Ve stínu mediálně sledovaných kauz jsou ty malé, které také ovlivňují naši důvěru ve stát

Koncem minulého týdne byl u brněnského krajského soudu vynesen jeden rozsudek. Chtělo by se věřit, že byl výjimečný, že nejde o běžnou věc. Soud vyššího stupně totiž navracel do veřejného rozhodování rozum a cit, kterých se naopak vůbec nedostávalo soudu okresnímu.

O předloňských prázdninách zaútočila v noci parta pubertálních opilých výrostků na skautský tábor. Útočníci se kromě jiných opileckých excesů dožadovali dívek pro ukojení svých pudů a posléze po vyhnání z tábora jej začali ohrožovat házením kamenů. Poté, co mladí vedoucí třikrát neúspěšně vyzývali policii, aby zasáhla, začali bránit děti i tábor sami. Podařilo se jim chytit dva z šesti útočníků a spoutat je do kozelce a tak je drželi do vytouženého příjezdu policejní hlídky. Jeden z opilých útočníků utrpěl při rvačce oděrky a jiná drobná zranění. Za to byl jeden z vedoucích (druhý bohužel během soudního procesu zemřel) okresním soudem odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Obludný rozsudek zrušil právě až krajský soud.

Před časem se vedla debata o přípustnosti užití zbraně při sebeobraně. Již řada rozsudků řekla, že zbraň použít spíš nelze. Už v tomto případě ale není jasný celospolečenský konsenzus. Lidé se oprávněně ptají, proč nemám, jsem-li napaden či se bráním před zloději, mít možnost bránit se všemi prostředky? Nyní zašel jeden z okresních soudců ještě dál a pokusil se nastolit ještě jiné pravidlo – naštěstí to rozumný nadřízený soud zamítl. Útočníka byste podle něj již nemohli ani chytit a zadržet vlastními silami bez použití zbraní. Práva darebáka jsou asi vždy silnější než práva oběti.

Před třemi týdny jsme na našem skautském táboře honili lumpy, kteří vpodvečer rozkutáleli z kopce "koulec" sena. Asi jen náhoda zabránila tomu, aby snad metrákový objekt přerazil nějakému dítěti záda. Nechytili jsme je – k jejich štěstí.

Snad lze pochopit státního zástupce, že chtěl, aby soud jasně očistil jednání vedoucích a deklaroval, co je a není přípustné. I tak je ale přinejmenším pochybné, zda se tak mělo dít v takto jasné věci. Uměl si vůbec někdo ze zainteresovaných představit, jak bylo onomu vedoucímu při dvouletém soudním a vyšetřovacím martyriu? Kdo se mu teď omluví?

Poděkovat za vítězství zdravého rozumu lze krajskému soudci. Jednoznačné opovržení ale zasluhuje soudce okresní. Takový rozsudek je na okamžité svlečení taláru. Jak – probůh – postupuje tento soudce v jiných kauzách? A poznámka ještě obecnější – jestliže policie vyšetřuje, státní zástupce dozoruje a soudce soudí takové věci, je jasné, že nezbývá čas a energie na skutečné a závažné zločiny.

Když spravedlnost dostává na frak

Na podobných malých kauzách vzniká ve společnosti důvěra ve stát. Ve stát, mezi jehož úkoly patří mj. zajišťování a vymáhání spravedlnosti. Ne, nestačí pouze vyměnit vrchního státního zástupce. Mediálně sledované kauzy z nejvyšší úrovně jsou jednou stranou mince důvěry. Druhou jsou ty, které vnímáme ve svém okolí – při trestání drobných zlodějů, domácích tyranů či svěřování dětí do péče po rozvodu. Důvěryhodní a spravedliví musí být proto také představitelé soudní moci úplně nejníže. Jaká asi mohla být důvěra ve stát v okolí mikulovských skautů poté, co byl jejich vedoucí namísto metálem za statečnost odměněn hrozbou kriminálu? Právě sem míří rozpaky z úvodního odstavce, zda šlo o exces. Byl by jistě zajímavý průzkum, kolik lidí zná ze svého okolí přinejmenším jeden zcela nespravedlivý soudní rozsudek. A to už vůbec nemluvíme o případech, kdy je po právní stránce vše v pořádku, ale spravedlnost přesto dostává na frak. Chce ale člověk tak moc, když prahne po férovosti a zdravém rozumu?

Hrdinství při záchraně tonoucího či člověka z hořícího domu bývá často odměňováno různými medailemi a plaketami, občas i z rukou prezidenta republiky. Běžet na louce u lesa do tmy proti letícím kamenům vstříc neznámému nebezpečí při ochraně svěřených dětí je ale srovnatelným hrdinstvím.

Možná by stálo za to, aby si jak státní zástupce, který případ pustil k soudu, tak okresní soudce, který se dopustil skandálního rozsudku, vyzkoušeli hrůzu a bezmoc temné noci, kdy vaše svěřené děti ohrožují neznámí útočníci. Hrůzu a bezmoc, kdy čekáte, kdo z nich vytáhne nůž. Hrůzu a bezmoc, kdy státní orgán, který je k tomu povolán, – policie – vám nepřichází na pomoc. Pak by možná uměli poradit, jak se má vedoucí v takovou chvíli zachovat. Schovat se do stanu a třást se hrůzou?

Vyjednávat s opilci, již evidentně neměli zábrany?

Poté, co by státní zástupce a soudce s obrovským nasazením útočníky zneškodnili, by je namísto uznání a poděkování čekaly dva roky popotahování po vyšetřováních a soudech, jednu chvíli dokonce nepravomocné podmíněné odsouzení. Kdo oba vedoucí – jednoho bohužel in memoriam – vyznamená za statečnost?

Jaká asi mohla být důvěra ve stát v okolí mikulovských skautů poté, co byl jejich vedoucí namísto metálem za statečnost odměněn hrozbou kriminálu?

O autorovi: STANISLAV BALÍK vedoucí katedry politologie FSS MU e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Dovolání ze strany státního zástupce nebylo v zákonné lhůtě podáno a obhájce se souhlasem klienta - pana Vlastimila Mihalíka nám poskytl předmětné rozsudky, které připravujeme k publikaci.

Zatím připojujeme několik odkazů z internetu:

http://www.adam.cz/clanek-2012080016-soud-osvobodil-skauta-ktery-branil-tabor.html

http://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/soud-zrusil-trest-za-rvacku-na-skautskem-tabore-20120802.html

http://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/lide-pisi-soudci-kvuli-trestu-za-rvacku-na-skautskem-tabore-20120812.html

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/179176/opili-vytrznici-prepadli-detsky-tabor-a-soud-chtel-zavrit-hrdiny.html

http://krimi.eurozpravy.cz/54290-vytrznici-prepadli-tabor-mocili-na-deti-a-hledali-holky-na-osu/