Toto není první blog, který píšu kvůli nějakému článku v novinách, a bohužel to asi nebude ani ten poslední. Bohužel se zas a znovu potvrzuje, že jak novináři tak jimi oslovení odborníci se nerozpakují plácnout do článku cokoliv je napadne. Nenamáhají se ani s běžnými uvozovacími frázemi jako „podle mého soudu“ či „já si myslím“. Proč taky, co je psáno, to je přece dáno… Na Seznamu jsem si včera všiml odkazu na tuhle novinku od Novinek.cz.

  Vážení čtenáři, milí přátelé, Střelecká revue vstupuje do stěží uvěřitelného 45. ročníku své existence. Ještě méně uvěřitelné je, že má i čtenáře, kteří zůstali tomuto „svému“ časopisu věrni od jeho samotného založení. Není jich úplně málo a jistě to nedělají z pouhé nostalgie.

Posledních pár dnů pozoruji aktivitu v médiích. Bohužel se mi zas a znovu potvrzuje pravda, že média námi jednoduše manipulují. Teď je otázka, jestli je to prosté diletantství nebo jestli se někdo snaží v lepším případě vydělat peníze vařením senzací či v horším případě úmyslně manipulovat veřejné mínění… Největší senzací je samozřejmě masakr v Newtownu. Je to stejné jako s jinými masakry - média se předhání v produkci článků na téma: „Jak jsou ti Američané hloupí, vždyť přece stačí zakázat zbraně.“ Musí se také...

"Ano!!!", říkají politici. "Ano!!!", burcují novináři. "Ano!!!", volá veřejnost. Je třeba okamžitě jednat!

Další masakr a další a další hlasy po zákazech a odsuzování násilí mě vedly k napsání pár myšlenek, které by se do jednoho uceleného článku dávaly složitě, takže to vezmu bod po bodu. Budu se sem snažit napsat ty nejčastější myšlenky, které jsem z médií nebo ze svého okolí zaznamenal a stručně na ně reagovat.

Všichni držitelé zbraní a podnikatelé v oboru určitě mají (nebo by měli mít) alespoň obecné povědomí o české zbraňové legislativě. O míře liberálnosti zákona o zbraních a střelivu se vedou permanentní polemiky. Ale jak vypadají zbraňové zákony v dalších zemích? O tom bude náš nový seriál, který začínáme situací ve Švýcarsku.

Právě vyšlo 3. aktualizované vydání publikace Zbrojní průkaz – právní předpisy a testy ke zkoušce odborné způsobilosti , jejímž autorem je Jiří Záruba a kterou vydalo Nakladatelství Leges, s. r. o.

  Právo držet a nosit zbraň a v případě nutnosti ji moci použít je v různých zemích ošetřeno různě. Míra velkorysosti státu v tomto směru osciluje od úplného zákazu až po téměř naprostou volnost, byť drženou v nějakých zákonných mantinelech. V řadě zemí je tato míra předmětem permanentního boje mezi zastánci a odpůrci ozbrojování obyvatelstva. České právní normy, které upravují držení a používání zbraní, patří mezi ty přísnější. Zájemcům o jejich vlastnictví staví do cesty různé byrokratické překážky a také...

„Tak oblečme si dresy, keď sme takto v kope, aby bolo jasné, kto za koho kope ...“ Zpívala kdysi populární skupina v době existence Československa. O autoru článku uveřejněného v deníku Právo a na webu Deník Referendum se člověk kromě jeho jména dozví i to, že je psychologem. Vlastními ctěnými názory PhDr. Miroslava Hudce, které tvoří jádro článku, se zde zabývat nechci.

Občas se v médiích objeví článek typu „Bububu, legálních zbraní je čím dál víc!“, doplněný pečlivě vybranými kousky statistik a sestříhanými komentáři odborníků. U bulvárních médií jsme si už celkem zvykli: koho živí skandály, ten se na pravdu moc ohlížet nemůže. Když ale člověk něco takového shlédne ve veřejnoprávní televizi, která má mít pravdivé a objektivní informování jaksi v popisu práce, zanechá to takovou hořkou pachuť – „tak tohle si platím z daní a poplatků?“ Abych zase nekřivdil, reportáž „Čím dál...