Přepis prvního čtení návrhu poslanců Romana Váni, Milana Chovance, Igora Jakubčíka, Zuzky Bebarové Rujbrové, Bronislava Schwarze a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. /sněmovní tisk 1021/

Ing. Karel Psohlavec (26) vystudoval Vysoké učení technické v Brně a jeho hlavním koníčkem jsou zbraně, tedy především ty dlouhé. Podělil se s námi o některé dojmy z pobytu na Novém Zélandu.

Dne 14. března 2017 totiž schválil Evropský parlament směrnici Evropské komise, která v celé EU výrazně omezí vlastnictví a režim nakládání se všemi typy doposud legálních zbraní v rukou slušných a zákona dbalých občanů.  Zkrátí se platnost zbrojního průkazu z 10 na 5 let, omezí se ZP pro mladé sportovce a myslivce do 18 let, všechny již znehodnocené zbraně visící na stěnách se budou muset registrovat, jakož i primitivní předovky na černý prach, dále všechny obyčejné a doposud volně držené poplašné a signální zbraně. Doposud všechny bezproblémové samonabíjecí zbraně na zbrojní průkaz, do kterých existuje zásobník s větší kapacitou, než bude směrnicí dovoleno, se rovnou stanou nebo mohou stát zakázanými (pokud bude do nich zakázaný zásobník vložen), případně je bude možné vlastnit pouze dočasně...

Návrh novely směrnice o nabývání a držení zbraní byl i přes odpor českých a dalších europoslanců schválen Evropským parlamentem v restriktivní podobě. Ještě ho sice musí schválit Rada EU, ale jelikož Parlament směrnici schválil v podobě navržené Radou, nelze očekávat, že by nastaly nějaké další změny. Následovat bude zveřejnění ve Věstníku EU, pak začne běžet lhůta 15 měsíců na implementaci – tedy zavedení nových omezení do právního řádu. Jaké jsou tedy možnosti?

V poslední době z médií dostáváme často dotazy na jednání kolem směrnice o zbraních a její následky. Proto jsme některé dotazy vybrali a odpovídáme na ně veřejně.

na následujících řádcích se nyní pokusím, jako mnozí další v této době, vyjádřit k navrhované změně ústavního zákona, která nyní zahájila cestu legislativním procesem ve formě poslaneckého návrhu, a která se týká práva nabývat a držet zbraň. Návrh vyvolal řadu vpravdě extrémních reakcí, ať už ze strany zastánců, tak zejména ze strany odpůrců navrhované změny. Já navrhovanou změnu podporuji a tímto textem se pokusím otupit ostří vyhrocených nálad, které nyní návrh provázejí.

Před nedávnem byl ve výboru IMCO schválen návrh změny Směrnice 2008/51/ES o nabývání a držení zbraní, který bude v březnu projednáván na plénu Evropského parlamentu. O postupu vyjednávání a schvalování tohoto návrhu jsme mluvili se stínovou zpravodajkou za frakci ALDE, českou europoslankyní Ditou Charanzovou.

Před patnácti lety, 6. února 2002, byl Poslaneckou sněmovnou schválen dnešní zákon č.119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, kterým bylo v České republice de facto uzákoněno právo na držení a nošení zbraní.

Při velké medializaci navrhované změny ústavního zákona se objevilo mnoho názorů a připomínek ohledně to, jestli je změna potřeba, jestli neuškodí a jak by vlastně měla v praxi vypadat. Nebude snad na škodu, když také napíšeme, jak celou věc vnímáme my – když už jsme ti občané, kterých se to týká.

Jeden z našich příznivců, který se problematikou držení zbraní zabývá velmi podrobně a má znalostní přesahy i do související legislativy, nám poslal článek na téma současné medializace a názorů kolem změny ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Jeho postřehy rozhodně stojí za přečtení.

Roztrhl pytel se články o tom, jak prý chce Ministerstvo vnitra prosadit, aby občané „mohli střílet teroristy“, „mohli nosit zbraně na veřejnosti“ a podobně. Kritici vehementně naznačují, že s takovou „šílení střelci“, pomstychtiví sousedé, různí extremisté či i jen paranoici vezmou zbraně – nebo jim dokonce budou rozdány státem! – a vyrazí do ulic střílet své spoluobčany po stovkách. Jenže kdokoli takové věci tvrdí se zjevně vůbec neobtěžoval přečíst to, co kritizuje.