Předně se Vám všem, kteří budete číst tyto řádky, omlouvám. Zaprvé za ztrátu času, kterou toto mentální cvičení na obou stranách názorového spektra vyvolalo. Za druhé za způsob, na který od nás nejste zvyklí. Za třetí za to, že jsme se vůbec rozhodli reagovat. Nejsme z těch, co by úmyslně (nebo snad pro pobavení) prali špinavé prádlo na veřejnosti. Ať už ze strategických důvodů nebo prostě proto, že jsme toho chtěli střeleckou i většinovou veřejnost ušetřit.

Nicméně intenzita a rozsah nemístných (a z našeho pohledu zbytečných) útoků na naší organizaci a její způsob práce již překročil únosnou mez. Krom toho jsou dané útočné příspěvky plné faktický chyb, překrucování událostí či účelových polopravd. A toto popírání faktů a reality reálně ohrožuje budoucnost některých aspektů civilního držení zbraní u nás.

 

 

Že je LEX používán v cizí propagandě, jak se to zrovna hodí, to už jsme si docela zvykli. To víte... LEX nic nedělá, LEX a jeho členové nesbírali podpisy pod „obě petice“. LEX při projednávání evropské směrnice nekomunikoval mimo jiné se stínovou zpravodajkou Ditou Charanzovou a tím se nepodílel na významném změkčení původně drakonického návrhu dané směrnice.  LEX nedojednal přelomový pojistný produkt  na krytí právních výloh „nutné obrany“. LEX se poslední dvě dekády nepodílel na všech klíčových jednáních stran zákona o zbraních a nepodílel se tisícovkami hodin práce na novelizaci zákona o zbraních, ani na tvorbě nové legislativy. LEX svými druhotnými aktivitami nepřináší osvětu mezi zbraňové laiky.

Jenom sedíme a 25 let nečinně točíme palci.

Připomeňme, že to bylo zásluhou čerstvě vzniklého tehdy ještě Sdružení LEX (pánové Gibson, Baudyš a další) a AVPZS (pan Fulín), že se podařilo shodit dva návrhy zákonů, které tehdy měly dost razantně implementovat první evropskou směrnici o zbraních. A zásluhou tehdejšího vedení LEX byl po několika letech jednání představen a následně schválen právě zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který platí dodnes, byť byl mnohokrát novelizován. Včetně zásadních faktorů jako: „nárokovost vydávání“ (a nikoliv správní uvážení), jasně taxativně stanovených podmínek, rozumné míře správních poplatků a podobně. Všechny tyto dnes pro většinu střelecké veřejnosti „samozřejmé“ mechanismy se i přes občasnou nepřízeň osudu podařilo přes 20 let udržet.

Jednání o novele ústavního zákona č. 110/1998 Sb. (rok 2017)

Mgr. Černý ve svém facebookovém příspěvku zmínil zajímavý příběh z roku 2017. A protože tato kapitola fakticky přinesla začátek i konec naší spolupráce, pojďme si ho zrekapitulovat. Dlužno podotknout, že partikulární spolupráce probíhala již před tím. Vzpomeňme například „Petici proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“, na jejímž sbírání se podíleli „všichni kdo měli ruce a nohy“, nebo Společnou výzvu střelcům a majitelům legálních zbraní v České republice.

Ovšem rozsah i hloubka spolupráce při projednávání ústavní novely zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, byl na zcela jiné úrovni.

Na základě iniciativy skupiny poslanců napříč politickým spektrem – vedené tehdejším poslancem a předsedou výboru bezpečnosti ČSSD Ing. Romanem Váňou – vznikl nápad upevnit pozici českých držitelů zbraní ústavním zákonem a mimo jiné tím argumentačně zvýšit šance, při dalších kolech jednání v Bruselu. Tento záměr byl od počátku konzultován s LEX z.s. a to včetně samotné textace.

