Když jsme v Bruselu a Štrasburku bojovali proti nesmyslným restrikcím vymyšleným Evropskou komisí, měli jsme mnoho spojenců. Ne všichni se ovšem ukázali jako zcela spolehliví. O to více si zaslouží poděkování ti, kteří prokázali odvahu i charakter a „drželi basu“, i když se je komise snažila uchlácholit, že jejich zbraní se „to“ netýká.

Jedním z takových spojenců se ukázala být i Federace mysliveckých svazů států Evropské unie (FACE). Ačkoli komise donekonečna opakovala, že respektuje legitimní zájmy sportovních střelců a lovců (což jsou asi tak jediné skupiny držitelů zbraní, které je komise ochotna respektovat, protože je jich příliš mnoho), od FACE vždy dostala odpověď ve stylu „děkujeme, že respektujete naše práva, ale my chceme, abyste respektovali i práva ostatních“. Veškeré snahy komise oddělit myslivce od ostatních a neutralizovat je pomocí slibů ztroskotaly na tom, že myslivci se namísto hesla „nehas, co tě nepálí!“ řídili heslem „jeden za všechny, všichni za jednoho“.

I ve FACE se v souvislosti se směrnicí o kontrole nabývání a držení zbraní objevily různé hlasy, ale názor „jeden za všechny, všichni za jednoho“ nakonec převážil. Tak jako na úrovni států byla největším obhájcem práva slušných lidí na držení zbraní Česká republika, ve FACE byla jedním z hlavních pilířů této obrany Českomoravská myslivecká jednota. Byli to hlavně čeští delegáti, kteří prosazovali spojenectví a jednotu s ostatními držiteli zbraní. Tento postoj se podařilo uhájit a jeho iniciátorům za to patří uznání a velký dík.

Myslím si, že není náhoda, že do role hlavního zastánce práva na držení zbraní se vyprofilovala právě Česká republika. Během jednání, jichž jsem se zúčastnil, jsem si všiml dvou demokratických principů, které naše země uznává, zatímco státy západní Evropy moc ne.

Prvním je jakýsi základní respekt státu k občanovi. Jsme civilizovaní lidé žijící v civilizované zemi a stát nám důvěřuje, že se podle toho budeme chovat. Všimněte si třeba, že u nás i v západní Evropě existují předpisy pro uložení zbraní. To je vcelku pochopitelné. V západní Evropě má ale policie pravomoc vstoupit držitelům zbraní do obydlí (často i neohlášeně), aby zkontrolovala, jestli je mají uložené podle předpisů. U nás policie tuto pravomoc nemá; náš stát jednoduše předpokládá, že držitelé zbraní jsou lidé dbalí zákona a budou ho dodržovat, i když jim zrovna nestojí za zády a nekouká přes rameno. Zatímco v České republice se u držitele zbraně předpokládá, že je slušný člověk (dokud neexistuje důkaz o opaku), v západní Evropě pohlíží stát na občana jako na bezpečnostní riziko, ne‑li přímo jako na potenciálního zločince.

Ten druhý princip, u nás respektovaný, na Západě opomíjený, je „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“. Již v současné zbraňové směrnici (z roku 2008) se píše, že „členský stát povolí držení zbraní pouze tomu, kdo k tomu má dobrý důvod“. Co je to ale „dobrý důvod“? A kdo rozhoduje o tom, který důvod je dobrý a který ne? V západních státech to určuje policista nebo úředník, jemuž žadatel musí svůj důvod k držení zbraně vysvětlit a doložit, a ten pak rozhodne, jestli jeho důvod považuje za dost dobrý. U nás je to jinak: podle naší ústavy platí, že „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“, takže jakýkoliv důvod, který není v rozporu se zákonem, je považován za dobrý. Samozřejmě včetně myslivosti. Kdybych položil otázku, proč by lidé měli mít právo držet zbraně pro účely lovu, určitě byste našli hodně dobrých důvodů. Protože je to součást našich tradic a kultury. Protože je to významné odvětví zemědělství. Protože je to nezbytné pro ochranu přírody a udržení rovnováhy ekosystému. To je samozřejmě všechno pravda, ale trochu to pomíjí ono základní ospravedlnění: mělo by to být dovoleno, protože to není zločin. Tečka. Další zdůvodňování by ve svobodné společnosti nemělo být potřeba.

Takže až se vás někdo zeptá, proč by myslivci měli mít zbraně, určitě vám přijde na jazyk některý z výše uvedených důvodů. Vzpomeňte si však na to, že ty jsou vlastně jaksi „navíc“. Hlavní pádná odpověď, proč by myslivcům nemělo být omezováno držení zbraní, by měla znít: „Protože nejsme žádní gauneři, myslivost není nic špatného a žijeme ve svobodné zemi.“

Text: David Karásek - mluvčí a člen představenstva LEX z.s.

Foto: Jaroslav Vogeltanz