Všichni držitelé zbraní a podnikatelé v oboru určitě mají (nebo by měli mít) alespoň obecné povědomí o české zbraňové legislativě. O míře liberálnosti zákona o zbraních a střelivu se vedou permanentní polemiky. Ale jak vypadají zbraňové zákony v dalších zemích? O tom bude náš nový seriál, který začínáme situací ve Švýcarsku.

Právě vyšlo 3. aktualizované vydání publikace Zbrojní průkaz – právní předpisy a testy ke zkoušce odborné způsobilosti , jejímž autorem je Jiří Záruba a kterou vydalo Nakladatelství Leges, s. r. o.

  Právo držet a nosit zbraň a v případě nutnosti ji moci použít je v různých zemích ošetřeno různě. Míra velkorysosti státu v tomto směru osciluje od úplného zákazu až po téměř naprostou volnost, byť drženou v nějakých zákonných mantinelech. V řadě zemí je tato míra předmětem permanentního boje mezi zastánci a odpůrci ozbrojování obyvatelstva. České právní normy, které upravují držení a používání zbraní, patří mezi ty přísnější. Zájemcům o jejich vlastnictví staví do cesty různé byrokratické překážky a také...

„Tak oblečme si dresy, keď sme takto v kope, aby bolo jasné, kto za koho kope ...“ Zpívala kdysi populární skupina v době existence Československa. O autoru článku uveřejněného v deníku Právo a na webu Deník Referendum se člověk kromě jeho jména dozví i to, že je psychologem. Vlastními ctěnými názory PhDr. Miroslava Hudce, které tvoří jádro článku, se zde zabývat nechci.

Občas se v médiích objeví článek typu „Bububu, legálních zbraní je čím dál víc!“, doplněný pečlivě vybranými kousky statistik a sestříhanými komentáři odborníků. U bulvárních médií jsme si už celkem zvykli: koho živí skandály, ten se na pravdu moc ohlížet nemůže. Když ale člověk něco takového shlédne ve veřejnoprávní televizi, která má mít pravdivé a objektivní informování jaksi v popisu práce, zanechá to takovou hořkou pachuť – „tak tohle si platím z daní a poplatků?“ Abych zase nekřivdil, reportáž „Čím dál...

Následkem událostí v Coloradu a Wisconsinu se roztrhl pytel s články o tom, jak jsou ti Američané hloupí, že dovolují držení zbraní, a že my Evropané to vůbec nechápeme. Řekl jsem si, že nemá cenu reagovat na všechno... ale článek Jana Starého "Nevinní mrtví" v deníku Metro (strana 11) za to stojí. Kdyby už nic jiného, tak jako ukázka, že novinář k sepsání takového článku nepotřebuje žádné vědomosti - stačí mít na věc svůj názor, zbytek už se dá vycucat z prstu.

Celkem ze 142 trestných činů, včetně 24 případů vraždy 1. stupně, byl v pondělí obžalován mladý muž, který před dvěma týdny v kině na předměstí Denveru zastřelil 12 lidí a dalších 58 zranil. Za každého zabitého čelí dvěma žalobám, za „jasný záměr zabít“ a za „mimořádnou netečnost k hodnotě lidského života“. Jenže sami Američané se už smířili s tím, že obdobné tragédie patří k realitě života.

"Zbraně v rukou občanů mohou být jimi použity dle jejich uvážení k obraně své vlasti, k osobní obraně a k převratu tyranie." Tato slova vyřkl John Adams. Zakládající otec Spojených států, právník, státník, politický teoretik a po George Washingtonobvi druhý president USA. Zakládající otcové si při tvorbě ústavy velmi dobře uvědomovali, co znamená nejen skutečná svoboda, ale také jak ji ubránit.

V časopise Respekt č. 31 byl publikován článek s názvem "Cena za klidný spánek: Američané ztratili schopnost vést debatu o svých zbraních". Jako kriminolog i jako člen sdružení Lex bych se k němu rád vyjádřil. Nejdříve fakticky: "Zatímco v USA připadá na milion obyvatel 32 vražd palnou zbraní, v Kanadě je to 4,5, Austrálii tři a v Anglii 1,6. V divokém Mexiku, kde se odehrává brutální boj mezi drogovými gangy a státem, připadá na milion obyvatel 26 vražd palnou zbraní." Nepodařilo se mi dohledat, kde autor k těmto statistikám přišel.

Právo nosit zbraň je velká zodpovědnost. Nosíte s sebou zároveň právo, resp. moc nad životem a smrtí. Teoreticky.