Polsko: mírné uvolnění šroubů

Dlouho patřila zbrojní legislativa Polské republiky k nejrestriktivnějším v Evropě a pro soukromé osoby bylo velmi těžké se k vlastní střelné zbrani dostat. To ovšem zdaleka neznamenalo, že by se v Polsku nestřílelo!

Ve zbraňové kultuře této země hrály (a dosud hrají) velikou roli všelijaké sportovní střelecké kluby, kluby vojáků v záloze a podobné organizace, zhusta dotované ze státního rozpočtu skrze policii nebo armádu, jejichž členové se v rámci klubové činnosti věnují střelbě z klubových zbraní. Pokud ale někdo chtěl střílet ze zbraní, které kluby nenabízely, chtěl zbraň i vlastnit, případně ji i k ochraně zdraví, života a majetku držet, narážel téměř vždy na odmítnutí. To se ale nedávno alespoň částečně změnilo.

Argument evropského práva

V roce 2011 polský parlament přijal a prezident podepsal významnou novelu zákona o zbraních a střelivu (Ustawa o broni i amunicji), která měla, alespoň podle některých polských publicistů, přiblížit do té doby silně restriktivní polské zákony „liberálnímu evropskému právu“. Že to s univerzální liberálností napříč státy EU leckdy není tak horké, ukázaly už předchozí díly tohoto seriálu, ale pokud pro jednou argumentace Evropskou unií přispěla u našich severních sousedů k dobré věci, budiž.

Na rozdíl od smutné zkušenosti v jiných zemích, kde jsou často legislativně aktivnější odpůrci zbraní, se v Sejmu (dolní komoře polského parlamentu) přípravy novely chopilo několik poslanců, kteří sami aktivně střílejí. A na výsledku to bylo výrazně znát. Po vzrušených debatách, během nichž musely být některé až příliš liberální návrhy zase staženy, prošel Sejmem nový zákon překvapivě rychle a hladce – bez hlasů proti a bez zdržení se hlasování. Problémy nenastaly ani v dalších krocích legislativního procesu, a tak mohla novela vstoupit v platnost.

Základem je povolení

Zákon Dz.U.04.52.525 O broni i amunicji z 21. května 1999 ve znění pozdějších předpisů tedy upravuje podmínky pro nabývání a držení střelných a některých dalších zbraní (oddíl 2), dovoz, vývoz a převoz zbraní přes území Polské republiky (oddíl 3), provozování střelnic (oddíl 4) a kárné předpisy ve vztahu ke zbraním (oddíl 5). V tomto článku nás budou zajímat především podmínky nabývání, držení a nošení.

Základní povinností každého zájemce o vlastnictví zbraně v Polsku (krom zvláštních případů, kde zákon stanoví jinak) je opatřit si od příslušných orgánů povolení na zbraň (pozwolenie na broń). Toto povolení vydá příslušný útvar policie podle místa bydliště. Výjimka platí pouze u vojáků z povolání, kterým povolení vydává příslušný velitel vojenské policie.

Znehodnocené zbraně a „pneumatické“ zbraně (tj. vzduchové a plynové s úsťovou energií přesahující 17 J) se nabývají volně a drží po povinné registraci na základě registrační karty zbraně, kterou vydá tentýž orgán. Povolení na zbraň i registrační karty na znehodnocené a pneumatické zbraně se vydávají na dobu neurčitou.

Omezení policejní zvůle

Hlavní pozitivum, které novela z roku 2011 přinesla, spočívá v omezení policejní zvůle při povolovacím řízení. Dosavadní právní úprava totiž měla jen velmi vágní formulaci ve smyslu, že policie vydá povolení, „pokud neexistují okolnosti, které by vydání zabraňovaly“, což bylo možné vykládat – a také se tak zhusta dělo – velice „gumově“ v neprospěch žadatelů o povolení. Nyní je odmítnutí žádosti vázané výhradně na vážné důvody, kdy by držení zbraně mohlo představovat nebezpečí pro samotného držitele nebo pro veřejný pořádek a bezpečí.

Povolení na zbraň je možné žádat z důvodu osobní ochrany, ochrany osob a majetku, provozování lovu, sportu, historických rekonstrukcí, ze sběratelských nebo památkových důvodů a pro výuku či výcvik. Žadatel o povolení na zbraň musí dokládat potřebu ve shodě s deklarovaným důvodem. U prvních dvou kategorií, tedy u osobní ochrany a ochrany osob a majetku, zákon vyžaduje doložení „stálého, reálného a většího než obvyklého“ ohrožení. U provozování lovu je zapotřebí dokládat lovecké povolení podle příslušných předpisů a u ostatních zájmových důvodů členství v příslušné organizaci sportovních střelců, reenactorů (lidé, kteří se baví rekonstrukcemi historických bitev) nebo sběratelů. Povolení z „památkových“ důvodů se vztahuje na situace, kdy je zbraň nabyta prostřednictvím dědictví, darováním nebo jako ocenění.

Na sebeobranu jen krátké zbraně

Pro osobní ochranu smí držitel povolení nabývat ze střelných zbraní (pouze) pistole a revolvery na střelivo s centrálním zápalem v rážích od 6 do 12 mm, mimo to pak ještě elektrické paralyzéry nad 10 mA a zbraně vystřelující obranný plyn (ruční obranné spreje povolení nepodléhají).