S tehdejšími politickými spojenci (například panem Kortem, Tejcem, Lankem, Ondráčkem, Chvojkou, Vondráčkem, Luzarem, paní Černochovou a dalšími) se podařilo úspěšně protlačit tento návrh přes poslaneckou sněmovnu. A to celkem drtivě. Z přítomných 168 poslanců bylo pro 139 (potřeba bylo 120).

Následně byl zákon postoupen Senátu. Vedení LEX i vedení současné Ligy Libe tušilo, že tam to tak snadno neprojde. Na platformě LEX a v jejím členském fóru (vlákna jsou stále dohledatelná - Operace Senátor) proto byla založena rozsáhlá koordinace mezi vedením LEX, a řadovými členy LEX. A to včetně paní Cizove, pana Černého, pana Straky, pana Pekaříka a řady dalších, kteří by nemohli být toho ani součástí, kdyby nebyli členy LEX – do členského fóra by se nedostali. Tato koordinační aktivita byla nastartovaná tzv. „kulatým stolem“, kdy jsme se v jednom školícím centru v Dejvicích sešli asi v cca 20 lidech a tam jsme dohodli rámec společného postupu. Následně se jednotlivé kroky již řešily online na členském fóru případně přes emaily. V rámci této koordinace se pak velmi aktivně vyměňovaly poznatky a informace z jednání s jednotlivými senátory a kluby.

Například paní senátorka Baudyšová byla před hlasováním proti a poté co s ní nezávisle na sobě komunikovali pan Černý (LL) a pan Karásek (LEX), ve finále hlasovala PRO.

Třeba takový senátor Hajda byl před hlasování pro nás, ale nakonec na hlasování nedorazil. Sice snížil kvorum (v Senátu jsou potřeba 3/5 přítomných hlasů na schválení ústavního zákon), ale pokud by hlasoval PRO, přispěl by ke schválení. Komunikaci s ním měl na starosti pan Pekařík (LL).

Pak můžeme zmínit třeba senátorku Horskou. Ta se v předchozích procedurálních hlasováních stavěla proti této ústavní změně. Po komunikaci s kolegy Engelmajerem (LEX) a Karáskem (LEX) na klíčové hlasování nebyla. Tedy snížila kvorum.

Obdobně to bylo třeba se senátorem Malým, kterého si vzal na starost též kolega Engelmajer (LEX).

Například senátor Nenutil si před hlasováním jist nebyl. A po interakci s paní Cizovou (LL) alespoň snížil kvorum svou nepřítomností.

A naopak senátor Jermář, o kterém jsme měli informace, že bude pro, tak po komunikaci s paní Cizovou (LL) byl PROTI.

Senátor Vosecký, s kterým komunikoval kolega Korecký (LEX), byl jeden ze dvou senátorů klubu STAN, který zvedl ruku PRO návrh. S druhým senátorem Canovem komunikoval jeden tehdejší člen představenstva LEX a jeden další řadový člen LEX.

Naopak senátorka Wágnerová, se kterou se kolega Karásek (LEX) střetl přes Český rozhlas v červnu 2017, byla před hlasováním proti. A nakonec se nezúčastnila, čímž snížila potřebné kvorum. Bylo nebo nebylo to způsobené komunikací s kolegou Karáskem?

Za senátory Papouškem a Vítkovou byli společně pánové Brunn (LEX) a Pekařík (LL). Oba senátoři se při finálním hlasování bohužel pouze zdrželi.

Možná stojí za to i trošku poodkrýt rozsah koordinační práce, která v té době v interních prostředcích LEX (za přítomnosti budoucích představitelů Ligy Libe) probíhala. V průběhu projednávání se na tématu aktivně podílelo (krom vedení LEX a Ligy Libe) cca 100 až 200 řadových členů LEX v 11 diskuzních vláknech a zanechalo cca 2 500 příspěvků. 45 členů LEX (nepočítaje vedení) fyzicky dorazilo dne 7. 12. 2017 na projednávání do Senátu do publika). Vnější pozorovatel si asi jen těžko dokáže představit to množství energie a nasazení všech jednotlivců. O to více mě mrzí, jakým způsobem o tom zkratkovitě a nepravdivě někteří členové Ligy Libe referují. Útočí tím nejen na vedení LEX, ale také na každého jednotlivého člena, který byť jen odeslal email. Anebo třeba 10 emailů.

