Nelegální obchod se zbraněmi je negativním společenským jevem, který snižuje bezpečnost společnosti a vytváří zisk organizovanému zločinu. Značnou část černého trhu se zbraněmi představuje pašování zbraní mezi státy, a to jak mezi státy EU, tak i „zvenku“. Proto britská analytická firma CSES na zadání Evropské komise provedla analýzu, která má za úkol vyhodnotit rozsah tohoto jevu a navrhnout, jak by jej komise měla řešit. Jelikož jde o dokument, podle kterého se zřejmě bude odvíjet následná politika Evropské unie vůči zbraním, přinášíme vám jeho stručný výtah – jen stručný, neboť studie má přes dvě stě stran. Proto jsme se soustředili na zásadní poznatky a na ty části, které se nějakým způsobem týkají legálního držení zbraní. Studie čerpá informace zejména z mezinárodních a evropských institucí a ze státních správ jednotlivých členských států EU.

Současný stav

Hlavními zdroji nelegálních zbraní uvnitř EU jsou: reaktivace znehodnocených zbraní, krádeže a vloupání, zašmelení legálních zbraní a jejich odklon na černý trh, zbraně vyřazené z armádní či policejní výzbroje, a úprava expanzních zbraní (plynovek) pro střelbu ostrými náboji. Poměrnou velikost těchto zdrojů nelze určit, podle konzultací s pořádkovými silami jednotlivých států je zřejmě nejčastějším zdrojem reaktivace znehodnocených zbraní. Většina nelegálních zbraní pochází z přeshraničních zdrojů, často mimo území EU. Od roku 1990 byly hlavním zdrojem nelegálních zbraní nejdříve státy bývalé Varšavské smlouvy. Ty poté nahradily státy západního Balkánu, kde byla hlavním zdrojem zbraní válka v Jugoslávii. V poslední době se hlavním zdrojem začíná stávat severní Afrika, ze které zbraně do EU přicházejí stejnými cestami, po kterých se pašují drogy. Zdrojem nelegálních zbraní mohou být i teroristické skupiny, které již ukončily aktivní činnost (např. IRA), ale stále mají velký arzenál, který by se mohl dostat na černý trh. Naopak se nepředpokládá, že by se v dohledné době měl mezi významné zdroje nelegálních zbraní zařadit i jejich tisk na 3D tiskárnách, neboť dostupnost „klasických“ nelegálních zbraní je snazší. Podle informací Europolu je současné množství nelegálních zbraní v EU schopno uspokojit poptávku na černém trhu a zdroje v jihovýchodní Evropě jsou schopny pokrýt jakékoli zvýšení poptávky, které v dohledné době může přijít.

Nejčastějšími a nejnebezpečnějšími uživateli nelegálních zbraní jsou separatistické teroristické organizace, a skupiny organizovaného zločinu zabývající se výnosnými kriminálními aktivitami, jako obchod s drogami, vydírání, prostituce a nelegální migrace.

Samotné pašování zbraní provádí jednotlivci nebo skupiny organizovaného zločinu. Jejich motivem je buď zisk, nebo zbraně hodlají využít k realizaci dalších nelegálních aktivit. U organizovaného zločinu téměř nikdy nejde o hlavní zdroj příjmů, pouze o doplňkovou aktivitu k jiným činnostem, jako obchod s drogami či nelegální migrace. Občas také dochází k případům, kdy si prostředník nelegálního obchodu není vědom své role – například zásilková služba, která přepraví balík, aniž by znala jeho obsah.

Dostupnost střelných zbraní podle studie obvykle nemá souvislost s četností násilných konfliktů a zločinů ve společnosti, má však výrazný vliv na závažnost jejich následků. V tomto kontextu zřejmě příliš nezáleží na celkovém počtu zbraní mezi lidmi, jako spíše v jejich dostupnosti pro ty lidi, u kterých hrozí riziko zneužití zbraně. Klíčovým faktorem je dostupnost zbraně přímo v situaci, kdy hrozí její zneužití. Platí to pro legálně i nelegálně držené zbraně, u nelegálních však více, neboť jejich držitelé jsou náchylnější k jejich kriminálnímu použití a méně dbají na jejich zabezpečení. Odhaduje se, že pašování zbraní je přímo odpovědné za 10 000 úmrtí způsobených střelnou zbraní za posledních deset let (ovšem pokud to přepočítáme na jeden rok a počet obyvatel EU, vyjdou nám dvě úmrtí / milion obyvatel ročně – pozn. red.) Černý trh zbraní by měl být ve srovnání s legálním trhem poměrně malý, nelze to však přesně určit. Rozsah pašování zbraní není možné odhadnout, neboť neexistují žádné spolehlivé indikátory – počet zbraní každoročně odhalených a zabavených jde do tisíců, ale nelze ani odhadnout, kolik kontrabandu odhalení uniklo. Pouze ukradených a ztracených zbraní je v současnosti v EU hlášeno kolem půl milionu, ovšem kolik zbraní přišlo zvenčí nebo bylo nelegálně vyrobeno, to nikdo ani netuší.

