Z aktuálního čísla 5/2014 časopisu Střelecká revue jsme převzali tento článek:

Střelecká politika na IWA

Výstava IWA je samozřejmě v první řadě o zbraních. Zbraně ale nejsou jen otázkou technologie, ale dotýká se jich také zákonná regulace a to pro držitele zbraní znamená nutnost se angažovat v politice, ať chtějí nebo ne. Proto se na výstavě mezi stánky vystavovatelů zbraní objevují také stánky střeleckých organizací z různých zemí, které návštěvníky informují o současné situaci a vlastních aktivitách.

Letos se ale na výstavě konala i větší akce – sjezd Světového fóra střeleckých aktivit (WFSA), kterého se zúčastnili zástupci organizací hájících práva držitelů zbraní z téměř padesáti zemí.

Světové fórum střeleckých aktivit (WFSA) je mezinárodní nevládní organizace, která reprezentuje držitele, uživatele a výrobce zbraní celého světa. Jejímž účelem je výměna informací a nápadů a poskytování informací, řešení a alternativních návrhů zákonodárcům. V současnosti má padesát členských organizací, k nimž v příštím roce přibude i české sdružení Lex o.s.

Každá konference WFSA má určité nosné téma, kterým letos bylo „Prolomení genderových bariér“ – téma týkající se účasti žen ve střeleckých sportech a v myslivosti a přínosu držení zbraní pro sebeobranu žen. Přinášíme vám ve zkrácené formě některé příspěvky, které přednesly účastnice z různých zemí světa.

Sandra Froman, USA

„Mnoho žen vyrůstalo v domě, kde byly zbraně. Já ne. Pocházím z oblasti zálivu San Francisca v Kalifornii, kde jsou zbraně spíše zavrhovány, takže jsem se s nimi dlouho vůbec nesetkala. Pak ale jednou v noci, když jsem byla doma sama, došlo k vloupání. Slyšela jsem, jak se vetřelec pohybuje po přízemí našeho domu, a říkala jsem si – co budu dělat, jestli přijde i sem? Naštěstí se to nestalo, ale ten zážitek na mne tak zapůsobil, že jsem hned druhý den šla, koupila si pistoli a s pomocí přátel se s ní začala učit zacházet. Postupně jsem se začala účastnit soutěží v akčních disciplínách, a s tréninkem a zlepšováním se mi začalo vracet i sebevědomí a pocit bezpečí, kterým mi ten zážitek s vloupáním dost otřásl.

Myslím, že dost žen má podobné zážitky, nebo je nehodlá zažít – dá se to odhadnout už z toho, že v roce 2006 mělo v USA asi 23 procent žen zbraň nebo bydlelo v domě, kde zbraň byla, zatímco v roce 2012 už to byl dvojnásobek. I v členské základně NRA zaznamenáváme rostoucí příliv žen mladšího i staršího věku. Hlavní motivací žen pro držení zbraní je tradičně sebeobrana, ale stále více žen k nám vstupuje i z politických důvodů, aby přispěly k obhajobě občanského práva na držení a nošení zbraní. S tím se postupně zvyšuje i vliv žen na politiku okolo zbraní.“

Sandra Froman: Členka představenstva americké Národní střelecké asociace (NRA), v letech 2005 – 2007 zastávala funkci předsedy. Má bakalářský titul v ekonomii a doktorát práv z Harvardu. Jako členka NRA hrála klíčovou roli ve vzdělávacím programu „Nebuďte obětí“ a jako instruktorka střelby se soustřeďuje na vzdělávání zejména žen a mladých lidí. Také se osobně angažuje ve zbraňové politice a pomáhala v USA prosadit mnoho zákonů ohledně zbraní, lovu a sebeobrany. Tuto problematiku také často přednáší na různých vysokých školách.

Manuela Schmermund, Německo

„Se střelbou jsem začala už jako dítě, kdy jsem měla vzduchovku. Střelba mne bavila jako sport, který vyžaduje preciznost, trpělivost a disciplínu, a postupně jsem se jí začala věnovat vážněji, už ne jen jako rekreaci a koníčku, ale i závodně. Pak se mi přihodila ta nehoda, a sportovní střelba byla jedna z věcí, které mi pomohly tu událost překonat. Ani na chvíli mne nenapadlo, že bych přestala trénovat. Naopak, právě to, že jsem se nezastavila a pokračovala dál, mi dávalo vnitřní sílu k překonání těch dalších potíží – ten pocit, že těmihle událostmi život nekončí, pokud se po nich člověk sám nezastaví. Postupně jsem se na soutěžích propracovávala vzhůru mezi špičku, a v Athénách jsem konečně dosáhla na to vytoužené olympijské zlato. Sportovní střelba mi dodala odhodlání a sebedůvěru, a já bych ráda poděkovala všem, kdo mi v tom pomáhali a pomohli mi překonat tu těžkou životní situaci a dosáhnout všech těchto úspěchů.“