Takhle bychom mohli pokračovat ještě dlouho a mohli bychom vzpomínat na všechny události, které jednání senátu předcházely. Třeba seminář na střelnici pro poslance Zbraně jsou svoboda! Ale to není cílem. Cílem je především demonstrovat, že v této věci kooperoval velice úzce LEX s tehdejší petiční iniciativou v průběhu celého projednávání dané novely.

Smutná je pak historka od jednoho senátora, který nakonec na hlasování nebyl kvůli pracovní cestě. Našemu emisarovi sdělil „jak se k nim na klub objednali nějací dva zástupci – nějaký chlápek, který značně ráčkoval, a nějaká blondýna... A z toho, co a jak říkali šel úplně strach a v podstatě motivovali téměř celý klub hlasovat proti“.

Obdobně můžeme vzpomenout senátora Radko Martínka, kterého emailová kampaň neurvalé části veřejnosti popudila natolik, že následně napsal: „Dostal jsem neuvěřitelně sprosté maily, které jsem za celou svou kariéru nedostal.“ potvrzuje senátor Martínek. „Pokud někdo chce, aby lidé měli doma opakovací zbraně, tak to já opravdu nechci. Nemám nic proti tomu, že mně nebudou volit ti, kteří si myslí, že budou organizovat nějaké milice nebo domobranu. Ať mně nevolí, protože je nikdy hájit nebudu.“

Zde se bohužel hlasitá část střelecké veřejnosti zjevně nechala strhnout k dehonestující kampani. Která očividně přinesla své ovoce. Zde je třeba zdůraznit, že LEX nikdy podobné agresivní metody neschvaloval, nedoporučoval ani neprováděl. Naopak naši členové byli vždy instruováni k maximálně slušnému a věcnému komunikačnímu přístupu.

Je proto dost zavádějící, pokud pouze LEX může za neúspěchy a pouze Liga Libe za úspěchy. Naopak na základě výše popsaného nasazení řadových členů LEX je zřejmé, že realita zdaleka nebyla tak černobílá.

Zmíním ještě jednoho klíčového senátora Kuberu, tehdejšího předsedu Senátu. Protože jeho angažmá v příběhu dává vysvětlení onomu „koukání do televize“. Skutečně jsme s kolegou Karáskem seděli v kuloárech. A není pravda, že bychom dne 7. 12. 2017 přišli hodinu před hlasováním, jak ve svém příspěvku tvrdí Mgr. Černý. Toto je účelová lež, kterou lze snadno vyvrátit přepisy ze senátního jednání, potažmo shlédnutím videozáznamu.

Předchozím bodem programu totiž bylo projednání senátnímu tisku 189. „Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“. A jak je patrné ze stenozáznamů, na tomto projednávání na plénu Senátu vystoupil jak pan Černý, tak pan Karásek.

Po obou „zbraňových bodech“ tedy petici a novele zákona č. 110/1998 Sb. následoval bod „volby do rady Ústavu pro studium totalitních režimů“, který začínal cca 21:30. Celé projednání obou „zbraňových bodů“ trvalo 4 hodiny a 10 minut. Hlasování o ústavní novele probíhalo úplně na konci. To jen tak pro dokreslení toho, jak nebezpečné je manipulovat na veřejnosti s fakty, která jsou snadno dohledatelné. Krom toho – jak bylo popsáno výše – samotného hlasování se zúčastnilo přes 40 řadových členů. Většina dorazila včas cca hodinu a půl před načtením naší agendy (Senát měl skluz). S většinou těchto členů jsem se zdravil na recepci při vstupním odbavení. A jistě si to minimálně polovina z nich pamatuje.

