Jak jsme informovali v minulém článku, proběhl 27.11.2024 na VŠCHT v Praze pod hlavičkou Asociace akreditovaných subjektů pro výcvik stanovené zálohy státu (ASSZ z.s.) akustický test šíření zvuku střelby budovou školy. Jelikož již byla zpracována závěrečná zpráva pokusu, a to jak v rovině akustického měření, tak v rovině subjektivního zapisování přítomnými posluchači, pojďme se na její výsledky a jejich implikace podívat společně detailněji.

Zvolená metodika

Test byl prováděn ve dvou kolech, nejprve probíhala střelba uvnitř učebny se zavřenými dveřmi a poté na chodbě před učebnou. V každém kole bylo vyrobeno celkem 20 různých hluků vždy po třech v jedné sadě a v různorodém pořadí, aby se zamezilo „opisování“ z předchozího kola. Střelba byla vedena těmito zbraněmi a rážemi:

    • Opakovací puška, .308 Winchester, náboje HPBT 168grn Sierra MatchKing – s tlumičem a bez tlumiče
    • Samonabíjecí puška BREN 2, 7,62x39, náboje FMJ – s tlumičem i bez tlumiče
    • Samonabíjecí puška HK MR223, .223 Remington, náboje S&B .223 Rem. FMJ  55grn – s tlumičem i bez tlumiče
    • Pistole Glock 19, 9x19, náboje S&B 9mm Luger FMJ 7,5g – s tlumičem i bez tlumiče
    • Pistole Glock 19, 9x19, náboje S&B 9mm Luger Subsonic FMJ 9g – s tlumičem
    • Pistole Glock 44, .22 Long Rifle, náboje S&B .22LR HV HP 40grn – s tlumičem i bez tlumiče
    • Opakovací brokovnice STF12, 12/76, náboje S&B 12/70 Super Parcours 28 – bez tlumiče

Kromě střelby probíhala i tvorba dalších hluků, které by se za určitých okolností v budově mohly ozývat a případnému posluchači by mohly jako střelba znít, anebo naopak, za které by mohl případnou střelbu domněle zaměňovat.

    • Rána kladivem do dřeva položeného na zemi (stavební práce)
    • Prasknutí nafukovacího balonku (party, oslava)
    • Plynová siréna (např. studentský žert)
    • Zaříznutí uhlové brusky do kovu (stavební práce)
    • Rána palicí do visícího kovu (stavební práce)
    • Pád velkého šanonu na zem
    • Upuštění masivní lavičky na zem (stěhování nábytku)
    • Posouvání lavic šoupáním (stěhování nábytku)

Pozorovatelé, tedy přesněji posluchači, byli rozděleni do 7 skupin, kdy každá měla určené stanoviště, ze kterého obě kola poslouchali. Na stanovištích byly umístěny též profesionální akustické přístroje obsluhované společností Akusting, akreditovanou laboratoří akustických měření s více než 30 let dlouhou tradicí. Umístění skupin nebylo náhodné, ale vybrané zcela cíleně, aby údaje z nich poskytly co nejvíce informací poplatných běžnému provozu školy.

Lokace

Nejblíže střelbě byly 2 skupinky, jedna v učebně přímo pod dočasnou střelnicí, druhá v učebně ob jednu místnost sousedící s místem střelby. Tyto skupinky simulovaly přítomnost studentů/personálu při běžné výuce ve třídě/kanceláři. Další skupina posluchačů se nacházela na mezipatře schodiště u vyústění chodby přímo napojené na místo, kde se střílelo. Tato skupinka představovala náhodné procházející studenty, kteří jdou na výuku či z výuky. Poněkud vzdálenější byla skupinka ve velké posluchárně o patro níže, kde by za běžného provozu nejspíše probíhala velká přednáška pro řekněme stovku posluchačů. Ještě vzdálenější pak byla skupinka dole ve vestibulu, kde nejen že se nachází sídlo vrátného (tedy osoby tak říkajíc odpovědné za bezpečnost budovy), ale též je to místo, kterým by do budovy v případě incidentu nejspíš vstoupily prvosledové jednotky, tak, jak se stalo i při loňské tragédii. Předposlední skupinka byla umístěna na přízemí v kantýně, která byla během pokusu výrazně tišším místem, než by byla v běžném provozu. Poslední skupinka byla spíše experimentální, jelikož se nacházela po celou dobu pokusu ve výtahu a pohybovala se jím náhodně nahoru a dolů. Její výsledky tedy nelze přímo srovnávat s ostatními skupinami, ale lze je porovnávat navzájem mezi sebou v závislosti na tom, kde se výtah zrovna nacházel a zda měl otevřené či zavřené dveře.

