Před patnácti lety, 6. února 2002, byl Poslaneckou sněmovnou schválen dnešní zákon č.119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, kterým bylo v České republice de facto uzákoněno právo na držení a nošení zbraní.

Při velké medializaci navrhované změny ústavního zákona se objevilo mnoho názorů a připomínek ohledně to, jestli je změna potřeba, jestli neuškodí a jak by vlastně měla v praxi vypadat. Nebude snad na škodu, když také napíšeme, jak celou věc vnímáme my – když už jsme ti občané, kterých se to týká.

Jeden z našich příznivců, který se problematikou držení zbraní zabývá velmi podrobně a má znalostní přesahy i do související legislativy, nám poslal článek na téma současné medializace a názorů kolem změny ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Jeho postřehy rozhodně stojí za přečtení.

Roztrhl pytel se články o tom, jak prý chce Ministerstvo vnitra prosadit, aby občané „mohli střílet teroristy“, „mohli nosit zbraně na veřejnosti“ a podobně. Kritici vehementně naznačují, že s takovou „šílení střelci“, pomstychtiví sousedé, různí extremisté či i jen paranoici vezmou zbraně – nebo jim dokonce budou rozdány státem! – a vyrazí do ulic střílet své spoluobčany po stovkách. Jenže kdokoli takové věci tvrdí se zjevně vůbec neobtěžoval přečíst to, co kritizuje.

Minulé úterý proběhlo ve výboru IMCO evropského parlamentu slyšení, ve kterém zpravodajka Vicky Ford informovala členy výboru a veřejnost o stavu jednání v trialogu ohledně zbraňové směrnice. Ne každý měl možnost to sledovat, proto přinášíme stručný souhrn.

Vážení střelci,
vaše legálně držené zbraně jsou zejména díky fanatickému tlaku nikým nevolené Evropské komise ve vážném ohrožení.

LEX - sdružení na ochranu práv majitelů zbraní a řada jeho partnerů dělá vše pro to, abychom naše společné zájmy uhájili. Čím mohutnější však bude reakce střelecké veřejnosti, tím větší šance, že se nám naše zájmy podaří uhájit. Níže najdete klíčové informace o problematice a jak se zapojit do tlaku na EU struktury i české politiky. Udělejte i vy osobně něco pro své zbraně!

Ve středu se v Evropském parlamentu v Bruselu konala akce, která může představovat výrazný mezník v evropském pojetí práva na držení zbraní. Konferenci pořádalo mezinárodní sdružení Firearms United (jehož součástí je také LEX) za podpory tří velkých parlamentních frakcí Evropští konzervativci a reformisté (ECR), Aliance liberálů a demokratů (ALDE) a Evropská lidová strana (EPP). V sálu se sešlo přes dvě stovky zástupců držitelů zbraní z celé Evropy. Předmětem konference samozřejmě byla evropská Směrnice o nabývání a držení zbraní. Nebudu podrobně vypisovat, co vše bylo řečeno – to si může každý poslechnout ze záznamu i s českým překladem. Soustředím se na podstatné body.

Evropská Směrnice o zbraních vstupuje do závěrečné fáze – tzv. trialogu. Jde o jednání mezi Evropskou Radou a Evropským Parlamentem za účasti Evropské Komise o výsledné podobě Směrnice.

Mgr. Miloslav Jančík je advokát, který má s obhajováním sebeobranných situací bohaté zkušenosti. Mimo jiné obhajoval i Pavla P. z Olomouce v záležitosti, o které se můžete dočíst v tomto Speciálu SR. Zeptali jsme se, jakou úlohu vlastně má obhájce v případech nutné obrany.

Jak asi víte, předminulý týden odhlasovala Rada EU svůj nepříliš liberální návrh na novelizaci Směrnice o nabývání a držení zbraní. Druhá legislativní větev je Evropský parlament, kde je garančním výborem IMCO (Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele. Ten s návrhem Komise nebyl příliš spokojen, což se projevilo i na množství pozměňovacích návrhů – sešlo se jich přes 850. Vzhledem k tomu, že nelze hlasovat o každém návrhu (to by tam byli až do Vánoc) a že mnoho návrhů bylo shodných nebo velmi podobných, tým zpravodajky návrhu „zkomprimoval“ těchto 850 pozměňovacích návrhů do několika okruhů, o kterých se bude hlasovat 14. července.

Asi už víte, že Rada EU schválila návrh na novelizaci Směrnice o nabývání a držení zbraní, který předložilo nizozemské předsednictví Rady. Raději hned na úvod napíšu, že toto NENÍ finální schválení, po kterém by Směrnice začala rovnou platit. Platit začne teprve tehdy, pokud ji po Radě schválí také Evropský parlament, kde se stále projednává. Přesto jde o závažný mezník, neboť schůze Rady ministrů je vrcholným rozhodovacím orgánem Rady EU, na jejichž rozhodnutí už nižší orgány nesmějí nic měnit.