Senátní tisk 189 – procedura 

Každopádně ono neodpustitelné údajné „koukání do televize“ již bylo výrazně později. V tu chvíli jsme opravdu seděli s kolegou Karáskem v kuloárech a na notebooku sledovali stream z aktuálního vystoupení jednotlivých senátorů, kteří byli přihlášení do diskuze k senátnímu tisku 165. „Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.“.

Senátní tisk 165 – procedura

Jenže to už bylo v době, kdy senátor Kubera (za klub ODS, s kterým jsme jednoznačně počítali) odjížděl s kufříkem zpět domů do Teplic. Když se loučil se svými kolegy, tak procedil, že už tam čekat na hlasování nebude, že je už jasné, že to neprojde. Kolega Korecký, který tam byl též fyzicky, se ho ještě snažil přesvědčit při odchodu, jestli tam opravdu nechce zůstat, aby nás podpořil. Bohužel marně. V tu chvíli už to bylo na základě dostupných informací statisticky dané.

Finální hlasování v Senátu

Samozřejmě můžeme nyní spekulovat, co se mělo udělat jinak. Jak moc negativní vliv na projednávání v Senátu měla osoba zpravodaje tisku poslance JUDr. Ondráčka z KSČM, během jehož úvodního vystoupení se část senátorů demonstrativně odebrala z jednacího sálu? Jestli bylo správné spoléhat na senátory za ODS, z kterých nakonec tři chyběli? Či zda si z nás Senát udělal srandu a tehdejší většina byla domluvená dopředu? Zda by to dopadlo jinak, kdyby bylo jednání se senátory ponecháno pouze v rukou členů LEX? Nebo naopak pouze v rukou členů Ligy Libe? To už se dneska nedozvíme.

Netuším, kde vzal Mgr. Černý v souvislosti s návrhem novely ústavní zákona č. 110/1998 Sb. tvrzení „A i kdybychom prý vyhráli, výsledek napadne dozajista ústavní soud“. Vzhledem k tomu, že jsme stáli u zrodu, je to faktický nesmysl. Vykládám si to tak, že si nejspíše popletl dobu a tisky. Každopádně proti danému nesmyslu se musím důrazně ohradit.

Stejně tak účelově zkreslené je jeho vyjádření, že jsme na facebook LEX umístili „A týmy LEXU vyjednávají do poslední chvíle…“

Zde daný příspěvek z jednání v Senátu:

„Týmy LEX - Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní a Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU jsou už v Senát Parlamentu ČR a do poslední chvíle se snaží získat potřebnou podporu u senátorů

- sledujte on-line od 16:00 hodin: www.senat.cz/cinnost/webtv

-- Miloš“

Úsměvná je vzpomínka kolegy Brunna, kterému obratem Mgr. Černý volal a dožadoval se prohození pořadí názvu obou organizací. Toliko asi ke smutné epizodě v Senátu. Předpokládám ale, že se stejně dozvíme ještě nějaký jiný zábavný výklad oněch událostí.

Evropská směrnice, kategorie zbraní a přístup k nim

Nyní se pojďme podívat, jak je to s těmi flobertkami. Evropská směrnice nezná speciální kategorii zbraní na náboj typu Flobert. (A to již ve svém původním znění z roku 1991) .

Pokud koncepci směrnice ořežeme na kost, pak palné zbraně velmi zjednodušeně kategorizuje dle konstrukce (chceme-li mechanizmu):

A – samočinné

B – samonabíjecí

C – opakovací

Zároveň směrnice konstatuje, že zbraně kategorie A lze nabýt toliko na výjimku.

Zbraně kategorie B toliko na povolení.

A zbraně kategorie C lze nabýt na ohlášení.

