Se zbraní do zahraničí?

Raději ji nechte doma.

Nastává doba dovolených a s ní i častější cestování za hranice. Pro mnoho Čechů, kteří jsou zvyklí pravidelně nosit zbraň, vyvstává otázka: Co s ní? A nemusí jít jen o zbraně střelné – v některých zemích strážci zákona a pořádku s nelibostí hledí třeba na nůž nebo obušek. Pokusme se stručně zmapovat problematiku cestování se zbraněmi a jinými prostředky osobní ochrany do některých evropských zemí, které se mohou stát cílem letní turistiky.

Nejrestriktivnější podmínky při cestovaní do zahraničí platí pochopitelně pro palné zbraně. V rámci Evropské unie je první podmínkou vlastnictví Evropského zbrojního pasu. Ten je slovy zákona o zbraních „veřejná listina, která opravňuje jeho držitele při cestách do jiných členských států Evropské unie vézt s sebou zbraň v něm zapsanou a střelivo do této zbraně v množství odpovídajícím účelu použití.“

O Evropský zbrojní pas může požádat každá fyzická osoba, která má pobyt na území ČR a je oprávněným držitelem zbraně (kterékoliv kategorie – Evropský zbrojní pas se vydává i na zbraně kategorie D). Podmínka být oprávněným držitelem dle litery zákona neznamená, že by žadatel musel být i vlastníkem zbraně. Do Evropského zbrojního průkazu by mělo být možné zapsat i zbraň zapůjčenou (resp. slovy zákona přenechanou), pokud jsou splněny příslušné zákonné podmínky.

To je u zbraní kategorie B (natož A) málo častý a poměrně komplikovaný proces, který zde není prostor popisovat, ale u zbraní kategorie C a zejména D je taková situace bezproblémovější – pro kategorii C stačí vlastnictví zbrojního průkazu (mimo ZP skupiny D) a pro zbraně kategorie D věk nad 18 let a způsobilost k právním úkonům.

Pokud tedy např. vyjíždíte za hranice s vypůjčenými replikami historických palných zbraní, je velmi vhodné mít s sebou předem vyřízený Evropský zbrojní pas, kde máte tyto zbraně zapsané, a ideálně i písemnou smlouvu o výpůjčce.

Určitě se informujte

Evropský zbrojní pas ale v žádném případě neopravňuje svého držitele dělat vše, co je oprávněn se zbraní dělat v České republice. Pro každé cestování s palnou zbraní za hranice je zapotřebí povolení k cestě od každého státu, do kterého nebo přes který držitel cestuje. Výjimka – a tedy i jediný způsob cestování bez nesmírného nákladu byrokracie – platí jen pro lovce a sportovce.

Kromě Evropského zbrojního pasu je v takovém případě nutné na požádání doložit účel cesty, ideálně prostřednictvím pozvání nějaké místní sportovní nebo lovecké organizace. Každý stát EU si však může vymínit, že převoz některých typů zbraní je zakázán (tady se občas aplikuje oblíbená hysterie proti „civilním“ variantám vojenských plně automatických zbraní nebo proti „zlým“ rážím) nebo podléhá povolení i pro lovecké a sportovní účely. Informovat se předem na zastupitelském úřadě tedy rozhodně neškodí, zejména proto, že se tato nařízení mohou poměrně rychle měnit.

Německo: Pozor i na nože

Německo není vyhlášené zrovna liberálním přístupem ke zbraním a to se odráží i na problematice vnášení zbraní a jiných podobných předmětů na jeho území. První kritickou kategorií jsou zakázané zbraně, z nichž řada je v českých luzích a hájích volně prodejná od 18 let a leckomu by vůbec nepřišlo na mysl, že se překročením hranic s dotyčným předmětem v kufru auta může uvrhnout do vážných problémů.

Takovýmito zakázanými předměty jsou pružinové obušky, boxery (i nože nebo jakékoliv jiné předměty, které mají rukojeť tvarovanou jako boxer), nunčaky (dokonce i měkčené pro nácvik bojových umění!), nože typu „motýlek“, tlačné dýky a vrhací hvězdice. Tyto předměty musíte v každém případě nechat doma.

Co je oprávněný zájem?