Měly zkušenosti posluchačů vliv na schopnost identifikovat střelbu?

Mezi posluchači bylo 6 takových, kteří se označili jako „bez zkušeností se střelbou“, 23 lidí s nějakou omezenou zkušeností (třeba návštěva střelnice v rámci teambuildingu), a 66 účastníků mělo se střelbou větší než občasné zkušenosti.

Analýza výsledků od těch, kteří něco slyšeli, přináší velmi zajímavý úkaz. Lidé s žádnými zkušenostmi se střelbou ve více než polovině případů špatně vyhodnotili zaslechnutý zvuk, a to drtivou většinou právě v případech, kdy se o střelbu jednalo (a tedy by ji nepovažovali za nebezpečí). Lidé s mírnými zkušenostmi dosáhli nejmenšího počtu tzv. false positives, tedy špatně odhadnutého původce zvuku; zároveň však ve 3 případech ze 4 špatně vyhodnotili střelbu jako něco jiného. Tato skupina posluchačů má též nejvíce nerozhodných situací, zda o střelbu šlo, či nikoliv. Míra správného odhadu je u ní však výrazně vyšší než u předchozí skupiny. Posluchači zkušení a střelby znalí nejčastěji správně odhadli původce zvuku, ale v případech špatného určení je jejich poměr opačný než u první skupiny a v 70 % případů špatného odhadu označovali jako střelbu něco, co jí ve skutečnosti nebylo. Výsledky tedy ukazují, že zkušenosti se střelbou nejspíš mohou mít vliv na správné vyhodnocení původu zaslechnutého zvuku, ale lidé střelby znalí i neznalí měli tendenci zaslechnutý zvuk „připodobňovat obrazu svému“. Při reálné situaci by to nejspíš vedlo k tomu, že člověk neznalý by se spíše šel podívat co že to tam hlučí (a vystavil se tak sám nebezpečí), zatímco člověk znalý by měl nejspíše tendenci zahajovat obranné kroky, jako je volání policie a barikádování třídy, i v případech, kdy by to bylo spíše reakcí přehnanou.

Jako zvolené hranice špatného, neurčitého, a správného určení původce zvuku byly zvoleny hodnoty 50 % a méně, 51-79 %, 80 % a více, tedy kolik lidí, kteří zvuk zaslechli a popsali jej, by jej určilo či neurčilo jako střelbu. Zde je nutno podotknout, že 50 % hranice je pořád dost vysoká a mezi skupinami byl značný rozdíl v detailnějších hodnotách. Zatímco skupina bez zkušeností se při svých špatných určeních pohybovala na velmi nízkých číslech, mnohdy přímo 0 %, skupina zkušených byla při hodnocení nezřídka právě na těch hraničních 50 %, tedy bylo na místě i nemálo takových, kteří daný zvuk odhadli správně.

Nelze též nikterak vyvozovat vliv tlumičů na střelbu. Nezkušení uživatelé vyhodnocovali zvuky střelby špatně bez zjevného vlivu tlumičů, a i neutlumená střelba byla často označována jako bouchnutí dveří či pád nábytku. Ani u mírně a více zkušených posluchačů není žádný vliv tlumičů na vyhodnocení zvuků patrný.

Pro zajímavost lze uvést, že zvuky, které byly nejvíce vyhodnocovány jako střelba (ač jí nebyly), byly pád lavičky na zem, pád těžkého šanonu, a úder palicí do dřeva na zemi.