Z toho jednoznačně plyne, že jakákoliv právní konstrukce, která se pokusí tomuto schématu vyhnout, znamená neplnění evropské směrnice. To je samozřejmě validní strategie, ale pokud ji někdo tlačí, pak by měl čtenářům a podporovatelům říci i to, že taková strategie dříve či později skončí tzv. infringementem. Tedy procedurou, kterou evropské orgány napadnou daný stát za nesprávnou či neúplnou implementaci. Takový proces zpravidla končí placením měsíčních pokut (a nebavíme se zde v korunových částkách, ale v milionech EUR) přesně do momentu, kdy to vláda členského státu vzdá a implementuje správně. Takže pokud někdo takovou strategii bude prosazovat, měl by si spočítat, jestli daná vláda, která je zrovna u moci, bude ochotna vystavit sebe riziku placení takových pokut.

Pokud by se našla vláda, která by byla ochotna setrvale platit pokuty za neplnění směrnice (hypoteticky třeba kvůli flobertkám), pak na to dříve či později poukáží média či spoluobčané většinové (neozbrojené) veřejnosti a budou se ptát, „proč jsme za ty pokuty, které odvádíme za pistolkáře, nepostavili nové nemocnice nebo gymnázia?“. V ten moment se celá střelecká veřejnost daného státu octne pod společenským a mediální tlakem drtivé části spoluobčanů. A dlužno podotknout, že evropští úředníci také umějí číst (i v českých médiích), takže čím větší se kolem dané agendy dělá kravál, tím vyšší je pravděpodobnost následných škod.

Z toho ovšem plyne, že jediná skutečně dlouhodobě udržitelná strategie, jak nemuset přebírat některou nesmyslnou, nekvalitní či nevymahatelnou evropskou legislativu, je nebýt součástí evropského společenství. Toto ale není a nikdy nebylo agendou LEX z.s. Přesně z těchto důvodů volí LEX zpravidla cestu jednání, vysvětlování a hledání kompromisů. Pokud chce někdo dělat politiku dělových člunů, měl by mít ty dělové čluny. Pokud je nemá, pak ho zhruba tak při třetím blafu někdo nachytá.

Ze stejných důvodů dlouhodobě LEX komunikuje s volenými zástupci napříč politickým spektrem. Zaprvé proto, že návrh podaný uskupením stran má úplně jiný potenciál než návrh podaný jedinou stranou. Zadruhé proto, že i ta nejsilnější vládní většina má pouze čtyřleté volební období. A nikdo nemůže předvídat, jak bude situace vypadat období příští.

Není tomu tak, že by LEX rezignoval a nic s tím nedělal. O daném návrhu nové legislativy se jedná od roku 2018. Byl rozpracován v době žaloby České republiky na platnost evropské směrnice o zbraních a většina koncepční práce probíhala v roce 2018 a 2019, protože tehdejší politická reprezentace (a ministr vnitra Lubomír Metnar) na nátlak části střelecké veřejnosti takzvaně zaparkovala implementační Mininovelu v Poslanecké sněmovně. To se razantně změnilo v prosinci roku 2019, kdy přišel negativní rozsudek Evropského soudního dvora a Česká republika tak byla postavena před problém sankcí za neimplementaci. Výsledek se velmi rychle dostavil. Tehdejší nová vláda (ministr vnitra Jan Hamáček) během následujícího roku 2020 implementovala evropskou směrnici Mininovelou.

Zde si dovolím jeden postesk. Kdyby to tehdy halasná část střelecké veřejnosti (značně mediálně podporovaná právě Ligou Libe) svým nátlakem nezablokovala, pak není vyloučené, že bychom již 2 až 3 roky měli platný  a účinný nový zákon o zbraních (tzv. Maxinovelu), který však v současnosti teprve čeká v Poslanecké sněmovně na první čtení. A dost možná bychom dnes tuhle debatu (nejen na téma flobertky) vůbec nemuseli vést.

