Toto není první blog, který píšu kvůli nějakému článku v novinách, a bohužel to asi nebude ani ten poslední. Bohužel se zas a znovu potvrzuje, že jak novináři tak jimi oslovení odborníci se nerozpakují plácnout do článku cokoliv je napadne. Nenamáhají se ani s běžnými uvozovacími frázemi jako „podle mého soudu“ či „já si myslím“. Proč taky, co je psáno, to je přece dáno… Na Seznamu jsem si včera všiml odkazu na tuhle novinku od Novinek.cz.

  Vážení čtenáři, milí přátelé, Střelecká revue vstupuje do stěží uvěřitelného 45. ročníku své existence. Ještě méně uvěřitelné je, že má i čtenáře, kteří zůstali tomuto „svému“ časopisu věrni od jeho samotného založení. Není jich úplně málo a jistě to nedělají z pouhé nostalgie.

Posledních pár dnů pozoruji aktivitu v médiích. Bohužel se mi zas a znovu potvrzuje pravda, že média námi jednoduše manipulují. Teď je otázka, jestli je to prosté diletantství nebo jestli se někdo snaží v lepším případě vydělat peníze vařením senzací či v horším případě úmyslně manipulovat veřejné mínění… Největší senzací je samozřejmě masakr v Newtownu. Je to stejné jako s jinými masakry - média se předhání v produkci článků na téma: „Jak jsou ti Američané hloupí, vždyť přece stačí zakázat zbraně.“ Musí se také...

21. prosince 2012 - Čtyři miliony matek, otců, synů a dcer sdružených v National Rifle Association (Národní střelecké asociaci - NRA) se připojili ke zděšení, rozhořčení, smutku a upřímným modlitbám za rodiny v Newtownu ve státě Connecticut... rodiny, které nevýslovným zločinem utrpěly těžko pochopitelnou ztrátu. Z úcty k těmto truchlícím rodinám a do té doby, než budou známa fakta, se NRA zdržela všech komentářů.

"Ano!!!", říkají politici. "Ano!!!", burcují novináři. "Ano!!!", volá veřejnost. Je třeba okamžitě jednat!

V letech 1990 - 1996 našem území stále ještě platil zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, byť částečně novelizovaný v tom smyslu, aby byl přístup ke zbraním umožněn širšímu okruhu osob za splnění určitých zákonných podmínek. Na vydání zbrojního průkazu však stále nebyl právní nárok. Od 1. 3. 1996 byl tento zákon nahrazen novým zákonem  č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který byl nejpropracovanějším právním předpisem v dějinách právní úpravy na úseku zbraní a střeliva v českých zemích, a který byl i zároveň velmi liberální vůči držitelům zbraní. Zavedl mimo jiné...

Každého z nás zasáhly zprávy o této mnohonásobné tragédii a hluboce soucítíme se všemi pozůstalými, zejména však s rodiči zastřelených dětí. Nikdo z nás si nepřeje, aby se takové události stávaly. Volání po zákazu tzv. „útočných zbraní“, o kterém se v souvislosti s tímto činem uvažuje, je však jen populistickým opatřením, které může sice uklidnit veřejnost a dát politikům...

Další masakr a další a další hlasy po zákazech a odsuzování násilí mě vedly k napsání pár myšlenek, které by se do jednoho uceleného článku dávaly složitě, takže to vezmu bod po bodu. Budu se sem snažit napsat ty nejčastější myšlenky, které jsem z médií nebo ze svého okolí zaznamenal a stručně na ně reagovat.

Všichni držitelé zbraní a podnikatelé v oboru určitě mají (nebo by měli mít) alespoň obecné povědomí o české zbraňové legislativě. O míře liberálnosti zákona o zbraních a střelivu se vedou permanentní polemiky. Ale jak vypadají zbraňové zákony v dalších zemích? O tom bude náš nový seriál, který začínáme situací ve Švýcarsku.

Scénka jako vystřižená z hororu či detektivky. Žena jde ve tmě sama domů. Okolí si moc nevšímá. Najednou slyší za sebou kroky, které se postupně zrychlují...