V poslední době je u mnoha politiků velmi v módě obviňovat pracovníky ministerstva vnitra, že „nedokázali“ nebo „nebyli schopni“ vyjednat podobu směrnice o zbraních, která by pro Českou republiku byla přijatelná. Podle zpráv, které máme (a díky mezinárodní spolupráci je máme z mnoha zdrojů) také víme, jak ta jednání vypadala: žádné férové jednání o reálných problémech - Komise podporovaná kartelem velkých západních států tlačila na zbytek států, aby přijaly její politicky motivované návrhy, které neřeší reálné problémy, pouze vytvářejí Komisi aureolu ochránce před zlými zbraněmi.

na následujících řádcích se nyní pokusím, jako mnozí další v této době, vyjádřit k navrhované změně ústavního zákona, která nyní zahájila cestu legislativním procesem ve formě poslaneckého návrhu, a která se týká práva nabývat a držet zbraň. Návrh vyvolal řadu vpravdě extrémních reakcí, ať už ze strany zastánců, tak zejména ze strany odpůrců navrhované změny. Já navrhovanou změnu podporuji a tímto textem se pokusím otupit ostří vyhrocených nálad, které nyní návrh provázejí.

Před nedávnem byl ve výboru IMCO schválen návrh změny Směrnice 2008/51/ES o nabývání a držení zbraní, který bude v březnu projednáván na plénu Evropského parlamentu. O postupu vyjednávání a schvalování tohoto návrhu jsme mluvili se stínovou zpravodajkou za frakci ALDE, českou europoslankyní Ditou Charanzovou.

Před patnácti lety, 6. února 2002, byl Poslaneckou sněmovnou schválen dnešní zákon č.119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, kterým bylo v České republice de facto uzákoněno právo na držení a nošení zbraní.

Jelikož se v médiích začínají šířit určité fámy ohledně pozice České republiky ve vztahu k návrhu Evropské směrnice o zbraních, cítíme povinnost tyto fámy vyvrátit.

Někteří politici tvrdí, že na posledním jednání Evropské rady (schůze stálých zástupců v Bruselu) zástupci České republiky souhlasili s navrhovanými omezeními legálního držení zbraní. Není to pravda, zástupci České republiky hlasovali proti návrhu a své námitky nechali oficiálně zaprotokolovat.

Při velké medializaci navrhované změny ústavního zákona se objevilo mnoho názorů a připomínek ohledně to, jestli je změna potřeba, jestli neuškodí a jak by vlastně měla v praxi vypadat. Nebude snad na škodu, když také napíšeme, jak celou věc vnímáme my – když už jsme ti občané, kterých se to týká.

Jeden z našich příznivců, který se problematikou držení zbraní zabývá velmi podrobně a má znalostní přesahy i do související legislativy, nám poslal článek na téma současné medializace a názorů kolem změny ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Jeho postřehy rozhodně stojí za přečtení.

Roztrhl pytel se články o tom, jak prý chce Ministerstvo vnitra prosadit, aby občané „mohli střílet teroristy“, „mohli nosit zbraně na veřejnosti“ a podobně. Kritici vehementně naznačují, že s takovou „šílení střelci“, pomstychtiví sousedé, různí extremisté či i jen paranoici vezmou zbraně – nebo jim dokonce budou rozdány státem! – a vyrazí do ulic střílet své spoluobčany po stovkách. Jenže kdokoli takové věci tvrdí se zjevně vůbec neobtěžoval přečíst to, co kritizuje.

Čas trhl oponou a změněn svět. Asi tak by se stručně slovy nesmrtelného Shakespeara dal charakterizovat letošní rok. Změnilo se doslova všechno. Z regionálního spolku čítajícího cca 2000 spřízněných duší se stal globální hráč té tzv. „zlé zbrojní lobby“ čítající dnes skoro 5000 aktivních členů. Ano, hovořím o LEX...

LEX z.s. vítá návrh ministerstva vnitra na změnu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Návrh samozřejmě nevnímáme jako oprávnění civilistů suplovat práci bezpečnostních složek, vyjma vymezených případů nutné obrany a krajní nouze. Zahrnutí držitelů legálních zbraní do koncepce vnitřní bezpečnosti ale může přidat dodatečnou ochranu pro tzv. "měkké cíle", tedy shromáždění lidí bez bezprostřední ochrany, kde mohou teroristé napáchat velké škody i během těch několika minut, než bezpečnostní složky dorazí na místo činu. V takové situaci může civilní obránce zachránit mnoho životů třeba i jen tím, že útočníka zdrží. Zahrnutí legálního držení zbraní do koncepce vnější obrany pak umožňuje širší spolupráci střeleckých organizací s obranou, zejména na poli výcviku záloh a využití dobrovolného potenciálu obyvatelstva.