Ohledně boje proti pašování zbraní již v současnosti existuje intenzivní spolupráce mezi členskými státy EU a jejich pořádkovými složkami, založená zejména na sdílení informací a společných akcích. Všechny státy mají určité právní předpisy proti nelegálnímu obchodu se zbraněmi. V důsledku rozdílných právních kultur se však tyto předpisy stát od státu liší. Následkem toho jsou stejné činy v různých státech různě stíhány (nebo nestíhány vůbec), také dochází ke komplikacím při sledování a konfiskaci nelegálních zbraní během jejich přepravy. Dalším problémem při potírání nelegálního obchodu se zbraněmi je však také nedostatek zdrojů, neshody v prioritách, nedostatečné vynucování již existujících zákonů a jiné problémy způsobené jinými příčinami než rozdílnou legislativou. Nejslabším místem bezpečnostní politiky ohledně pašování zbraní je vnitřní prostor EU, kde otevřené hranice znesnadňují přehled o pohybu osob a zboží.

Navrhovaná řešení

Studie navrhuje pět možností, jak se EU může angažovat v této problematice.

Nulová možnost – žádná intervence EU. To ovšem neznamená, že se problém nebude řešit; lze předpokládat, že státy v tomto směru budou vyvíjet vlastní aktivity směrem ke zlepšování vzájemné spolupráce. Nicméně EU by tím podle studie mohla zločincům naznačit, že pašování zbraní nepovažuje za závažný přečin.

Možnost 1 – nelegislativní intervence – podpora spolupráce jednotlivých členských států založená na podpoře výměny informací, vývoje speciálních vyšetřovacích technik atp. Sdílení informací se ovšem podle návrhu má týkat nejen ztracených, ukradených a zabavených zbraní, ale i zbraní v legálním držení. Studie zde uznává, že může jít o zásah do práva na ochranu osobních dat, zároveň ale připomíná, že podle Evropského soudního dvora jsou takové zásahy přípustné, pokud jsou v zájmu veřejné bezpečnosti a prevence kriminality. Studie také navrhuje zlepšit přehled nad legálně drženými zbraněmi zavedením kompletních a aktuálních registrů zbraní na úrovni členských států. Dále se zamýšlí nad možností povinného zabezpečení zbraní, připouští však, že může být obtížné toto zavést na celoevropské úrovni. V návrhu se také uvádí, že nelegislativní intervence může (nikoli však nutně) posloužit jako první krok či podpůrná aktivita pro zavedení komplexnější evropské legislativy v budoucnosti.

Možnost 2 – minimální legislativní intervence – posílení mezistátní spolupráce tím, že by některé typy spolupráce měly být povinné, například umožnění přístupu do národní databáze jiného členského státu, nebo sjednocení procedurálních požadavků na určité vyšetřovací techniky (odposlouchávání, sledování zásilek).

Možnost 3 – komplexní legislativní intervence – navržení právně závazného minima ohledně definice trestných činů a jejich sankcí vztahujících se k pašování zbraní a souvisejících přečinů, například zavedení nového trestného činu „Mezistátní převoz zbraně bez povolení“. Součástí reformy by mělo být i snížení potřebné míry zavinění: za činy vztahující se k pašování zbraní by měl být trestný nejen ten, kdo věděl, že porušuje zákon, ale i ten kdo na to měl podezření, nebo to měl předpokládat. Studie zde opět připouští, že jde o zásah do základních práv, zejména do presumpce neviny a práva na obhajobu, ale znovu poukazuje na Evropský soudní dvůr, podle kterého jsou v zájmu potírání kriminality takové zásahy dovolené. Přesto navrhuje toto opatření ponechat na úvaze jednotlivých států, neboť předpokládá, že některé z nich – zejména ty, jejichž právní tradice k trestní odpovědnosti výslovně vyžadují vědomé zavinění – by kvůli tomu mohly vyletět z kůže. Takové předpokládané zavinění by se totiž mohlo vztahovat i na případy, kdy držitel neví, že zbraň je na daném území nelegální (např. pepřový sprej nebo historická zbraň) nebo na situace, kdy se zbraň najde ve vozidle obsazeném více lidmi (např. minibus) a nepodaří se zjistit, kdo ji tam dal.

Možnost 4 – kombinace možností 1,2 a 3.

Studie vyhodnotila všechny možnosti tím způsobem, že odhadla dopad každé možnosti na různé právní a společenské aspekty života v EU, ohodnotila je v rozmezí -5 až +5 bodů a ty pak sečetla. Této metodě by se dalo leccos vytknout – například to, že finanční a ekonomické aspekty byly vyhodnocovány dohromady, ačkoli finanční náklady by se s navyšující regulací určitě zvyšovaly, zatímco ekonomický přínos plynoucí ze snížení kriminality, který to má vyrovnat, je zatím pouze teoretický. Také zmíněné zásahy do základních práv (presumpce neviny, ochrana osobních údajů atd.) by prý byly více než vyváženy větší bezpečností pro všechny, což je podle Evropské charty práv také základní právo. Tudíž i dopad na základní práva byl vyhodnocen v zásadě pozitivně. Není tedy divu, že nejvíce bodů získala možnost č. 4 – komplexní legislativní i nelegislativní intervence Evropské unie. Přitom je zajímavé, že při průzkumu mezi účastníky projektu, tedy právě těmi bezpečnostními složkami, jimž má být intervencí pomoženo, vedla jednoznačně možnost č.1 (podpora dobrovolné spolupráce členských států), zatímco možnost č. 4 (co nejširší intervence EU)sklidila nejnižší podporu.

David Karásek
člen představenstva LEX o.s.

http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/e-library/documents/policies/organized-crime-and-human-trafficking/general/docs/dg_home_-_illicit_fireams_trafficking_final_en.pdf (3,33 MB)