Zřejmě už víte, že návrh Směrnice o nabývání a držení střelných zbraní se přesunul z Evropské komise do Evropského parlamentu, kde se na návrhu může mnohé změnit. Osobami, které zpracovávají pozměňovací návrhy, je zpravodaj – britská poslankyně Vicky Ford – a sedm tzv. stínových zpravodajů, tedy zástupců jednotlivých parlamentních frakcí. Jelikož z těchto osmi klíčových lidí jsou dva z České republiky, oslovili jsme je s dotazem, jak návrh Komise vnímají a co by na něm chtěli změnit.

Dita Charanzová

V současné době zasahuje s hrůznou pravidelností Evropu vlna teroristických útoků, při nichž útočníci používají ke střelbě na nevinné oběti různé typy zbraní. Útoky kulminovaly v loňském roce, kdy se jejich cílem stala Paříž. V odpovědi na tyto tragické události předložila Evropská komise návrh úpravy směrnice, která reguluje nákup a držení střelných zbraní v rámci EU. Terorismus v Bruselu na konci března nám znovu připomněl, že s bezpečností v Evropě musíme něco dělat, jinak bude docházet k dalšímu a dalšímu krveprolití.

Reagovat na hrozivé události úpravou stávající legislativy a posílením kontroly nakládání se zbraněmi, která se ukázala jako nedostatečná, je zcela logické a správné. Návrh, který na podzim loňského roku předložila Evropská komise, ale tato kritéria nesplňoval. Obsahoval naopak řadu sporných ustanovení, která by v praxi mohla znamenat nikoliv lepší kontrolu nelegálního trhu se zbraněmi, ale faktické odzbrojení části populace, která dnes zbraně vlastní zcela v souladu s přísnými zákonnými podmínkami. Návrh byl dle všeho ušit horkou jehlou a zcela jistě publikován pod jistým tlakem okolností. To věc možná vysvětluje, ovšem určitě neomlouvá.

Návrh Komise přišel s některými opatřeními, s nimiž prostě souhlasit nelze. Není možné, abychom vedli seriózní debatu o plošném zákazu některých typů poloautomatických zbraní. Stejně tak není přípustné zvažovat, aby muzea a sběratelé byli nuceni zbavit se a zničit své cenné sbírky, jelikož nemají možnost držet některé typy zbraní. Nemluvě o tom, že by se směrnice například vztahovala na napodobeniny zbraní, jako jsou například airsoftové zbraně apod. Tyto návrhy považuji z hlediska hlavního záměru revidované směrnice za absurdní. S takovými nápady není možné text tak, jak byl Evropskou komisí předložen, projednávat.

Na druhou stranu musím říct, že jsem jednoznačně zastánkyní toho, abychom hledali účinné cesty, jak černému trhu se zbraněmi co nejvíce zamezit. Bohužel se ukazuje, že tento druh obchodu je jednou z mála velmi dobře fungujících součástí jednotného trhu. To je také důvod, proč mj. vítám nové nařízení EK, kterým se sjednocují podmínky a technické standardy pro deaktivaci zbraní a nakládání s nimi. I z naší zkušenosti víme, že v této oblasti byly mezi členskými státy nedostatky, které bylo možné zneužít. K dalším opatřením, která mohou stav věcí zlepšit, patří dle mého názoru i výměna informací mezi členskými zeměmi o pohybu zbraní. Je třeba zapracovat i na zlepšení značení zbraní, aby je bylo možné v případě potřeby kdekoli v EU dosledovat. V tomto doposud spolupráce mezi státy vázla a zde máme určitě co napravovat.

Pozornost Evropského parlamentu se tedy momentálně podařilo soustředit právě na ony problematické body týkající se držení zbraní. Já osobně to velmi vítám - hledat pro návrh nějaké smysluplné řešení je mým cílem pro nadcházející kola projednávání materiálu. Do jeho přípravy bych ráda zapojila i ty, kteří mají zkušenosti z praxe a jichž se tato legislativa bude taky bezprostředně týkat, tedy například držitele zbraní. Za absurdní bych považovala, aby byla evropskou legislativou omezována práva našich občanů, aby byla kriminalizována ta část společnosti, která striktní pravidla dodržuje. Naše pravidla v této věci – ukotven á v české legislativě, by naopak mohla posloužit jako dobrý příklad, jak by mohla regulace držení zbraní v EU vypadat.

