Dnešního dne jsme obdrželi e-mail s tímto poděkováním:
Vážení,
dovolte mi poděkovat Vám - známým i neznámým - za velkou podporu, kterou vyjadřujete mému synovi Václavu Houšteckému.
Mnozí z Vás sledují tento případ od jeho počátku v létě 2006. Dlouhé a neuvěřitelné soudní martyrium, které skončilo odsouzením Václava na čtyři roky do věznice s ostrahou a jeho uvězněním.
Nechci psát o událostech, které naprosto otřásly mou vírou ve vymahatelnost práva v naší zemi. Vy patříte mezi ty, kteří jsou s nimi seznámeni.
Počátkem letošního roku jsem se rozhodla požádat o milost prezidenta republiky. Během několika dní se k žádosti připojilo více než 500 signatářů, 15 osob podalo samostatné žádosti jménem svým a svých rodin. Když byla žádost zamítnuta, byl to můj syn, kdo mě utěšoval s odkazem na to, že nejpodstatnější je, že se za nás postavilo tolik slušných lidí.
Lidí, kterým záleží i na jim třeba neznámém člověku a nenechává je lhostejnými, jak bezprecedentním způsobem ovlivnila soudní mašinerie jeho život.
Ve vězení tráví již 21. měsíc - těžko si my „venku“ umíme představit, jaký je to život a jak jinak tam plyne čas. Přesto se můj syn staví k situaci statečně a snaží se „vydržet“ - velkou pomocí mu v tom jsou kontakty a projevy zájmu z venku. Více než 90 gratulací a pozdravů, které mu přišly právě od mnohých z Vás k jeho letošnímu svátku, měly pro něj i pro mě obrovskou cenu. Slova podpory byla pro Václava velmi povzbudivá. Dlouho mu prý nic takhle „nezvedlo náladu“. Po dlouhé době měl z něčeho viditelnou radost. Mám Vám vyřídit jeho upřímné díky.
A ještě jednou Vám chci moc poděkovat já. Není toho mnoho, čím můžu Vaškovi ulehčit jeho těžkou situaci. O to více si vážím všech, kteří k tomu dokáží přispět.
V těchto dnech čekáme na výrok Ústavního soudu, který by měl rozhodnout na základě stížnosti podané v říjnu minulého roku.
Kéž by se nám díky němu mohla vrátit víra v právo.
S úctou Jaromíra Houštecká
Vše o případu Václava Houšteckého, střelce z Krušných hor, naleznete zde: