Málokoho asi překvapí, že české a slovenské zbraňové zákonodárství si jsou velmi podobné. Před rokem 1993 platil v obou částech tehdejší federace zákon č. 147/1983 sb. O zbraních a střelivu, který ideově navazoval na ještě poměrně stručný zákon č. 162/1949 sb. Otázku zbraňové legislativy sice poprvé hlouběji propracovával, byl ale zejména požadavkem...

Lze či nelze uschovávat 20ks zbraní ve dvou či více certifikovaných schránkách/skříních, namísto jedné na 20ks? Případně lze tak postupovat i nad oněch 20ks?

Potřeboval bych poradit s problémem který se týká registrace zbraně a vydání průkazu zbraně. Dle zkušeností na jednotlivých odděleních policie dochází k následujícím situacím:

1) při registraci zbraně je nabývajícímu vystaven průkaz zbraně na počkání - ideální stav.
2) při registraci je nabývajícímu odebráno oznámení o nabytí vlastnictví, nákupní povolení a sdělen termín kdy si má přijít vyzvednout hotový průkaz zbraně - dotyčný odchází v podstatě bez jakéhokoliv dokladu (v případě, že kupní smlouva byla ústní) se zbrani domů.

Informace o oprávnění držitele zbrojního průkazu skupiny E nosit zbraň k ochraně života, zdraví nebo majetku v lese, na honebních pozemcích.

Dnes vychází číslo 3/2013 časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE, ze kterého jsme převzali tento zajímavý článek: Mezi českým a rakouským zbraňovým právem je možné nalézt celou řadu shod a podobností. Jdou nejen na vrub jednotící síle EU, ale z větší části i společné právní tradici ještě z dob Rakousko-Uherska. Rozhodně platí, že rakouské zbraňové zákony jsou spíše bližší českým než drakonickým německým. V některých ohledech je rakouské zbraňové právo dokonce ještě liberálnější, než naše.

Na tiskové konferenci ze dne 14. 1. 2013 bylo prezentováno vyhodnocení vývoje bezpečnostní a dopravní situace v Olomouckém kraji za rok 2012. Dále byly prezentovány činnosti Odboru cizinecké policie, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál a Oddělení psychologických služeb.

Jak postupovat při úmrtí držitele zbraně, dědění a úschova zbraně

Zbraňová legislativa našich západních sousedů patří dlouhodobě k nejpřísnějším v Evropě. Má to své historické důvody. Po první světové válce došlo v návaznosti na Versailleskou smlouvu k masivnímu odzbrojení civilního obyvatelstva. V roce 1928 byla poprvé zavedena státní povolení k držení a nošení zbraně a začalo být požadováno prokázání spolehlivosti a potřeby (jakkoliv bylo za důvodnou potřebu v této době uznáváno třeba i to, že je člověk automobilista a často projíždí opuštěnou krajinou).

Jako kluk jsem sbíral leccos. Známky, odznaky, citáty slavných osobností, dokonce (ač z nekuřácké rodiny) krabičky a kartony od cigaret. Na tuto sbírku jsem byl zvlášť pyšný. Cenné úlovky mi vozil hlavně soused – „tirák”, takže jsem v době hluboké normalizace vlastnil i spoustu kousků západní provenience.

Přinášíme vám informace o švýcarské zbraňové legislativě, které nejsou běžné dostupné v češtině. Text byl převzat z publikace Cestování se zbraní na území na území Německa, Rakouska, Švýcarska a Lichtenštejnska, jejímž autorem je David Hanuška a kterou vydalo Nakladatelství Leges, s. r. o. Nakladatelství a autorovi knihy děkujeme za laskavé svolení k uveřejnění tohoto textu.