Z výše uvedeného je tedy vidět, že správné rozpoznání zvuku střelby je závislé na vlastních zkušenostech, ale není nikterak jednoznačné. Test probíhal v relativně „sterilním“ prostředí, kdy posluchači věděli, že se účastní střeleckého testu. Budova byla znatelně klidnější než za běžného provozu, a posluchači více či méně ostražitě naslouchali, zda něco zaslechnou (což by za běžného provozu zajisté nečinili).

Co tedy sehráno největší roli v samotné schopnosti zvuky střelby zaslechnout?

Vzdálenost a akustické překážky. Zvuky se nesly chodbami, schodištěm, samotnými stěnami… a vždy nejvíce záleželo na tom jak přímou či nepřímou cestu k uchu posluchače daný zvuk měl. Při střelbě v uzavřené místnosti byl pro mnohé útlum až překvapivě silný. Učebna na patře a kancelář přímo pod místností, kde se střílelo, zvuk střelby často zaznamenaly, ale kvůli zkreslení zvuku (ztrátě vysokých tónů) ji často posluchači popisovali právě jako dupání, dunění, či pád těžkého předmětu. Na schodišti 60 m chodbou od místa střelby již posluchači neslyšeli téměř nic, o zbytku budovy ani nemluvě. Představa, že vrátný či policista, který se nachází ve vstupní hale, zaslechne střelbu uvnitř učebny ve 4. nadzemním podlaží, je tak naprosto mylná. Podobně „hluchá“ se, zcela nepřekvapivě, ukázala být i kantýna (navíc nezvykle tichá v době konání testu) a taktéž přednášková místnost vybavená na stěnách akustickými panely pro snížení odrazivosti a rezonance hlasu přednášejícího.

Kantýna i přednášková místnost (byť jen jeden a půl patra pod střelbou) ostatně neobstály ani při druhé části testu, kdy se střílelo přímo na chodbě před učebnou. Zvuk se tak nesl výrazně dál než při střelbě v místnosti, ale ani to příliš nepomohlo. Studenti dopřávající si oběd či znuděně poslouchající přednášku v moderně vybavené místnosti by prakticky neměli šanci se o střelbě nahoře v budově dozvědět. Vestibul už na tom byl při střelbě na chodbě lépe, posluchači dokázali zvuky střelby zaslechnout, byť často poměrně slabě, a to obecně bez ohledu na užití tlumiče hluku výstřelu. Vzdálenost od střelby zde byla značná a přirozený útlum budovy výrazný, takže lze i na základě provedených měření kvalifikovaně odhadovat, že zde přítomné osoby by střelbu na chodbě 4. podlaží nejspíše nezaslechly. Schodiště o půl patra níže od střelby zaznamenalo v druhé fází výraznou změnu, střelba se ke zde umístěným posluchačům nesla podstatně lépe a byli tak schopni zaslechnout výrazně více výstřelů, opět bez většího vlivu tlumičů na tuto schopnost. Místnosti vedle a pod střelbou zaznamenávaly výstřely ještě o něco lépe a průměrně střelbu na chodbě označovaly jako hlasitější (což opět není nikterak překvapivé).

Jaký je tedy z celého vyhodnocení závěr?

Přítomnost či nepřítomnost tlumičů hluku výstřelu neměla na posluchače a jejich schopnosti střelbu zaslechnout či identifikovat žádný zásadní vliv. Buď byli dost blízko na to, aby zaslechli střelbu s tlumičem i bez, nebo byli příliš vzdáleni a střelbu neslyšeli, zcela bez ohledu na užití tlumiče. Budova samotná funguje jako ten nejúčinnější tlumič a zvuk výstřelu se v ní rychle odráží, deformuje a ztrácí.
Zajímavý je ale jiný aspekt – množství špatně vyhodnocených zvuků u osob bez zkušeností se střelbou. Zatímco zvuky střelby méně zkušení posluchači často vyhodnocovali jako něco jiného (typicky pády předmětů, nábytku apod.), jiné zvuky než střelbu (jako třeba ty právě zmíněné) často vůbec neslyšeli. Plyne z toho tedy dost závažné ponaučení: škola není panelák. Zatímco v typickém panelovém či bytovém domě se člověk často pomocí zvuků stává součástí života svých sousedů a sdílí s nimi nejednu chvíli rodinného štěstí nesenou panelem, v budově takové konstrukce, jako je VŠCHT anebo právě FF UK, je tomu jinak. Útlum stěn i stropů (odborně neprozvučnost) je značný, a i tak hlasitý zvuk, jako je výstřel (nota bene doprovázený ještě sonickým třeskem supersonické střely) dokáže až překvapivě rychle pohltit. O slabších zdrojích hluku ani nemluvě. Zaslechnete-li tedy v takovéto budově podezřelé pády lavic či skříně, je nasnadě si uvědomit, že tento zvuk byste možná ani nezaslechli, nebyl-li by produkován opravdu blízko k vám. S mnohem větší pravděpodobností tedy půjde o výrazně hlučnějšího původce a bude nejspíše nasnadě začít urychleně jednat podle krizového plánu.

