Jedním z témat, kterými se zabývá návrh Evropské komise z minulého roku, bylo řešení označování zbraní, dále jejich znehodnocování a ničení, a také problematika konverze expanzních zbraní a imitací na ostré zbraně. Studii provedla britská poradenská firma Ernst & Young a výsledky vypadají celkem rozumně.

Už směrnice EU o nabývání a držení střelných zbraní z roku 2008 se problematiky dotýká: podle ní se například za střelné zbraně nepovažují zbraně trvale znehodnocené předepsaným postupem, dále zbraně k poplašným a obdobným účelům, které nemohou být použity k jiným účelům, ani předměty, které sice mají vzhled zbraní, ale vzhledem ke konstrukci nebo použitému materiálu je nelze ani po úpravách použít jako střelnou zbraň. Také ke značení zbraní říká, že zbraně musí mít na některé hlavní části umístěno jméno výrobce, zemi nebo místo výroby, sériové číslo a rok výroby (pokud není součástí sériového čísla), nebo jiné obdobné označení.

Občas se však objevují problémy, jejichž příčinou je obecná formulace definic. Například stanovení předepsaného postupu, jímž se má zbraň trvale znehodnotit, byl ponechán na úvaze jednotlivých států. Některé státy k určení tohoto postupu i ke kontrole jeho dodržování přistupují dost laxně, takže zbraně tam znehodnocené policisté nalézali opět ‚zhodnocené‘ u různých kriminálně problematických osob a skupin. Podobná situace je u expanzních zbraní – ačkoli mají být použitelné pouze pro původní účel, některé plynovky a poplašné pistole se k úpravě pro střelbu ostrou municí přímo nabízejí. Napomáhají tomu i mezery ve značení: směrnice neříká, že značení má být na všech hlavních částech zbraně, takže některé státy značí jen jednu. To je pak zdrojem neoznačených hlavních částí, které mohou být použity třeba právě k uschopnění špatně znehodnocené zbraně.

Některé státy – například Česká republika – mají tyto věci dobře ošetřené národní legislativou. To má ale za následek situaci, kdy zmíněné kriminálně problematické osoby a skupiny kupují znehodnocené a expanzní zbraně ve státech s laxnější legislativou a kontrolou a pašují je do sousedních států, což se vzhledem k otevřeným hranicím uvnitř EU dá těžko odhalit.

Studie hodnotí devět různých možností řešení těchto problémů. Některé nedoporučuje vzhledem k předpokládaně vysokým nákladům nebo nízké účinnosti - např. zavedení jednotného evropského značení nebo registraci expanzních zbraní (o jejich zákazu studie ani neuvažuje). K realizaci prostřednictvím novelizace směrnice o nabývání a držení zbraní doporučuje studie tyto návrhy:

Vzájemné uznávání značení zbraní v EU – značení zbraní by se nechalo na členských státech jako dosud, ale novela by upřesnila, že se mají označovat všechny hlavní části zbraně, a předepsala minimální rozsah informací, které má označení obsahovat. Takové označení by pak bylo povinně uznáváno ve všech státech EU (tj. členský stát by mohl vlastní legislativou rozšířit značení používané u vlastních zbraní, ale nemohl by to vyžadovat na zbraních vyrobených jinde). Studie doporučuje vzít jako základ značení používané v C.I.P., které tyto podmínky splňuje a navíc ho mnoho států EU už používá, a na přesné formě novely spolupracovat se státními zkušebnami zbraní.

Harmonizace předpisů o znehodnocování a ničení zbraní – upřesnění, jaké podmínky musí zbraň splňovat, aby byla považována za trvale znehodnocenou nebo zničenou, a kdo to má kontrolovat. Kromě toho ale tento bod také navrhuje, aby znehodnocené zbraně byly dále sledovány, tj. aby nebyly vyřazovány z evidence a jejich držitelé měli povinnost hlásit policii prodej nebo převod zbraně. Doufejme, že toto se ještě upraví, protože pokud je zbraň skutečně poctivě znehodnocena, mělo by to být zbytečné.

Harmonizace předpisů o expanzních zbraních a replikách – obdoba předchozího bodu, tedy upřesnění, jaké podmínky musí splňovat expanzní zbraň nebo maketa zbraně, aby byla považována za neschopnou úpravy pro střelbu ostrými náboji. Podmínky by měly být založeny zejména na použitém materiálu, možnosti odstranit základní části zbraně, velikosti základních částí zbraně a podobně – při definici těchto podmínek studie doporučuje spolupracovat s odborníky ze státní správy a zbrojního průmyslu. Na plnění těchto podmínek by měly dohlížet státní zkušebny zbraní, a studie při dohledu doporučuje využívat spíše metody homologace než kusového ověřování.

Zdokonalení sběru dat a výměny informací – studie doporučuje ve spolupráci s výrobci, popřípadě zkušebnami sbírat data a vytvářet statistiky týkající se počtu a typů znehodnocených zbraní, expanzních zbraní a maket zbraní, a také počtů trestných činů spáchaných tímto typem zbraní. Dál navrhuje sledovat vývoj technologie výroby zbraní, například technologii 3D tisku.

David Karásek
člen představenstva LEX o.s.

http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/e-library/documents/policies/organized-crime-and-human-trafficking/general/docs/dg_home_ia_firearms_deactivation_final_en.pdf (2,64 MB)