Před nedávnem byl ve výboru IMCO schválen návrh změny Směrnice 2008/51/ES o nabývání a držení zbraní, který bude v březnu projednáván na plénu Evropského parlamentu. O postupu vyjednávání a schvalování tohoto návrhu jsme mluvili se stínovou zpravodajkou za frakci ALDE, českou europoslankyní Ditou Charanzovou. 

Paní poslankyně, jak se vám celý proces jeví z pozice stínového zpravodaje?

Musím říci, že za celou dobu mého působení v Bruselu – jak na stálém zastoupení ČR, tak i později v Evropském parlamentu – jsem se asi nesetkala s návrhem, který by byl takto silně zpolitizovaný, a to především v samém závěru vyjednávání. Osobně mi to velmi vadilo. Evropská komise vyvíjela maximální tlak na urychlené přijetí textu, který by obsahoval co možná největší restrikce z hlediska držení zbraní, aniž by byla schopná doložit jejich skutečnou potřebu.

Jedním ze základních předpokladů kvalitního legislativního procesu je přitom vypracování odborné studie hodnocení dopadů, posouzení problematiky – popis stávající situace a dopady či přínosy navrhovaných změn. Nic takového nám ale Komise nepředložila, pouze se dovolávala na některé předchozí studie, které ale řešily pouze dílčí věci. Studie dopadu je, resp. by měla být pro rozhodování poslance naprosto klíčová věc, několikrát a veřejně jsem proto její vypracování požadovala i já.

 Další podobnou věcí je přístup k veřejnosti. Před podáním návrhu byly vypsány dvě veřejné konzultace. Jejich výsledky, a odpovědí přišlo kolem 28 tisíc, nebyly nijak zohledněny. Tak proč je tedy Komise vlastně vypisuje?

Skvělý dotaz na Evropskou komisi, položila jsem ho sama v jednom ze svých vystoupení adresovaných právě Komisi – zůstal ovšem bez reakce. 

 Jaká je vlastně úloha Komise v celém procesu? 

Komise má zákonodárnou iniciativu, tedy má právo podávat samotné návrhy, ale legislativu fakticky nepřijímá. V praxi to vypadá tak, že připraví návrh a spolu s odbornými podklady, mj. třeba se studií dopadu, je předá Parlamentu a Radě, což jsou instituce, které následně rozhodují. Komise v průběhu projednávání doplňuje na vyžádání odborné informace a například expertní vyjádření, může návrh taky zcela stáhnout z projednávání, pokud k tomu shledá důvody.

U zbraňové směrnice bylo všechno naopak. Opakovaně jsme žádali studii, s vyčíslením kolika lidí a zbraní se omezení dotknou a jak moc, kolik je takovými zbraněmi pácháno teroristických činů a kriminality atd. Neúspěšně. Komise nakonec pod tlakem místo vypracování studie rozeslala dotazníky členským státům a předala nám odpovědi, ze kterých ale zjevně vyplynulo, že dotčených lidí a zbraní by byly nejméně statisíce.

Ta jednání byla opravdu nestandardní, některé návrhy přinášeli zástupci Komise na zasedání na poslední chvíli, nebyli schopni doložit důvody, byli zcela nepřipraveni, jednou si dokonce při mém dotazu pomohli s definicí staženou z wikipedie, což už bylo hodně silné kafe asi nejen na mě - rozhodně tenkrát neuspěli. 

 Proč to podle Vás Komise dělá? Jaké je pozadí té politické motivace?

Nechci se zde pouštět do nějakých konspirativních spekulací. Faktem ale je, že Evropská komise má na této směrnici eminentní zájem také z toho důvodu, že je to v tuto chvíli v podstatě jediný legislativní návrh, který měl řešit zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě. A to bez ohledu na to, jestli to tak nakonec je či nikoliv. V neposlední řadě není tajemstvím, že tuto směrnici si na Komisi prosadila Francie, pro niž je důležité, aby měla co předložit svým občanům před prezidentskými volbami v dubnu. A bohužel těmto tlakům nakonec podlehla zpravodajka i kolegové z ostatních frakcí. Za sebe mohu říci, že se ničím z toho necítím vázána, jelikož mne na prvním místě zajímaly zájmy českých občanů. 

Mezi držiteli zbraní nejen v České republice, ale v celé Evropě i ve Švýcarsku vzbudil návrh i jeho projednávání mnoho emocí a negativních reakcí nejen vůči Směrnici, ale i proti Evropské unii jako takové.

Ano, toto riziko si část Evropského parlamentu uvědomuje. I poslanci naší liberální frakce upozorňují, že tady Komise naprosto nesmyslně a zbytečně vytváří spousty nepřátel. Nicméně vyjádření Komise v tom smyslu, že pokud Parlament směrnici odmítne, odmítne tím také chránit občany před teroristickou hrozbou, má za výsledek většinovou podporu tomuto návrhu.

My tu bohužel s vaničkou vyléváme i dítě. Posílit bezpečnost v Evropě potřebujeme, já bych byla první, kdo by pro to zvedl ruku, takže tahle Směrnice by mohla být v principu užitečnou, pokud by nezasahovala do osobních svobod lidí, pokud by zajistila, aby se na trh nedostávaly špatně znehodnocené zbraně atd. Ale cesta, kudy se vydala Komise, je prostě špatně. Pokud bychom chtěli vytvořit fungující a užitečnou evropskou směrnici, bylo by ji třeba připravovat obdobně jako třeba český zákon o zbraních – promyšleně, na základě faktů, a neomezovat svobodu občanů více, než je nezbytně nutné k zajištění bezpečnosti. To se snažím v rámci projednávání prosazovat. 

Jaký plánujete další postup?

Další fáze projednávání je hlasování na plénu Evropského parlamentu. Zde se pokusím předložit některé pozměňovací návrhy, „pokusím se“ říkám proto, že na plénu nemůže předkládat pozměňovací návrhy jednotlivý poslanec, ale pouze skupina alespoň čtyřiceti poslanců nebo celá jedna frakce. Takže bude nutné usilovat také o tuto podporu. O podaných pozměňovacích návrzích se pak bude hlasovat. Výsledek v tuto chvíli nechci a ani nemůžu předjímat, promítne se do něj jistě celá řada okolností.

Jsem ale odhodlána bojovat dál, jelikož proces projednávání této směrnice ještě není zcela ukončen. Pokud bychom prohráli tuto bitvu, máme ještě jako Česká republika možnost obrátit se k Evropskému soudnímu dvoru s žalobou. Osobně bych to podporovala.

 zapsal: David Karásek - člen představenstva LEX z.s.