Prsty pryč od práva na zbraně – EU není kompetentní – bavorský návrh ve výboru pro vnitřní věci Spolkového sněmu přijat. „Starat se o vnitřní bezpečnost je v první řadě úloha členských států – EU a nikoliv EU samotné“. Těmito slovy zdůraznil bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann, že regulace získávání, držení a nošení střelných zbraní nepatří k úlohám EU.

Vážený/á pane/paní komisaři/poslankyně/poslanče, dne 21. 10. 2013 podala expertní skupina komisařky Cecilie Malmströmové Evropskému parlamentu zprávu nazvanou „Firearms and the internal security of the EU: protecting citizens and disrupting illegal trafficking“, ve které navrhuje vypracování legislativních opatření, která mají zabránit šíření nelegálních zbraní, ale také...

Na letošní pravidelnou valnou hromadu občanského sdružení LEX o.s., která se proběhla v Praze dne 9.11.2013, přijala pozvání Maria Butina, předsedkyně ruské oganizace Право на оружие (výslovnost [práva na arúžije] = The right to bear arms = právo na zbraň). Členové představenstva a další členové LEX o.s. pro ni připravili doprovodný program...

V lidovém podání jsou USA často považovány za zemi, kde můžete koupit kulomet v supermarketu. Je to tak ale doopravdy? Poslední část našeho zbraňově právního seriálu, která se vzhledem k svému rozsahu rozprostírá přes dvě čísla, se bude týkat právě Spojených států amerických a tamní velmi komplikované a v mnoha případech silně rozporuplné zbraňové legislativy. Komplikovanost je dána na jedné straně samotným charakterem amerického práva, které je téměř ve všech státech (kromě Louisiany) tzv.

Říká se, že v lásce a válce je dovoleno vše. Ohledně toho prvního existují značné neshody, snahy dát určitý řád válečnému úsilí a klást mu omezení jsou však mnohem konkrétnější a prokazatelné už z dob starověku. Většina lidí ví, že existují jakési Ženevské konvence, mají však jen mlhavé povědomí o tom, co obsahují. Je to zřejmě i proto, že v našich končinách naštěstí nejsou moc potřeba.

Zájem některých Čechů a Moravanů o svou slavnou vojenskou minulost v posledních letech neklesá, ba právě naopak. Počet klubů vojenské historie navzdory ekonomické recesi stále roste. Mnoho z nich sice po čase skončí, ale některé si už vydobyly renomé mezi odbornou i laickou veřejností, například svými veřejnými vystoupeními a publikační činností. Motivace a výzbroj těchto – často vlastenecky zaměřených – sdružení mohou být nejen předmětem obdivu, ale třeba i posměchu laické veřejnosti. Proč to ti lidé vlastně dělají, napadne...

Dne 16.08.2013 vyšlo číslo 9/2013 časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE, ze kterého jsme převzali téma měsíce: Pořídit si zbraň pro osobní obranu a k tomuto účelu ji také nosit při sobě je rozhodnutí vážné i odvážné. Říká se, že tím máme nakročeno jednou nohou do maléru, když při nutné obraně ze zákona chybujeme a někoho třeba zabijeme. Následky takové chyby pro nás bývají zpravidla tristní: zadržení, výslech, obvinění, vazba, soud, vynesení rozsudku. Ten může být různý podle soudní klasifikace našeho konání a náš život zcela...

Podle statistik policejního prezídia ČR, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, bylo ke dni 30. 6. 2013 evidováno celkem 306 815 držitelů zbrojních průkazů, což je o 1 121 osob méně, než na začátku roku.

Dalo by se říci, že Británie je mezi českými střelci proslulá země – bohužel neblaze. Asi každý střelec v ČR ví, že zbraňové zákony (a toto se rozhodně netýká jen střelných zbraní) ve Spojeném království jsou opravdu přísné. Od roku 1883, kdy došlo na Londýnském předměstí ke dvěma ozbrojeným vloupačkám, které byly řádně...

Situace kolem zbraní v USA se českých držitelů zbraní přímo nedotýká. Američané mají své zákony a my také své. Je ale zajímavé a poučné sledovat dění v této zemi, kde má každý jednotlivý stát své vlastní zákony a celá země je tak obrovskou laboratoří, ve které lze sledovat, jak tyto zákony fungují… nebo nefungují. Před půl rokem došlo k masakru na škole Sandy Hook ve státě Connecticut a zdálo se, že právo na držení zbraní čekají velké změny.