Kategorie ochrany osob a majetku, která je ovšem určená především pro výkon zaměstnání či povolání a ne pro soukromé osoby, umožňuje navíc i nabývání signálních zbraní, samopalů, opakovacích pušek do ráže 12 a samočinných útočných pušek v rážích 5,45 – 7,62 mm.

Pro sportovní střelbu je možné nabývat zbraně s drážkovaným vývrtem hlavně na střelivo s okrajovým zápalem do ráže 6 mm a na střelivo s centrálním zápalem do ráže 12 mm, zbraně s hladkým vývrtem hlavně bez omezení ráže a zbraně černoprachové.

Liberálně se po novele polský zbrojní zákon staví i k těm, kteří se věnují rekonstrukcím historických bitev. Jako jediní civilisté mimo kategorii ochrany osob a majetku mohou vlastnit i zbraně, které střílí plně automaticky, jakkoliv tyto musí být samozřejmě (podobně jako u nás) upravené tak, aby vylučovaly střelbu „ostrými“ náboji.

S typicky polskou národní hrdostí se v diskuzích o této úpravě zákona, alespoň podle pana Lewandowského z Nadace pro rozvoj střelectví v Polsku, jako argument pro liberalizaci používala skutečnost, že při oblíbených rekonstrukcích Varšavského povstání se používané zbraně musely zvlášť na tuto událost dovážet z Česka nebo ze Slovenska, protože domácí nebyly povolené.

Nutná návštěva psychologa

O možnosti nošení zbraně rozhoduje tentýž orgán, který vydává povolení na zbraň a případné povolení k nošení se vyznačí do legitimace držitele zbraně. Pokud někdo drží zbraně ze sběratelského nebo památkového důvodu, nošení obvykle není možné. Zvláště nebezpečné zbraně, tedy samočinné, osazené tlumičem, nedetekovatelné při kontrole zavazadel nebo maskované za jiné předměty, by bylo možné nabýt pouze na základě zvláštního povolení obdobného naší výjimce.

Povolení na zbraň se nevyžaduje u palných zbraní s „odděleným nabíjením“ (tj. kde je výmetná látka a střela nabíjena separátně) vyrobených před rokem 1885 a u jejich replik, u signálních zbraní do ráže 6 mm, znehodnocených zbraní, vzduchovek, zbraní používajících elektrický impulz pod 10 mA, ručních metačů obranného plynu a v několika dalších specifických případech (např. použití signální zbraně k přivolání pomoci nebo jako startovací zbraně při sportovním závodě).

Zbraně musí být nejpozději do pěti dnů od nabytí registrovány na příslušném policejním oddělení. To zaznamená zbraň podléhající povolení do legitimace držitele zbraně, případně vydá registrační kartu pro zbraň znehodnocenou nebo pneumatickou.

Pro znehodnocené zbraně je jedinou podmínkou dosažení 18 let věku. U zbraní pneumatických se k tomu ještě pojí požadavek bezúhonnosti a podmínka, že není možné registrovat zbraň někomu, kdo „vykazuje nepochybné narušení psychologických funkcí“. U zbraní podléhajících povolení je podmínek pochopitelně více – minimální věk je stanoven na 21 let, vylučující jsou některá psychická onemocnění specifikovaná zvláštními předpisy, nadměrné užívání alkoholu a jiných omamných látek a překážkou je i pobyt mimo území Polské republiky.

Spolu s žádostí o povolení na zbraň nebo spolu s registrací pneumatické zbraně je třeba předložit lékařský a psychologický posudek, že osoba může zbraní bezpečně disponovat a nepatří do jedné ze zmíněných vyloučených skupin. U osobní ochrany a ochrany osob a majetku se takový posudek musí obnovovat každých pět let. Při podávání žádosti o povolení na zbraň se musí navíc dokladovat ještě absolvování zkoušky před policejní odbornou komisí, která ověřuje znalost legislativy a bezpečné manipulace se zbraní.

Spor o baseballové pálky

Zajímavé je v polském zákoně o zbraních vymezení chladných zbraní, které jsou tímto zákonem také regulovány. Jde o čepele ukryté v předmětech, které nemají vnější vzhled zbraní (tj. například kord v holi), boxery, nunčaky, hole z těžkého a tvrdého materiálu a hole „imitující baseballovou pálku“.

Zejména poslední zmíněná definice vyvolávala často spory o výklad a musel se jí 24. července 2001 zabývat dokonce polský Nejvyšší soud. Ten ve svém rozhodnutí (I KZP 10/01) konstatoval, že ačkoliv zmíněná formulace je poněkud paradoxní, protože je-li regulováno něco, co napodobuje baseballovou pálku, tak by podle prostého jazykového výkladu tím spíše měla být regulována i sama baseballová pálka, nebylo úmyslem zákonodárce zasahovat do provozování sportu, a tudíž „originální“ baseballové pálky jsou nadále pouze sportovním náčiním a nespadají pod působnost zákona o zbraních.

Na polských diskuzních fórech lze k tomu nalézt i neformální doporučení, které ostatně není na škodu ani v jiných zemích – chcete-li pro osobní obranu v autě vozit baseballovou pálku, přidejte si k ní i rukavici a míček…

ThDr. Petr Jan Vinš - člen LEX o.s.

Článek vyšel v čísle 5/2013 a publikujeme jej s laskavým svolením šéfredaktora časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE.