Jeden z mých známých, chtivý nového zbrojního průkazu, si zašel k lékaři pro obvyklé potvrzení o zdravotní způsobilosti. A ačkoliv tento prokazatelné naprosto zdravý třicátník a výkonnostní střelec už má zbrojní průkaz řadu let, lékař ho poslal k psychologovi. Prý to tak dělá se všemi uchazeči.

V posledních letech se stále častěji opakuje smutný scénář. Poblíž města či vesnice stojí střelnice, kde se střílí a nikomu to nevadí. Pak se změní územní plán, kolem střelnice vyrostou obytné domy a jejich obyvatelé si začnou stěžovat na hluk. Následuje měření, omezení provozu a celý proces nezřídka končí tím, že střelnice je buď zavřena, nebo zavře sama.
Jak se proti tomu bránit, na to jsme se zeptali Tomáše Trávníčka, ředitele sdružení LEX na ochranu práv majitelů zbraní.

Mít vlastní střelnici je zřejmě sen každého, kdo se aktivně věnuje střeleckému sportu a zbraním vůbec. Nejinak tomu bylo i u Josefa Těsnohlídka, legendy našeho střeleckého sportu a známého úspěšného sportovního střelce z předovek. Jemu se tento sen splnil.

Dne 17. února 2015 proběhla v Poslanecké sněmovně jednodenní konference na výše jmenované téma. Není možné, ani účelné převyprávět přednesené příspěvky, ale mohu, alespoň subjektivně vybrat některá témata a myšlenky.

LEX:  Zajímavý článek z prestižního časopisu, ve kterém se porovnávají země celého světa z pohledu zbraňové legislativy. ČR je na druhém místě, co do kvality této legislativy, jsme přesvědčení, že tam ale chybí minimálně Slovensko a možná i Rakousko. Nad to je bohužel škoda, že článek lépe nepracuje se zdroji a nerozkrývá způsob použitého hodnocení zjištěných faktů.

Na druhou stranu většina faktografických údajů odpovídá nám známým skutečnostem a zmíněné země Evropy a Severní Ameriky by patrně obsadily první desítku i při důslednějším zpracování. A to včetně ČR, kterou lze dle našich znalostí a poznatků opravdu co do kvality legislativy zbraní a sebeobrany zařadit do horní pětky.

Laser je poměrně mladý vynález, má za sebou teprve půl století existence, nicméně došel už uplatnění v bezpočtu aplikací z nejrůznějších oblastí života.

Laserové zaměřovače či „značkovače“ pro civilní a policejní zbraně se prosazují zejména od 90. let minulého století. Podle připojení ke krátké zbrani se dnes rozdělují na dvě hlavní skupiny, tedy na podvěsné zaměřovače na liště a „laserové rukojeti“, zatímco starší varianty – svěrným spojem na lučík nebo místo vedení vratné pružiny – se už považují spíš za nouzové. Tentokrát se věnujeme laserovým rukojetím Crimson Trace.

Jak dlouho by dokázali džihádisté v Charlie Hebdo, Westage nebo Bombaji (a při mnoha budoucích teroristických útocích) zabíjet, kdyby byli obklopeni ozbrojenými občany? Interpol prohlásil, že jediný způsob, jak zastavit podobné útoky, je umožnit občanům nosit zbraně (jedinou alternativou je „výjimečně přísná ostraha“ na všech místech, kde se schází mnoho lidí – což je samozřejmě naprosto nerealistické). Když jsou zbraně v ilegalitě, pak je mají jen násilní kriminálníci, fanatičtí džihádisté a přepracovaná, málo početná policie.

Na úvod bych chtěla poděkovat sdružení Lex za podporu při získávání respondentů a také všem střelcům i nestřelcům, kteří se aktivně zapojili do dotazníkového průzkumu, neboť bez jejich účasti by nebylo co vyhodnocovat. 

Cílem dotazníkového průzkumu bylo zjistit, nakolik se liší postoje střelecké a nestřelecké veřejnosti k ochraně a obraně obyvatelstva a také jakým způsobem a jak intenzivně střelci trénují své střelecké dovednosti.

Jedním z témat, kterými se zabývá návrh Evropské komise z minulého roku, bylo řešení označování zbraní, dále jejich znehodnocování a ničení, a také problematika konverze expanzních zbraní a imitací na ostré zbraně. Studii provedla britská poradenská firma Ernst & Young a výsledky vypadají celkem rozumně.