Finsko je druhá nejozbrojenější země Evropy - má kolem 40 zbraní na sto obyvatel. Je to pravděpodobně dáno místní tradicí lovu a také soběstačnosti v obraně – ačkoli se finské ozbrojené síly účastní cvičení NATO, Finsko členem této organizace není. Má však povinnou vojenskou službu a solidní základnu dobrovolníků, kteří se připravují k obraně země v rámci státem podporovaných organizací.

Rozdělení zbraní ve finském zákoně je velmi podobné tomu, které známe u nás: krátké/dlouhé, pistole/revolver, středový zápal/okrajový zápal atd. Zvláštní kategorií, kterou u nás neznáme, je kapesní zbraň: jde o revolver, který se vejde do krabice o rozměrech 140x190 mm, nebo jinou palnou zbraň, která se bez zásobníku a doplňků vejde do krabice o rozměrech 130x180 mm.

Některé zbraně finský zákon považuje za zvlášť nebezpečné: patří mezi ně děla nabíjená zezadu, raketomety a obdobné zbraně, dále zbraně automatické a zbraně zákeřné (maskované za jiný předmět). Za zvlášť nebezpečné střelivo se stejně jako u nás považuje střelivo se střelou průbojnou, výbušnou a zápalnou a pistolové střelivo s expanzní střelou. Navíc oproti ČR jsou ve Finsku zakázány střely, které se po dopadu mají roztříštit, střely flešetové (jehličky) a kulové střelivo obsahující více než jednu střelu.

Finský zákon rozlišuje povolení k držení zbraně (obdoba našeho průkazu zbraně) a povolení k nabytí zbraně (obdoba našeho nákupního povolení). Na rozdíl od nás, kde musíte mít nejdřív zbrojní průkaz, a pak si teprve můžete požádat o povolení k nabytí zbraně, ve Finsku je to jinak: finský zákon nezná nic jako zbrojní průkaz a všechny administrativní úkony se vztahují přímo ke konkrétní zbrani. Na každou zbraň je třeba nákupní povolení (tedy všechny zbraně jsou vedeny obdobně jako u nás zbraně kat. B). To vydává ministerstvo vnitra pro zbraně zvlášť nebezpečné a policie pro všechny ostatní a lze je vydat pro několik různých účelů: lov, sport, výkon zaměstnání, divadelní a filmové účely, sběratelství, signalizace nebo památeční účely.

Účel při podání žádosti musí být odůvodněný: Lovci a sportovní střelci musí svého koníčka věrohodně doložit, stejně tak i osoby žádající o povolení pro památeční účely musí doložit, jakou pro ně má daná zbraň osobní či rodinnou hodnotu. Stejně tak divadelníci, filmaři, pracovníci bezpečnostních agentur a jiní profesionálové v oboru musí své zaměstnání prokázat. Důvod k nabytí nemusí prokazovat sběratelé, ti však pro svou činnost potřebují zvláštní licenci.

U každé žádosti se posuzuje, zda zbraň není nepřiměřeně účinná danému účelu; v tomto směru došlo před několika měsíci k případu, kdy byla samonabíjecí puška vojenského vzoru policií vyhodnocena jak příliš účinná pro lovecké účely, žadatel se však odvolal k soudu a ten mu dal za pravdu. Mezi povolenými účely k nabytí zbraně není osobní obrana. Držení zbraní pro účel sebeobrany se ve Finsku v zásadě nepřipouští. U kapesní zbraně je dokonce specifikováno, že může být povolena pouze pro sběratelské, památeční nebo pracovní účely. Také nošení zbraně je omezeno na výkon účelu, pro který byla povolena.

Žadatel o povolení k nabytí zbraně musí být starší 18 let (v případě sportovců či lovců se souhlasem rodičů 15 let) a musí být s ohledem na své zdraví a chování způsobilý k držení zbraně. Toto není dále upřesněno, v zákoně jsou však podrobně rozepsány důvody pro odebrání povolení: násilné zločiny, drogové přestupky, přestupky proti zákonu o zbraních nebo zdravotní stav, ve kterém by držitel mohl ohrozit sebe nebo ostatní. Praxe je údajně taková, že povolení dostane každý, u koho není shledána některá okolnost, která by vedla k jeho odebrání. Držitel zbraně smí automaticky nabývat odpovídající střelivo; na nabývání jiných nábojů (např. pro sběratelské účely) se vydává zvláštní povolení.

Co se týče zákazu držení a nošení zbraní pro sebeobranu, existují dvě výjimky. První z nich je pouze pro ochranu zahraničních návštěv, které mají nárok na zvláštní ochranu. Druhou výjimkou je obranný sprej, nicméně ne tak jako u nás. K jeho nabývání a držení musí žadatel splňovat stejné podmínky jako pro vydání povolení k nabytí zbraně, navíc pak musí prokázat, že se sprejem umí bezpečně zacházet (což se u střelných zbraní nevyžaduje). Povolení platí pět let.

Specifickou kapitolou finské zbrojní problematiky je výcvik záloh. Finsko má povinnou vojenskou službu a výcvik vojáků je v první řadě v režii armády. Udržováním a rozvojem schopností záložníků však stát pověřuje občanské organizace, sdružené pod záštitou Národní asociace pro výcvik obrany (wikipedie), což je veřejnoprávní korporace zřízená na základě zákona, jejímž účelem je koordinovat spolupráci mezi občanskými spolky a armádou.

Cvičení se zbraněmi v rámci asociace probíhá v režii armády, kromě toho však funguje množství méně formálního střeleckého výcviku při střeleckém sportu - finský Svaz vojáků v záloze má například vlastní sportovní disciplínu, při které pravidla přímo předepisují použití vojenských služebních zbraní nebo jejich běžně dostupných samonabíjecích verzí. Do toho ovšem dost nešikovně šlápla novelizace evropské směrnice, která právě takové zbraně pro soukromé účely zakazuje. Proto má Finsko v plánu zákon o zbraních novelizovat a národní obranu přidat k řádným důvodům pro nabytí a držení zbraně.

David Karásek - analytik a člen představenstva LEX z.s.