Samotné projednávání návrhu nového zákona o zbraních

Jak bylo psáno výše, návrh zákona se chystá zhruba od roku 2018. Na začátku roku 2018 k tomuto účelu ministerstvo vnitra svolalo Expertní pracovní skupiny k nové zbraňové legislativě. Tato skupina čítající v průběhu času cca 40 až 80 expertů z dotčených sektorů (výrobci, prodejci, akademici, některé speciální útvary policie, muzea, sběratelé, filmaři, zástupci dalších resortů a mnoho dalších) měla po celý čas přístup k pracovnímu textu návrhu zákona a v průběhu času se několikrát scházela a text cizelovala. Hezky paragraf po paragrafu, ustanovení po ustanovení. Na této platformě byla možnost hledat názorovou shodu všech zúčastněných.

A výstupem této pracovní skupiny pak byl návrh textu, který šel následně již standardním legislativním kolečkem (vnitrorezort, mezirezort, legislativní rada vlády, vláda, Poslanecká sněmovna Senát, Prezident – nyní se nacházíme v Poslanecká sněmovna). Tato setkání byla náročná a únavná. Mnohdy trvala od rána do pozdních odpoledních až večerních hodin. Na tato setkání vážili cestu experti z různých konců republiky. Je proto poněkud zarážející, že na těchto jednáních málokdy Liga Libe setrvala do konce. Jednou se nevrátili do budovy, když došlo ke cvičnému požárnímu poplachu, jindy pak přečetli dopoledne svůj „manifest" a odešli při kávové přestávce.

Každopádně vyřazení flobertek jako speciální kategorie se v návrhu zákona objevilo na přelomu let 2021 a 2022. Logicky poté, co Evropská komise vydala zprávu o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/555. O ní jsme psali v minulém článku, takže zde pouze zrekapituluji, že v dané zprávě Evropská komise „vyzývá všechny členské státy, aby v tomto ohledu ve vnitrostátním právu řádně provedly směrnici o palných zbraních a řádně klasifikovaly zbraně, které jsou schopny vystřelovat střelivo typu Flobert, jako palné zbraně podle přílohy I směrnice o palných zbraních.“

Tento návrh zákona jsme neoficiálně i oficiálně při jednání pracovní skupiny několikrát připomínkovali a vymýšleli různé varianty řešení. Jedním z příkladů budiž návrh kolegy Karáska, který zformuloval speciální kategorii „výcvikových zbraní s úsťovou energií do 50 J“, které by zjednodušeně řečeno fungovaly v režimu zbraně kategorie Povinně ohlašovaných (dle dnešního názvosloví C-I). Návrh bohužel neprošel.

Mimochodem, Mgr. Černý ve svém výše uvedeném facebookovém příspěvku argumentoval, že problém flobertek řeší přes Ministerstvo spravedlnosti. Připomeňme, že zde v současném volebním období vznikla pracovní skupina pro zbraňovou legislativu. Dle investigativního novináře (plné znění článků v monitoringu médií) byla v roce 2022 tato pracovní skupina složena výhradně z členů Ligy Libe. Je otázka, jestli se tato poradní skupina ministerstva spravedlnosti od svého založení vůbec sešla, či zda se zabývala touto agendou, která je mimochodem v gesci ministerstva vnitra, a jednalo by se tak zjevně o kompetenční spor.

Ministr vnitra pro Deník N uvedl:

„Podle mých informací se jedná pouze o neformální pracovní skupinu pana ministra, snad ještě ani nezačala pracovat," vyjádřil se pro Deník N ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). „Ale jinak samozřejmě trvám a budu trvat na tom, aby zbraňová legislativa zůstala na ministerstvu vnitra, jiná možnost pro mě nepřipadá v úvahu" dodal.