Dalším často se opakujícím prvkem na straně posluchačů bylo špatné odhadování vzdálenosti od střelby. Když už střelbu skutečně zaslechli, mnozí místo jejího původu vyhodnocovali jako výrazně vzdálenější, než ve skutečnosti bylo. Toto je také potřeba mít na paměti – útlum zvuku vám ztěžuje odhad vzdálenosti od střelce a může se vám snadno stát, že na něj narazíte výrazně blíže, než jste předpokládali (případně tedy že máte méně času na reakci (například barikádování), než k vaší lokaci dojde.

Zajímavý test, nebyla by z něj někde nahrávka?

Jak již bylo zmíněno, celý test byl zaznamenáván kalibrovanými akustickými přístroji a záznam byl následně vyhodnocován renomovanou akustickou společností. Nahrávka vám však nikdy nebude s to zprostředkovat zážitek tak, jako na místě, a to hned z několika důvodů.

Střelba je extrémně hlasitá záležitost. Pokud se octnete opravdu blízko, bez užití sluchátek vám dokáže nevratně poškodit sluch (a to i v případě, že se střílí s tlumičem hluku výstřelu, jen to poškození nemusí být tak výrazné). Pokud se ale na tom samém místě pokusíte střelbu nahrávat, zvuk v nahrávce nikdy nebude věrný. Bude velký rozdíl v záznamu podle toho, jaký mikrofon použijete a jak ho nastavíte. U běžných mikrofonů je též vysoká šance, že hluková hladina bude tak vysoká, že ji nebude schopen vůbec zaznamenat, a tedy dojde k ořezání záznamu už na vstupu. A pak je tu otázka reprodukce zaznamenaného zvuku, kdy opět nebudete schopni zvuk správně a dostatečně silně přehrát, i reproduktory mají své limity. Je to ostatně podobné, jako pořizování fotografií – vždy bude velký rozdíl mezi tím, co například v šeru či v silně kontrastním prostředí vidí vaše oko a co budete schopni zaznamenat na svůj fotoaparát. Výsledná fotografie se za takových podmínek bude od toho, jak danou scénu vnímáte okem, výrazně lišit. No a se záznamem zvuku střelby (a jeho reprodukcí) je to to samé. Proto vydávat byť třeba i profesionálně provedené záznamy zvuků střelby za hodnověrně srovnatelné se skutečností může jen člověk naprosto neznalý celé problematiky. Chcete-li si opravdu vyzkoušet, jak malý rozdíl je pro lidské ucho střelba s tlumičem a bez něj, nejlepší, co můžete udělat, je navštívit svoji lokální střelnici a vyzkoušet si to sami (pod dohledem zkušeného instruktora, pokud nejste držiteli ZP). Rozhodně si však nezapomeňte nasadit sluchátka, bez nich to bude zážitek sice silný, ale už ne tak pozitivní.

Odkaz na celou závěrečnou zprávu ASSZ z.s. k expertnímu pokusu:

https://www.assz.cz/wp-content/uploads/2024/12/20241203-ASSZ-Expertni-pokus-strelba-tlumice-VSCHT-zaverecna-zprava.pdf

Zdeněk Veselý - člen představenstva LEX a instruktor kurzů Stanovené zálohy státu