O držení zbraní v Maďarsku se mimo tuto zemi mnoho neví – hlavně proto, že neexistuje překlad tamního zákona o zbraních a strojovému překladu maďarština poměrně úspěšně vzdoruje. Naštěstí máme v Maďarsku pár kolegů, kteří nám pomohli ujasnit některé pasáže a také nám přiblížili detaily podzákonných norem, které oproti znění zákona faktický stav poněkud hodně mění.

Samotné držení zbraní, ve smyslu vydání zbrojního průkazu, je v Maďarsku nárokové (i když pouze pro účely sportovní střelby a lovu). Tedy občanu, který splní podmínky zákona o zbraních, musí být zbrojní průkaz vydán. Člověku zvyklému na české podmínky se však po přečtení těch maďarských zřejmě lehce protočí panenky.

Minimální věk pro držení zbraní je 18 let, s výjimkou sportovních střelců, kteří můžou mít malorážku už od šestnácti, a lovců, kteří mohou mít loveckou zbraň od sedmnácti. Kontroluje se také trestní rejstřík, který žadatel musí mít čistý, nepočítají se ale přestupky. I požadavky na zdravotní způsobilost jsou stanoveny v zákoně a držitel zbrojního průkazu musí procházet zdravotní prohlídkou u svého lékaře každý rok. Kromě toho před vydáním zbrojního průkazu musí projít dvěma vyšetřeními u psychologa, mezi kterými nesmí uplynout méně než půl roku. Podmínkou je také složení teoretické a praktické zkoušky odborné způsobilosti, při které se prověřují znalost zákona o zbraních, základy balistiky a nauky o zbraních a dovednost bezpečného zacházení se zbraní.

To vše však platí pouze pro obyčejné lidi – zákon uvádí, že vojáci, policisté a další příslušníci ozbrojených složek se automaticky považují za zdravotně a odborně způsobilé. Lovci mohou složit zkoušku odborné způsobilosti v rámci zkoušek na lovecký lístek, kde členy zkušební komise jmenuje policie. Žadatel musí mít také předpisový trezor a policie si to může zkontrolovat nejen před vydáním zbrojního průkazu, ale i kdykoli potom. Neméně těžké než zbrojní průkaz získat, je si ho udržet. Držitel zbraní pro sportovní účely musí být členem střeleckého klubu schváleného národní sportovní federací a musí splňovat její standardy pro aktivní sport, což v praxi znamená ročně se zúčastnit alespoň tří soutěží a dosáhnout stanovených výsledků.

Rozdělení zbraní je obdobné jako u nás. Do kategorie A patří zbraně samočinné, průbojné střelivo a zbraně maskované za jiný předmět. Pokud je vůbec udělena výjimka k jejich nabytí, nemůže je držitel mít doma a musí je mít uloženy v policejním skladu. U zbraní kategorie B je obdobný systém jako u nás – tj. občan musí žádat o povolení, ale pokud splňuje podmínky zákona, policie mu ho vydá. Řádným důvodem je pouze sportovní střelba. Maďarsko je ale jeden ze států, který toleruje zlé pušky, tedy samonabíjecí zbraně se vzhledem vojenských zbraní, a řadí je také do kategorie B. Stejně tak nárokové jsou zbraně kategorie C pro lov či sport. Volně prodejné a držitelné (nikoli ovšem nositelné) jsou pak plynové a poplašné pistole.

Co se týče nošení zbraní pro sebeobranu, zákon připouští vydání takového povolení u osob, které prokážou, že jsou ohroženy a zbraň potřebují k ochraně života a zdraví. Naši maďarští kolegové ovšem uvádějí, že neznají nikoho, kdo by takové povolení opravdu dostal. Poněkud lepší je situace u plynových pistolí, u kterých se taková povolení vydávají a jsou nároková, obdobně jako německý malý zbrojní průkaz. Co se týče jiných zbraní, je v Maďarsku zakázáno nosit zabijáky (gumové či podobné pružné obušky se zátěží, určené k omráčení) a nože s čepelí delší než 8 cm. Pepřové spreje jsou povoleny, pokud jsou certifikované na určitou maximální úroveň dráždivé látky.

David Karásek - analytik a člen představenstva LEX z.s.