Mezinárodní výstava IWA není jen pro výrobce a obchodníky. Každoročně se zde setkávají i zástupci střeleckých organizací, ať už je jejich primárním zájmem sport, lov nebo sebeobrana. Na konferenci pořádané mezinárodní organizací Světové fórum střeleckých aktivit (WFSA) se pořádají odborné semináře na důležitá vybraná témata. Letošní přednášky se soustředily na snahy o zákaz olověných střel v různých zemích, a na přijetí mezinárodní Smlouvy o obchodu se zbraněmi.

Větu „v České republice je příliš mnoho zbraní“ slyšíme po tragédii v Uherském Brodě od různých lidí dnes a denně. Jako mluvčí sdružení na ochranu práv majitelů zbraní jsem byl v médiích také několikrát s tímto tvrzením konfrontován a vždy jsem odpovídal empirickými daty: v České republice je 7,6 zbraní na 100 obyvatel, což je zhruba evropský průměr.

Se zájmem jsem si v č. 1/98 přečetl článek šéfredaktora Střelecké revue, nazvaný „Kdo se za nás postaví?“. Je dobře, že se někdo začíná zajímat o práva střelecké veřejnosti. S právy českých střelců, myslivců a vlastníků zbraní to není momentálně ještě tak špatné v porovnání s tím, co se děje ve světě. Věřte mi, že to bude daleko horší!

Jeden z mých známých, chtivý nového zbrojního průkazu, si zašel k lékaři pro obvyklé potvrzení o zdravotní způsobilosti. A ačkoliv tento prokazatelné naprosto zdravý třicátník a výkonnostní střelec už má zbrojní průkaz řadu let, lékař ho poslal k psychologovi. Prý to tak dělá se všemi uchazeči.

V posledních letech se stále častěji opakuje smutný scénář. Poblíž města či vesnice stojí střelnice, kde se střílí a nikomu to nevadí. Pak se změní územní plán, kolem střelnice vyrostou obytné domy a jejich obyvatelé si začnou stěžovat na hluk. Následuje měření, omezení provozu a celý proces nezřídka končí tím, že střelnice je buď zavřena, nebo zavře sama.
Jak se proti tomu bránit, na to jsme se zeptali Tomáše Trávníčka, ředitele sdružení LEX na ochranu práv majitelů zbraní.

Mít vlastní střelnici je zřejmě sen každého, kdo se aktivně věnuje střeleckému sportu a zbraním vůbec. Nejinak tomu bylo i u Josefa Těsnohlídka, legendy našeho střeleckého sportu a známého úspěšného sportovního střelce z předovek. Jemu se tento sen splnil.

Dne 17. února 2015 proběhla v Poslanecké sněmovně jednodenní konference na výše jmenované téma. Není možné, ani účelné převyprávět přednesené příspěvky, ale mohu, alespoň subjektivně vybrat některá témata a myšlenky.

LEX:  Zajímavý článek z prestižního časopisu, ve kterém se porovnávají země celého světa z pohledu zbraňové legislativy. ČR je na druhém místě, co do kvality této legislativy, jsme přesvědčení, že tam ale chybí minimálně Slovensko a možná i Rakousko. Nad to je bohužel škoda, že článek lépe nepracuje se zdroji a nerozkrývá způsob použitého hodnocení zjištěných faktů.

Na druhou stranu většina faktografických údajů odpovídá nám známým skutečnostem a zmíněné země Evropy a Severní Ameriky by patrně obsadily první desítku i při důslednějším zpracování. A to včetně ČR, kterou lze dle našich znalostí a poznatků opravdu co do kvality legislativy zbraní a sebeobrany zařadit do horní pětky.

Laser je poměrně mladý vynález, má za sebou teprve půl století existence, nicméně došel už uplatnění v bezpočtu aplikací z nejrůznějších oblastí života.

Laserové zaměřovače či „značkovače“ pro civilní a policejní zbraně se prosazují zejména od 90. let minulého století. Podle připojení ke krátké zbrani se dnes rozdělují na dvě hlavní skupiny, tedy na podvěsné zaměřovače na liště a „laserové rukojeti“, zatímco starší varianty – svěrným spojem na lučík nebo místo vedení vratné pružiny – se už považují spíš za nouzové. Tentokrát se věnujeme laserovým rukojetím Crimson Trace.