Firma Multiagro již je delší dobu v médiích skloňována v mnoha souvislostech, zejména se střelivem 7,62x39 a s pochybným vývozem zbraní na Slovensko. Pochybnost tohoto vývozu se ve středu řešila u krajského soudu v Hradci Králové, a protože šlo o událost z hlediska střelectví dost zajímavou, byli jsme u toho.

Spor byl v podstatě takovýto: obžaloba tvrdila, že firma prodávala vojenský materiál v rámci mezinárodního obchodu, ke kterému je potřeba povolení ministerstva průmyslu a obchodu (které firma neměla); obhajoba naproti tomu tvrdila, že se jednalo o prodej pro soukromou potřebu (sběratelství), ke kterému je třeba pouze povolení k vývozu (které zákazníci měli). Spor se tedy zúžil na otázku, zda šlo o styk neobchodní nebo obchodní - tedy zda byly zbraně nakupovány pro vlastní potřebu, nebo za účelem dalšího prodeje, a pokud byly nakupovány za účelem dalšího prodeje, zda o tom manželé Rudolfovi jako jednatelé firmy věděli.

Před soudem promluvili tři svědci: ředitel služby správních činností policie plk. Antonín Kreml, ing. Mazač z ministerstva vnitra a předseda Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva ing. Rudolf Fulín. Všichni tři prohlásili, že podle informací známých jim a soudu se jednalo o neobchodní styk.

V závěrečné řeči prohlásil státní zástupce, že se podle jeho názoru jednalo o obchodní styk, protože zbraně byly placeny fakturou ("jakmile se někde fakturuje, nejedná se o obchodní styk") a zisk byl vykázán jako zisk firmy. Dále prohlásil, že už z množství zbraní a munice (12 samopalů, 2 kulomety, 12 beden po 1200 nábojích atd.) muselo být manželům Rudolfovým jasné, že se nemohlo jednat o nákup pro soukromou potřebu. Dále zpochybnil obhajobu manželů Rudolfových počáteční nevědomostí tím, že oba složili úspěšně zkoušky na zbrojní průkaz a psychologický posudek u obou prokazuje nadprůměrný inteligenční kvocient, tudíž nějaká nevědomost nepřipadá v úvahu. Na závěr zdůraznil důležitost generální prevence a potřebu kontroly nad vojenským materiálem.

Obhájkyně ve své závěrečné řeči poukázala na to, že tři svědci z hlediska své odbornosti posoudili tyto prodeje jako neobchodní styk, dále poukázala na několik nelogičností - obchody probíhaly od roku 2003 do roku 2005, přičemž probíhaly pravidelné kontroly, které nevznesly žádné námitky; jiné firmy také podnikaly stejným způsobem a žádná žaloba na ně podána nebyla; policejní zásah vůči firmě byl proveden formou razie policejní zásahovkou a zabavení veškeré dokumentace, ačkoli stačilo přijít a vyžádat si ji; celkový zisk z tohoto obchodování byl (podle doloženého znaleckého posudku) kolem 20.00,- Kč, což by bylo ve značném nepoměru k podstoupenému riziku.

Nakonec dodala, že tentýž psychologický posudek, na který se odvolává státní zástupce, také označuje její klienty za bezúhonné a spořádané lidi.

Po poradě vynesl soud rozsudek, jímž oba obžalované zprostil všech obvinění s odůvodněním, že k trestnému činu nedošlo.

V odůvodnění uvedl, že firma řádně podnikala na území České Republiky, její zákazníci měli platná povolení a nebylo tudíž povinností firmy dále zkoumat úmysly zákazníků s nakoupenými zbraněmi.

Dále se prokázalo, že skutečně žádný ze zákazníků zbraně dále neprodal, s výjimkou jednoho, který prodejem nezamýšlel a neměl žádný zisk.

Dále soud poukázal na nedostatek motivu - shledal nepravděpodobným, že by se manželé Rudolfovi kvůli tak malému zisku úmyslně dopustili podvodu, na který by se dříve či později muselo přijít.

Soud také uznal argument, že firma tímto způsobem podnikala tři roky a kontroly nikdy nevznesly žádné námitky.

Při vynesení rozsudku byl také vyčten celkový seznam prodaného materiálu, který byl velmi zajímavý. V médiích se běžně mluvilo o samopalech a kulometech, což se zdálo pro sběratelské účely poněkud podezřelé. Nicméně dle celkového výčtu se sice jednalo o několik samopalů vz.58 a vz.61 a jejich dílů a jednoho kulometu vz.59, ale také o samopaly Thompson, Špagin a Sudajev, kulomety Maxim, pušky CZH, Saiga, Zastava, Mosin, pistolí Walther, Tokarev, Zastava, Beretta, Mauser, a revolverů Nagant. Dle mého skromného názoru se v tomto světle jeví "sběratelská" verze poněkud věrohodnější.

Dále byl pan Martin Rudolf obžalován z nelegálního nákupu tří taktických svítilen s laserovým zaměřovačem zn.GLOCK, což je zakázaný doplněk zbraně; obžalovaný to popřel a jelikož se nepodařilo prokázat, že k činu skutečně došlo, zprostil jej soud i této obžaloby na základě nedostatku důkazů. (Navíc, jak poukázal jeho obhájce, je laserový zaměřovač součástí kdejaké dětské kuličkové pistolky, kterou seženete na každém vietnamském tržišti.)

V této věci soudce poměrně otevřeně vyjádřil své pochybnosti o pravdomluvnosti pana Rudolfa, nicméně sám dodal, že myslet si můžeme co chceme, ale on jako soudce je povinen rozhodnout podle zákona, tedy jej obvinění zprostil.

Obhájkyně se vzdala možnosti odvolání. Státní obhájce si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.

-----------------------------------------------

Omlouvám se za případné nepřesnosti; za prvé nejsem právník a za druhé nebylo dovoleno pořizovat audiozáznam, tedy jsem tyto informace shromáždil ze svých poznámek a paměti.

Rád bych ale vypíchl pár otázek paní obhájkyně, které soud nezodpověděl (pravda, ani to nebylo jeho úkolem):

Proč byla firma Multiagro obžalována z nelegálních obchodů trvajících tři roky, když kontroly za celou tuto dobu nenalezly nic protizákonného?

Proč byla obžalována pouze firma Multiagro, když tímto způsobem v dané době podnikalo více firem?

Proč bylo k zabavení dokumentace firmy potřeba ozbrojeného zásahu policejní jednotky, když stačilo přijít a vyžádat si ji?

Myslím, že tyto otázky by měla veřejnost (zejména střelecká) položit a chtít na ně odpovědi.