Manuela Schmermund: Narodila se v roce 1971 a se sportovní střelbou začala ve dvanácti letech. Ve dvaceti letech utrpěla dopravní nehodu, která ji trvale upoutala na invalidní vozík. To ji však nezastavilo v dalším postupu za střeleckou dokonalostí, který ji nakonec dovedl až ke zlaté olympijské medaili ve vzduchové pušce z Athén a stříbrným medailím ve stejné disciplíně z Pekingu a Londýna.

Yasmin Hammerschmidt, Belgie

„Myslivost a lov jsou obory používání zbraní, kde se ženy vyskytují asi nejméně – podle současných údajů jsou mezi lovci asi 2% žen. Většina z nich pochází z mysliveckých rodin, jako například já – lovecký lístek mám od šestnácti let, v naší rodině lovili všichni včetně mé babičky a sourozenců. Ženy, které tohle zázemí nemají, to mají těžší, často u nich pozoruji takový jakoby ostych pronikat do oboru, ve kterém mají muži tak výraznou převahu. Většina žen zvenčí se k myslivosti dostane zase přes muže, například partnery nebo kamarády, kteří se myslivosti sami věnují a vzbudí v nich touhu si to také zkusit. Často je také k myslivosti přivedou jiné aktivity – pro ženy, které mají zálibu v turistice, kempování a jiných outdoorových aktivitách, je často k lovu a myslivosti jen krůček. Bylo by dobré, kdyby se do řad lovců a myslivců podařilo přilákat více žen, protože to dává myslivosti trochu jinou tvář.“

Yasmin Hammerschmidt: Pracuje pro Evropskou federaci loveckých a mysliveckých sdružení (FACE). Jejím úkolem je zajišťovat komunikaci a informovanost členů sdružení, partnerů, legislativců EU, mysliveckých časopisů a široké veřejnosti o činnosti sdružení a o dění v Evropě ohledně lovu a myslivosti.

Theresa Vail, USA

„Začala jsem lovit už jako malá se svým tátou. Postupně jsem zjistila, že mi lov dává pocit sebedůvěry a nezávislosti, o který bych se chtěla podělit s ostatními ženami. Myslím, že je mnoho důvodů, proč by se ženy měly více věnovat střelbě a lovu. Například lov je způsob získávání potravy, která je čistá a přírodní. Pro jiné ženy zase zbraně znamenají bezpečnost – já třeba žiji sama, mnoho žen žije osamoceně nebo dokonce mají rodinu, o jejíž bezpečnost se musí samy starat.

V USA jsou vloupání poměrně častá a ženy potřebují vědět, že se dokážou samy ubránit. Proto chci a snažím se, aby ženy věděly, že je v pořádku, když mají zbraně, když se s nimi učí zacházet a trénují, když se účastní střeleckých soutěží. U nás v USA máme problém, máme u nás mnoho nelegálně držených zbraní, a tak nezasvěcená veřejnost snadno nabývá dojmu, že všechny zbraně jsou špatné. A to není pravda - je to v lidech. Zbraně jsou neutrální, jejich účelem je lidi chránit, ale naneštěstí se často dostanou do rukou lidem, kteří je zneužijí. Proto se snažím ženám vysvětlit, že zbraně jsou OK a pokud je používáte správně, tak vám neublíží, a při sebeobraně a obraně domova mohou být velmi užitečné.“

Theresa Vail: Je jí 23 let a je současnou Miss Kansas. Neodpovídá zrovna tradiční představě modelky: již šest let pracuje v kansaské Národní gardě jako automechanik, má tetování a mezi její koníčky patří střelba, lukostřelba, lov, box a skákání s padákem. Studuje na Kansaské státní univerzitě, jejími hlavními předměty jsou chemie a čínština. Po skončení školu hodlá dále studovat zubní lékařství a stát se dentistou. Na konferenci WFSA převzala ocenění za popularizaci lovu a sportovní střelby.

Text: David KARÁSEK - člen představenstva LEX o.s.

Článek publikujeme s laskavým svolením šéfredaktora časopisu Střelecká revue.

Celé číslo časopisu si můžete též prolistovat v náhledu na Publero: Střelecká revue č. 5/2014.