Společným zájmem všech je přijmout taková opatření, která posílí boj s organizovaným zločinem. Nebude to jednoduché, ale pevně věřím, že na jejím konci bude všemi stranami přijatelný výsledek, který pomůže zvýšit bezpečnost nás všech.

Jiří Maštálka

Když jsem měl poprvé možnost seznámit se s návrhem Evropské komise, týkající se novelizace směrnice Rady 91/477/EHS "o kontrole nabývání a držení zbraní", naskočila mi podobně jako řadě českých občanů, obrazně řečeno, husí kůže. Ztotožňoval jsem se s drtivou většinou vzkazů, které mi začaly chodit od různých zájmových sdružení, např. myslivců, ale i řadových občanů, jejichž koníčkem je třeba sportovní střelba. A protože je mým úkolem především hájit zájmy občanů a jejich názor je zásadním vodítkem při mé práci europoslance, chtěl bych i na tomto místě za všechny podněty poděkovat.

Byl jsem určen tzv. stínovým zpravodajem naší frakce ve Výboru pro ochranu spotřebitele a předloženým textem jsem se opravdu seriózně a do hloubky zabýval. Absolvoval jsem celou řadu setkání s našimi odborníky na danou problematiku, včetně zástupců z Ministerstva vnitra, sdružení Lex a účastnil jsem se i veřejného slyšení na půdě Evropského parlamentu.
Došel jsem k závěru, že návrh Komise, tak jak nám byl předložen, je lidově řečeno "ušitý horkou jehlou" a ve stávající podobě prostě nepřijatelný. Chápu snahu po útocích v Paříži a dalších teroristických hrozbách reagovat. Nemyslím si ale, že by to mělo být takto unáhleně a nepromyšleně.

Nemohu proto souhlasit s hlavní myšlenkou návrhu, kterou je striktní zákaz držení automatických i některých poloautomatických zbraní soukromými osobami a společnostmi. Nemohu se ani přiklonit k myšlence úplné harmonizace. Troufám si totiž tvrdit, že Česká republika má v této oblasti velice schopné odborníky, silné "know how", a především vysoce kvalitní a fungující legislativu. Ta například vyžaduje zbrojní průkaz de facto pro všechny kategorie zbraní, což v řadě členských států EU vůbec neplatí. Tudíž z mého pohledu přichází v úvahu pouze "minimální" harmonizace, zaručující, že nedojde ke snížení našich českých standardů.

V předloženém návrhu vidím také několik sporných bodů, které jsou pro mě natolik zásadní, že si, bez jejichž odstranění neumím představit, že pro návrh zvednu ruku. Na druhou stranu je třeba říct, že v textu Komise je celá řada pozitivních prvků. Myslím kupříkladu širší výměnu informací napříč EU, povinné zdravotní prohlídky pro držitele zbraní, sjednocení značení palných zbraní a střeliva, stejně jako zavedení centrálního evropského registru palných zbraní. Tady může Česká republika sloužit jako vzor, protože v současnosti disponuje jen málo zemí takovým registrem zbraní, jaký máme zavedený v ČR. A určitě by se našlo více takových pozitivních opatření. Komise svou díl práce odvedla a nyní je na Parlamentu a Radě, aby dokument dokázaly upravit do přijatelné podoby.

Osobně se budu snažit text pozměnit prostřednictvím podání řady pozměňovacích návrhů, na jejichž vypracování budeme spolupracovat s poslanci napříč politickým spektrem. Zaměřím se mimo jiné na přijetí příslušných výjimek pro vystavování historických zbraní v muzeích a budu usilovat také o to, aby nebyl nijak ohrožen výcvik ani výzkum v armádě či Policii. Aktuálně také připravuji řadu otázek na Komisi, která má povinnost nám, europoslancům, odpovědět a vysvětlit například, jaké budou ekonomické dopady nové legislativy. A to včetně možného dopadu na maloobchodníky a zejména pracovní místa. Myslím si, že pozornost by se měla zaměřit především na boj proti nelegálním zbraním. Tady spatřuji největší bezpečnostní rizika, protože většina trestných činů je spáchána právě nelegálně drženými zbraněmi.
Osobně se domnívám, že v civilizovaném světě je regulace zbraní potřebná. Nejsem pro co nejvolnější úpravu, ale pro normu, která bude co nejvyváženější, nesníží standardy platné v České republice, ale naopak přispěje ke zvýšení bezpečnosti našich občanů.

 Text: David Karásek