Zarážející je ale jiná věc. Pan Černý se oháněl právě ministerstvem spravedlnosti. Kladu si tedy otázku, proč ministerstvo spravedlnosti nerozporovalo otázku flobertek v mezirezortním připomínkové řízení, které proběhlo v říjnu 2022? Pokud pana Černého problematika flobertek tak moc pálí a pokud je jeho pracovní skupina součástí oficiálního tvrdého připomínkového místa, které může podávat „tvrdé“ připomínky a které musejí být projednány a to až na úroveň náměstků či ministrů, pak nechápu, že to v připomínkách ministerstva spravedlnosti nebylo.

Interakce z poslední doby

Vzhledem k tomu, že pan Mgr. Černý zmínil náš poslední telefonát, tak si dovolím kratičkou reakci. Zavolal jsem mu já a to poté, co mě dvě veřejně známé osoby z našeho společného legislativního okolí vyřídily vzkaz, abych mu zavolal. Obě tyto osoby mi/nám kladly na srdce, že je načase společný postup ve věci pozměňovacího návrhu k aktuálně projednávanému novému zákonu o zbraních. Jedna z těchto osob výslovně uvedla, že by pan Mgr. Černý ocenil, abychom se mu ozvali. Považoval jsem to za možná zlomový okamžik, a proto jsem akceptoval tuto prosbu a panu Mgr. Černému zavolal. Pokud tyto vzkazy nebyly z jeho iniciativy, nechť si srovná svůj tým.

Nebudu zde čtenáře zatěžovat půlhodinovým značně jednostranným monologem, který v rámci daného telefonátu proběhl a který je obsahově na stejné téma jako řeší tento článek. K samotné problematice flobertek Mgr. Černý uvedl doslova: „Nechceme flobertky (poznámka: myšleno zákaz), v žádným případě, uděláme hysterák, což se vyčítá Lize vždycky, že dělá ty hysteráky a podobně a pak nakonec řekneme, tak aspoň ty přestupky a srát na flobertky...“

Závěr ať si udělá každý sám. V daném telefonátu jsem Mgr. Černému slíbil, že Lize Libe poskytneme naše koncepty pozměňovacích návrhů. Vzhledem k celkovému vyznění daného hovoru plného invektiv směrovaných na LEX a jeho současné i bývalé vedení jsme se ale později rozhodli, že sdílet naše materiály by byla chyba.

Závěrem mi dovolte jeden celospolečenský dovětek. LEX byl v posledních dnech nařčen, že házíme flintu do žita. A že díky tomu vlastně žádná práva majitelů zbraní nehájíme. K tomu si dovolím komentář - politika je uměním možného. A v demokracii funguje delegace moci zdola nahoru. Pokud ti dole volí v drtivé většině federalisty, pak se není čemu divit, že ti nahoře poslušně přejímají federální zákony. Spolek občanů pak v boji proti federálním zákazům a příkazů přirozeně plave proti proudu, což není nemožné, ale je to dosti namáhavé a s nejistým výsledkem.

Liga Libe před dvěma lety protlačila novelu Listiny základních práv a svobod zavádějící „ústavní právo na zbraň“, která zajistí neoddiskutovatelné postavení nároku na zbraně do české legislativy. Alespoň tak je to Ligou Libe veřejně prezentováno. A s touto rétorikou to bylo prosazováno, byť odborná analýza Ligou Libe upraveného a prosazeného textu ukazuje, že jde spíše o deklaratorní záležitost než reálnou ochranu držení palných zbraní. Nechť tedy Liga Libe využije tento konstrukt k tomu, aby skrz současnou vládu ochránila flobertky před evropskou regulací.

Držíme palce a zároveň vzkazujeme, ať se pro příště zdrží šíření polopravd a lží majících jediný účel – poškozovat jméno LEX z.s.!

 

V úctě a s pozdravem všemu střelnému i nestřelnému lidu

Ing. Jakub Smetánka MPA – viceprezident a člen představenstva LEX z.s.

(tento článek byl schválen představenstvem LEX z.s. dne 11.10.2023)