s 584 body. To sice není špatný výsledek, ale zklamalo mě to.

Jak se vám daří v disciplíně SM 3x20? Která část vám vyhovuje nejvíce?

S touto disciplínou jsem začala teprve letos, kvůli zádům. Přece jen, malorážka je trochu těžší kalibr. Nejradši mám asi klasicky ležáka, ale oproti ostatním členům klubu mě baví i klečák, být malá má mnohdy docela dobré výhody - nohy ani tělo mě na rozdíl od ostatních tolik nebolí a je to celkem stabilní poloha.

Co se týče střelby ve stoje, ta mě baví podle toho, jak mi to zrovna sedne, a je pro mě ze všech střeleckých poloh nejnáročnější. Mám za sebou první závod, ale nedopadl nijak špatně, naopak překonal veškerá má očekávání. Jednalo se o 2. kolo ČPTM v Karlových Varech letos v červenci, nastřílela jsem 530 bodů. Další velký závod mě čeká, jedná se o 3. kolo ČPTM tady v Plzni a krom polohového závodu tu budu mít i klasicky SM60 a VzPu40.

U střelby ze vzduchovky jste tedy zůstala…

Ano, jelikož ta se střílí přes zimu, zatímco malorážka v létě - takže nám vlastně sezona nikdy nekončí, vždycky máme pauzu maximálně tak dva týdny v přechodu do druhé sezony.

Je střelba v družstvu hodně jiná, než když jste v soutěži sama za sebe? Můžete být vynikající a ostatním se nedaří a naopak…

Pro mě není, většinou nad tím během závodu nepřemýšlím, jelikož pokud jsem členem družstva, tak to jednoduše funguje tím stylem, že se body členů družstva po závodě jenom sčítají dohromady. Ale je pravda, že mě dokáže zamrzet, když jednomu z nás závod nesedne a ujde nám pak dobré umístění jen o málo bodů. Ale nikdy bych to nikomu nevyčítala, taky mám své slabší dny.

Kromě vzduchovky Fainwerkbau a Anschütz zkoušíte i jiné značky?

Jak už jsem se zmiňovala, mám teď Anschütz 8001 a ještě jsem nezkoušela například značku Walther nebo Steyr, takže i to bych si časem ráda ozkoušela. I tak mohu s radostí říct, že značky Anschütz se držím nejradši.

Dostáváte nabídky i z větších klubů, nebo zůstáváte v SSK Kolín?

Párkrát jsem uvažovala o přestupu například do jednoho z nejlepších klubů u nás, do SSK Dukla Plzeň. Bohužel pro mě, dálkové tréninky nebo dojíždění by prý nemělo význam a přestoupit na internát už bych asi nechtěla. Kromě toho jsem uvažovala i o Praze, ale tam se toho moc nenajde a nebo tam jsou střelnice ve špatně dostupných místech, jako například SSK Přezletice. Takže prozatím zůstávám v Kolíně.

Jaké máte sportovní cíle, sny, přání?

Vždycky jsem si chtěla dát v ležáku 600, ale nevím, jestli to někdy zvládnu. Taky by se mi moc líbilo dostat se do české reprezentace a před dvěma lety jsem dokonce uvažovala o olympiádě v Riu, jen teď mi to přijde tak trochu nereálné i kvůli škole.

V našem magazínu jsme dělali po zlatém ME 2004 rozhovor s Kateřinou Kůrkovou, teď už Kateřinou Emmons. Od té doby přidala i olympijská a světová prvenství. Je pro vás vzorem?

Vždycky byla pro mě inspirací, když jsem ji letos viděla na MČR ze vzduchových zbraní a šla si pro autogram, srdce jsem měla až v krku. Kromě toho se mi podařilo „ukořistit“ i autogram od bronzové olympioničky z LOH 2012 v Londýně, Adély Sýkorové a teď v Plzni trénuje i Matt Emmons, takže bych ráda svou sbírku rozšířila i o jeho podpis a popřípadě pár fotografií.

Daří se vám věnovat se plně sportu i škole?

O tom bych mohla trochu zapochybovat, letos jsem kvůli škole obětovala skoro dva měsíce letní sezony, což se podepsalo i na výsledku prvního letošního závodu vleže a dost mě to mrzí, snad to budu mít ve druháku trochu volnější.

Teď se zeptám za ty, kteří by chtěli své děti přihlásit do střeleckého klubu. Jak náročné časově i finančně je zvládat váš sport?

Řekla bych, že pokud chce mít střelec všechno vlastní, je to dost drahé. Jen dobré oblečení může vyjít i na 12-15 tisíc. Vlastní zbraň, ta lepší, většinou stojí tak od 45 tisíc výš a u malorážky to je mnohdy i otázka 100 tisíc. Takže z vlastních zdrojů to asi nebude jen tak, mé zbraně také nejsou mé vlastní.

Ovšem začíná-li střelec s klubovým vybavením, pak to není až takový problém, i já tak začínala. Pokud mám mluvit o čase, řekla bych, že je to jako normální kroužek, takže nic složitého. Ovšem pokud by se tomu člověk chtěl časem věnovat více, je vhodné zavést i posilování a domácí přípravu nebo jiné aktivity, které jsou střelbě i mysli prospěšné.

Když se mladý sportovec dostane výsledkově na vaši úroveň, stoupají i náklady?

Těžko říct, určitě pak více jezdí na závody - tím pádem je to více startovného, střeliva, dopravy, to všechno taky něco stojí. Popřípadě pak mohou stoupat náklady za nové a lepší vybavení.

Přispívají na činnost kluby, sponzoři, nebo hlavně sám střelec a jeho rodina?

Řekla bych, že je to hlavně otázka rodinné podpory, zda jsou schopní do toho investovat peníze, vozit dítě na závody a platit startovné, které se může na velkých závodech při účasti na více disciplínách pohybovat mezi 150 - 600 korunami. Ale je zase pravda, že pokud je o vás slyšet a pravidelně, tak se sponzoři najdou. I přesto mé hlavní poděkováni patří rodině a trenérům.

Sportovní střelba ale nekončí u pušky. Musíte mít speciální oblečení, technické vybavení…

Jojo, základní vybavení tvoří kabát, řemen, rukavice a při střelbě ve stoje pak kalhoty, boty a i kšilt je fajn. Potom je potřeba stativ a z technického vybavení pak věci jako šroubováky, imbusy, „žehlička“ - tj. podložka na ruku, která podpírá zbraň a používá se hodně u SM. Jejím účelem je, aby byla zbraň o něco výš, ale netuším, jak přesně bych to vysvětlila. Taky se používá hák nebo takzvaná botka, která je zapřená o rameno. Doplňky ke zbrani - vlastně nutné doplňky ke střelbě - tvoří muška, diopter a vhodné je mít i irisku s filtry a clonu na druhé oko. Dál tu máme třeba dalekohled, závaží, střelivo (diabolky a náboje).

Kolik času věnujete tréninku u obou disciplín? Víte, kolik vystřílíte ran za jeden trénink?

Trénuji 2 x v týdnu dvě hodiny, v zimě vzduchovou pušku a v létě malorážku. K tomu máme občas soustředění v únoru a o letních prázdninách. Co se týče počtu ran, je to opět podle toho, jaký mám zrovna den. U malorážky většinou vystřílím 60 - 100 nábojů za trénink, u vzduchové pušky je to o něco méně.

Jaký máte vztah ke zbraním jako takovým? Plánujete udělat si zbrojní průkaz a pořídit si zbraň větší ráže?

Zbrojní průkaz mají moji rodiče, doma máme ještě brokovnici na skeet. Bohužel teď z hlavy neprozradím, jestli je to kozlík nebo dvojka, protože už s ní moc střílet nejezdí. Jinak já zbrojní průkaz budu dělat za rok, poněvadž teď by to nemělo význam, je mi teprve 17, a kdybych jej dělala teď, tak za rok bych to musela podstoupit znovu kvůli dosažení plnoletosti. S pořízením zbraně s větší ráží teď nepočítám.

Zkoušela jste si zastřílet s velkou ráží?

Ne, ale naprosto mě fascinuje střelba z velkorážky. Před dvěma lety, když jsme měli soustředění v Plzni, se tam konal i Evropský pohár ve střelbě z této zbraně (na 300 m). Ozývalo se to až kilometr daleko po několik dní a i teď je tu během tréninku občas slyšet, jak někdo trénuje na třístovce a nebo na trapu či skeetu z brokovnice.

Text: Zdeněk Kašťák, foto: archiv Johanky Vinšové