Povolené je držení jednoručně otevíratelných nožů, nožů s pevnou čepelí nad 12 cm a předmětů, které jsou klasifikovány jako zbraně – to jsou bajonety, dýky, šavle, meče, ale i teleskopické (nepružinové) obušky. Tyto předměty však musí být transportovány v uzamčené (nikoliv pouze uzavřené) schráně a jejich nošení a použití je dovolené pouze na vlastním pozemku (pozor, auto ani campingový karavan nejsou pozemek!) nebo v souvislosti s filmovou či divadelní produkcí (např. vystoupení skupin historického šermu) nebo jiným oprávněným zájmem.

Co je takovým oprávněným zájmem, je definované pouze dosti vágně jako užití v souvislosti s výkonem povolání, s dodržováním tradic, se sportem nebo pokud slouží všeobecně uznávanému účelu. Interpretace je vždy záležitostí kontrolujících policistů a zkušenosti říkají, že může být na různých místech velmi rozdílná. Camping je kupříkladu obvykle německými úřady uváděn jako příklad všeobecně uznávaného účelu – nožem nad 12 cm délky ostří si tedy snad smíte přiříznout prut na opékání špekáčků, ale než si pak sednete k ohni s kytarou, tak ho musíte uložit opět do uzamčené schrány, protože jeho bezprostřední potřeba pro „všeobecně uznávaný účel“ pominula.

Zvláštní kapitolou jsou elektrické paralyzéry a obranné spreje. Ty je možné volně držet i nosit, ale pouze za podmínky, že jsou zvlášť certifikovány německými úřady. Certifikované paralyzéry jsou pouze čtyři, dva z nich produkuje česká společnost Euro Security Products (Power Max a Power 200). Certifikaci obranných sprejů obvykle naleznete na jejich etiketě – vzhledem k tomu, že jejich cena nebývá závratná, je nejbezpečnější sprej koupit až po překročení hranic.

Rakousko a Švýcarsko: Volnější režim

Obě zbylé německojazyčné země, Rakousko a Švýcarsko, jsou ve srovnání s Německem výrazně liberálnější. Ve Švýcarsku nepodléhají omezením jakékoliv nože s pevnou čepelí, otevírací nože bez automatického mechanismu, nesymetrické dýky, meče a pepřové spreje. Zakázané jsou pružinové obušky, vrhací hvězdice, boxery a praky s opěrkou.

U nožů s automatickým otvíracím mechanismem (vystřelovací a vyhazovací) je rozhodující délka – s celkovou délkou pod 12 cm a délkou ostří pod 5 cm jsou dovolené, jinak jsou zakázané. Oboustranně broušené dýky pod 30 cm délky jsou rovněž zakázané. Nad 30 cm, nebo pokud mají nesouměrné ostří, už nepředstavují problém.

Pro všechny povolené zbraně a zbraním podobné předměty stejně jako pro pracovní nástroje (kladivo, sekera, šroubovák) a sportovní náčiní (baseballová pálka), kterých může být využito k útoku na člověka, platí, že pokud je má někdo u sebe, měl by být schopen hodnověrně doložit jejich účel. Tedy pokud s sebou chcete v karavanu na obranu vozit baseballovou pálku, tak k ní přidejte i rukavici a míček. Vtipnou kuriozitou je, že oficiální materiály výslovně uvádějí, že mezi nebezpečné předměty se nezapočítává švýcarský armádní otvírací nůž.

V Rakousku je situace podobná, jen možná ještě liberálnější. Zakázané jsou pružinové obušky a boxery. U teleskopických obušků platí, že dovolené jsou jen ty, které mají zvláštní rakouskou certifikaci (těch je ale málo a prodávají se většinou jen v Rakousku). Podle zákona o zbraních se u chladných zbraní rozlišují nože, které jsou „pracovním nástrojem“ (zavírací nože, lovecké a kuchyňské nože) a nože, které se považují za zbraň (bodáky, dýky, vystřelovací a vyhazovací nože, tzv. motýlky). Nože-zbraně smí držet a nosit pouze osoba starší 18 let, která nemá držení zbraní zakázané. „Pracovní nástroje“ smí držet a nosit kdokoliv.

