V poslední době je u mnoha politiků velmi v módě obviňovat pracovníky ministerstva vnitra, že „nedokázali“ nebo „nebyli schopni“ vyjednat podobu směrnice o zbraních, která by pro Českou republiku byla přijatelná. Podle zpráv, které máme (a díky mezinárodní spolupráci je máme z mnoha zdrojů) také víme, jak ta jednání vypadala: žádné férové jednání o reálných problémech - Komise podporovaná kartelem velkých západních států tlačila na zbytek států, aby přijaly její politicky motivované návrhy, které neřeší reálné problémy, pouze vytvářejí Komisi aureolu ochránce před zlými zbraněmi.

Takový nátlak lze ovšem poměrně těžko prokázat, i vzhledem k tomu, že jednání nižších orgánů Evropské rady jsou neveřejná a nedělá se z nich zápis (a co se týče jednání samotné Rady - kdo sledoval zasedání v Lucemburku, tak ví, že ministři před hlasováním nechali vypnout kamery!)

Proto když se nám od zahraničních kolegů dostal do rukou tento dokument, který byl údajně rozeslán před posledním hlasováním velvyslanců stálých zastoupení členských států v Bruselu, vyvolal v nás nejprve jen kyselé pousmání. Sice se v něm píše, že čtyři největší státy EU se dohodly, že budou trvat na omezení legálního držení zbraní - a také na tom, aby zákazy byly napsané tak konkrétně, aby se nikdo nemohl odvolat na výjimku pro vnitřní bezpečnost, která je součástí primárního práva EU - jenže dokument je neoficiální, nepodepsaný, nedoložitelný. Přesně ve stylu skrytého nátlaku v zákulisí. A zmiňované státy nám asi nepotvrdí, že se proti ostatním domluvily a podnikly takovouto nátlakovou akci.

Jenže pak jsme si uvědomili, že k potvrzení pravosti takového dopisu nemusí odesilatel potvrdit, že ho poslal - stačí, když příjemce potvrdí, že ho od odesilatele dostal.

Ve svobodných zemích, ke kterým Česká republika stále ještě patří, obvykle existuje zákon o svobodném přístupu k informacím (u nás zákon č. 106/1999 Sb.), podle kterého musí stát na požádání vydat jakoukoli informaci, která nepodléhá zákonnému režimu utajení. Jelikož je tento dokument pouhým listem papíru bez jakéhokoli označení režimu utajení, nic nám nebránilo poslat na MVČR dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím, zda tento dokument dostali a od koho. Z odpovědi ministerstva cituji:

„…Vámi přiložený dokument „Non - paper on the revision of Council directive 91/477/EEC on control of the acquisition and possession of weapons“ obdrželo v identickém znění Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii pouze s krátkým časovým předstihem před jednáním výboru COREPER dne 30.11.2016. 

Dokument byl v tento den zaslán elektronickou cestou ze Stálého zastoupení Francie při Evropské unii…“

Vidíte tedy, že když vnitro říká „nešlo to vyjednat, protože velké státy se na nás domluvily“, tak se nevymlouvá - opravdu to tak bylo.

David Karásek - člen představenstva LEX z.s.

P.S.: Všimněte si jedné další věci: zúčastněné státy nejen trvají na omezení legálně držených zbraní, ale také na tom, aby zákazy byly tak specifické, aby se žádný členský stát nemohl odvolat na výjimku vnitřní bezpečnosti, která je zaručena v primárním evropském právu. Což je přesně ta výjimka, na které je založena účinnost ústavní změny navrhované v současnosti MVČR: propojit civilní držení zbraní s vnitřní bezpečností ČR a tím ho odstranit z dosahu regulatorní pravomoci EU. Není bez zajímavosti, že právě ti politici, kteří mluví o „neschopnosti“ vnitra, jsou obvykle také proti tomuto návrhu: pokud totiž spadne pod stůl, budou si moci umýt ruce a říci „Co se dá dělat, musíme směrnici implementovat - ale my za to nemůžeme, to všechno vnitro.“

Přílohy:

Soubor	Popis	#	Velikost
NP _FR-DE ES IT REview of the Firearms directive FV.pdf			184 kB
106_LEX.pdf			350 kB