Velká Británie: Tabu je i pepřový sprej

Anglie je vyhlášená svým velmi restriktivním vztahem ke zbraním. Zakázán je dovoz boxerů, tlačných dýk, vyhazovacích a vystřelovacích nožů, obušků (včetně teleskopických), zbraní k provozování bojových umění (hvězdice, kusari apod.), foukaček (krom veterinárních) a mečů se zahnutou čepelí delší než 50 cm. Pepřové a další sebeobranné spreje se počítají do kategorie „střelných zbraní“ a jsou zakázané také.

Povolené jsou normální nože, dýky, bajonety a meče s rovnou čepelí, historické chladné zbraně a jejich repliky, a dokonce i vrhací nože. Povolení dovozu a držení ale v žádném případě neznamená povolení tyto zbraně nosit.

Tady přichází ke slovu pro nás nejméně pochopitelná část britské legislativy, která ale nejčastěji vede k vážným problémům. Pokud vás policie přistihne na veřejnosti s jakýmkoliv předmětem, který by podle jejího názoru mohl sloužit k útoku na člověka (může to být dovolená zbraň, kapesní nůž, ale třeba i šroubovák, řetěz od kola nebo bez jakékoliv nadsázky i noha od židle), je vaší povinností prokázat legitimnost toho, že tento předmět máte u sebe a že se ho nechystáte použít „útočně“.

Pokud vaše vysvětlení strážce pořádku neuspokojí, hrozí vám pokuta až 5 000 liber, až čtyři roky vězení, nebo obojí. A pochopitelně vyhoštění. Shrnuto a podtrženo: Do Anglie si s sebou vezměte maximálně malý kapesní zavírací nůž s čepelí do tří palců (7,62 cm), protože jeho nošení je obecně považováno za oprávněné pro každodenní činnosti – ale i to s největší opatrností. Cokoliv jiného znamená výrazné riziko problémů.

Nizozemí a Belgie: paintball jen na zahrádce

V Belgii i v Nizozemí jsou obecně zakázané vyhazovací a vystřelovací nože, tzv. motýlky, vrhací nože a hvězdice. V Nizozemí jsou nad to výslovně zakázána stiletta, zavírací nože s celkovou délkou přes 28 cm nebo s ostřím broušeným po obou stranách.

Pepřové spreje patří v Nizozemí ke zbraním 2. kategorie, tj. takovým, které mohou používat pouze státní ozbrojené složky. Obušky (teleskopické i neteleskopické), meče, šavle, ale třeba i paintballové zbraně je možné mít pouze na svém pozemku, jejich nošení ve stavu umožňujícím použití na veřejnosti je nelegální.

Slovensko a Polsko: chladné zbraně bez obav

Na závěr nějaké dobré zprávy. Pokud se vydáte na Slovensko nebo do Polska, nemusíte si s omezením (chladných) zbraní dělat příliš starostí. Jakékoliv chladné zbraně jsou v Polsku považovány za „nebezpečné předměty“ a může být vyloučeno jejich nošení na veřejných shromážděních a podobných událostech, jinak ale jejich držení a nošení dnes již regulováno není.

Právní úprava na Slovensku je velmi podobná jako v ČR. Zákon o přestupcích sice stanoví, že přestupku se dopouští ten, kdo „nosí na miestach prístupných verejnosti chladné zbrane, najmä dýky, bodáky a šabl“, ale to se prakticky týká pouze ostentativního veřejného nošení. Jinak je (skryté) nošení nožů, obušků a obranných sprejů bez sebemenších problémů.

Přesto je na místě zopakovat varování, které zaznělo již na začátku článku – vzdor jazykové, kulturní a historické blízkosti Slovenska tam není možné (ani s Evropským zbrojním pasem) odcestovat se střelnou zbraní, kterou člověk v Česku legálně nosí k ochraně zdraví, života a majetku. Byli (a možná ještě jsou) tací, kteří to v dobré víře dělali, ale rozhodně nelze takovýto postup doporučit, protože může skončit velmi vážnými problémy.

ThDr. Petr Jan Vinš - člen LEX o.s.

Článek vyšel v čísle 7/2013 a publikujeme jej s laskavým svolením šéfredaktora časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE.